Kdo jsem?

Ztráta

Ellia byla plná hněvu a smutku. Nevěděla sice, jak získat velkou armádu, ale věděla, že to moc chce. Poděkovala staříkovi, že ji vše řekl a odešla z knihovny. Bylo něco kolem sedmé hodiny ráno a slunce již svítilo. Procházela se městem. Bála se vrátit zpět do nevěstince. Bála se spatřit mrtvé dívky, se kterými žila v jednom domě. Najednou zaslechla dupot koní a hlasy vojáků. Neviděla je, ale slyšela, že se k ní přibližují. Začala utíkat. Ve chvíli se k ní vojáci přiblížili. ,,Támhle je ta světlovlasá děvka, co nám utekla.” Zakřičel jeden z nich. Ellia se snažila utíkat, co nejrychleji to šlo, ale vojáci se k ní stále víc přibližovali. V tu chvíli za ní z jedné uličky vyrazil ještě jeden jezdec. Byl za ní asi pět metrů a ve chvíli byl vedle ní. Chytl ji a posadil před sebe na koně a uháněl s ní pryč. Jeho kůň byl rychlejší, než ostatních vojáků a brzy jim ujel. Ellia mu dlouhou dobu neviděla do tváře. Bála se na něj podívat. Když se k tomu odhodlala, její oči byly překvapeny. Byl to James. Dojel s ní až k nevěstinci.
,,Co tady děláme? Nechci vstoupit dovnitř.”
,,Budeš muset. Musíš si sbalit věci a okamžitě odsud vypadnout.
,,Proč? Dokážu se o sebe postarat,” odsekla Elli.
,,Dobývání města již začalo. Bude to tu plné mrtvol a vojáků. Jestli si chceš zachovat život, poslechneš mě a odjedeš odsud. Teď pojď a sbal si věci.”
Společně vešli do budovy. Hned u vchodu leželo plno mrtvol dívek, které Ellia znala. Chtělo se jí brečet. Vyšli s Jamesem schody, vešli do jejího pokoje a balili jí všechny potřebné věci.
,,A co ty? Ty se o svůj život nebojíš?”
,,Ell, já jsem voják. Riskovat život je můj úkol.”
,,Vykašli se na svou vojenskou kariéru a utečme společně. Prosím. Nechci tě ztratit,” snažila se mu to vymluvit Ellia.
,,Ani já nechci ztratit tebe, ale musíš odjet a já zůstat tady.”
V tu chvíli se k sobě přibližovali. Jejich rty byly od sebe téměř pár centimetrů, když vtom James zašeptal. ,,Miluju tě.” Jejich rty se setkaly a začali se líbat. Spadli na postel a začali si navzájem sundávat oblečení. A nakonec se spolu vyspali. Když bylo vše u konce, tulili se k sobě.
,,Taky tě miluju. A chci, aby jsme společně odjeli někam pryč,” řekla mu Ellia.
,,Pojedu s tebou kamkoliv. Ale teď by jsme mohli sbalit ty věci.”

Oblékli se a sbalily všechny věci. Ellia ještě šla na zahradu pro svého koně a Huntera. Společně s nimi a Jamesem vyrazili k přístavu.

Když tam přijeli, akorát se připravovala k odplutí jedna loď. Kapitán je na své lodi přivítal a odvedli koně i s Hunterem do podpalubí. V tu chvíli si James všiml, že mu u přístavu vypadl z kapsy přívěsek od otce. Odešel z lodi a začal ho hledat na pláži. Přívěsek sice našel, ale když se chtěl vrátit zpět na loď, zasáhl jeho stehno šíp. Ellia na lodi zděšením vykřiklam. Do očí se jí hrnuly slzy. Chtěla mu jít na pomoc, ale za ním se odjevilo plno vojáků. Kapitán nehodlal čekat, až napadnou jeho loď a vyjel z přístavu. Ellia křičela, ať se pro Jamese vrátí, ale marně. Bylo pozdě. Byli u něj vojáci a ti do něho kopali a bili ho. Ellia brečela. Věděla, že ztratila lásku svého života.