Vzácná návštěva

566 45 0
                                    

,,Jak tohle můžeš říct? Je obléháno již desítky let a ještě nikdy dobyto nebylo,” vyjela po Jamesovi Ellia.
,,Ale to ho nikdy neobléhal člověk jako je generál. A teď, když ví, jak se dostat do města, aniž by musel projít přes bránu. Bude to mít ještě snažší. Sbal si věci a okamžitě odsud odjeď,” radil jí James.
,,Nikam nepojedu. Zůstanu tady, ať se děje cokoliv,” odsekla Ellia.
,,Tak dobře. Ale až to vypukne, utíkej odtud pryč a schovej se v nějaké jiné budově, protože tady se to bude plnit vojáky. Pokusím se tě najít, ale nic neslibuju.”
,,Tak dobře. Nechceš se jít podívat za Hunterem?”
,,Ty jsi ho brala sebou?” zeptal se radostně James.
,,No jasně.”
Vyšli z budovy, jež měla u zadního vchodu zahradu. Na zahradě se posadili na lavičku. Ellia pískla a přiběhl k nim Hunter. Ellii si ani nevšiml a ihned začal skákat po Jamesovi, který ho začal hladit.
,,Stýskalo se mu po tobě.”
,,Mně po něm taky.”
,,Teď, když jste spolu, budeš ho chtít vrátit?” ptala se Ellia.
,,Rád bych, ale nemůžu ho vzít sebou do armády. Jestli ti to nevadí, ještě ho nechám s tebou.”
,,Budu ráda, když tu se mnou zůstane. Tobě se nestýská po rodině?”
,,Ani ne. Jenom po Jenny. A co ty? Tvým bratrům se určitě stýská.”
,,Ti si za mě určitě našli někoho jiného.”
,,Na to bych nesázel.”
V tu chvíli se do salónku dostavili již spokojení velitelé armád, zaplatili a chystali se k odchodu.
,,Už budu muset jít. Měj se. ”
Rozloučil se s Elliou, naposledy pohladil Huntera a spěchal do sklepení k velitelům, kudy se podzemní cestou dostali zpět za brány města.

Ellia opustila zahradu a šla sklidit číše ze stolu. V tu chvíli za sebou zaslechla kroky. Otočila se a spatřila Karin.
,,Ty se s tím klukem znáš?” ptala se jí Karin dotěrně.
,,Jednou jsme se potkali,” vysvětlovala jí Ellia.
,,Na to, že jste se viděli jednou, tak ses mu vrhla kolem krku, jako by jste se znali celý život.”
,,O co ti jde Karin?”
,,Tobě se líbí viď?” tázala se Karin Ellii.
,,To není pravda,” odsekla Ellia a zakryla si tvář vlasama, aby Karin neviděla, že se červená.
,,Možná teď si to neuvědomuješ, ale brzy ano. Věř mi. Já to poznám,” ujišťovala ji Karin.
,,Nechci se s tebou hádat, ale nemáš pravdu,” zalhala Ell.
Vzala poslední číši a odešla do kuchyně.

Kdo jsem?Kde žijí příběhy. Začni objevovat