Ellia bydlí na hradě v království Westsword. Král se o ni stará již od jejího narození i když nebyla jeho dcera. Ellia neví, kdo jsou její praví rodiče. Často od sloužících slýchávala, že je králův bastard, ale sama věděla, že tomu tak není, protože...
Ellia pracovala u madame Lorence už několik týdnů a nestěžovala si. Nosila hostům pití a česala některé dívky, které se staraly o pobavení pánů. Nemohla si stěžovat. Vždy dostala tolik peněz, kolik měla slíbeno. ,,Co si dáte pánové?” zeptala se zdvořile dívka mužů, kteří seděli u stolu. ,,Dones sem nějaké víno,” rozkázal jí jeden z mužů. ,,Hned to bude,” pronesla dívka. ,,Ell nešla bys mě učesat?” volala na ni dívka jménem Karin.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Za chvíli jsem u tebe.” Ellia odešla do kuchyně. Donesla pánům objednané víno a utíkala do pokoje dívky Karin.
,,To je hrozné. Ten chlap mě zase rozcuchal!” stěžovala si Karin. ,,Vždyť to se spraví.” Ellia přistoupila k dívce. Rozpletla jí drdol a začala pročesávat vlasy. ,,Ty jsi opravdu nikdy nikoho neměla?” zeptala se Karin Ellii dotěrně. ,,Jak to myslíš?” nechápala její otázku Ellia. ,,Říká se tu, že jsi ještě panna,” pronesla Karin nervózně. ,,To je pravda,” souhlasila Ell. ,,A tobě to nevadí?” tázala se opět Karin. ,,Proč by mělo?” ,,No tak jsi v nevěstinci a jsi tady jediná. Nechtěla by ses toho zbavit?” ,,Já si radši počkám na toho, koho budu mít ráda,” vysvětlovala Ellia. ,,Být tebou bych si pospíšila. Freedomstone je obklopen vojáky, kteří by po úspěšné bitvě nehledali nic jiného, než dívku, se kterou by si užili.” ,,Freedomstone je obléhán už desítky let. A nikdy ještě nebyl dobyt,” mamítla Ell. Drdol sepla poslední sponkou. ,,Dík. Jo a ještě něco. Dnes tady bude velká návštěva. Madame Lorence přivede důstojníky z obléhajících armád,” informovala Karin Elliu. ,,Jak by mohla? Do města je vojáci nepustí.” ,,Existují i jiné cesty, než branami. Třeba podzemím,” vysvětlovala jí Karin. ,,To snad nemyslí vážně. Může jich dojít víc a všechny nás mohou zabít,” strachovala se Ell. ,,No tak. Uklidni se. Bude jich jen pár,” snažila se ji uklidnit Karin. Ellia opustila Karinin pokoj a šla pracovat.
Odpoledne se to opravdu stalo. Madame Lorence vyšla ze sklepení s několika muži a dovedla je do salónku. ,,Vítejte u nás pánové. Děvčata jsou tu co nevidět. Zatím si řekněte, co chcete na pití,” přivítala je. ,,Dáme si víno,” přikázal generál. ,,Hned to bude,” madame Lorence opustila salónek a šla říct Ellii, co má hostům přinést. Mezitím se do salónku dostavily dívky. Většina mužů si hned vybrala, jenom generál nebyl spokojený. ,,Tak pánové. Vybrali ste si?” ptala se Lorence, když se vrátila z kuchyně. ,,Nemáte tu ještě nějakou?” ptal se generál. ,,Boužel ne,” řekla posmutněle madame. V tu chvíli vstoupila do místnosti Ellia. Dala na stůl víno a poháry. ,,A co tahle?” tázal se generál. ,,Ta tu není pro zábavu,” informovala ho Lorence. ,,To je mi jedno,” odsekl generál a přistoupil k Ellii. Chytl ji silně za ruku a chtěl odtáhnout do jednoho z pokojů. Ellia se však nechtěla nechat odtáhnout a křičela. V tu chvíli se v místnosti objevil jeden z jeho vojáků. ,,Nechte ji,” zastával se Ellii. ,,Co si to dovoluješ. Já jsem tvůj nadřízený a ty mi nebudeš poroučet,” začal na něj křičet generál. Ellia si vojákův hlas pamatovala. Když se podívala jeho směrem, spatřila Jamese. Nemohla uvěřit svým očím. Vysoukala se z generálova držení a skočila Jamesovi kolem krku. Ostatní velitelé i s generálem zatím odešli s dívkami do jejich pokojů.
,,Co tady děláš? Neměl jsi být v armádě svého otce?” ,,Nebavilo mě, že mě pořád kontroloval. Tak jsem se přidal k jedné armádě žoldánů. A co ty? Tebe bych tu vážně nečekal.” Strýc mě vyhnal z domu a tak jsem se ocitla tady. Zbytek ti povím jindy.” ,,Třeba už žádné příště nebude.” ,,Jak to myslíš?” zeptala se udiveně Ellia. ,,Však víš. Tohle město brzy padne.”
