Odhalení minulosti

594 45 1
                                    

Ellia se ráno vzbudila brzy. Ostatní dívky ještě spaly. Měla hroznou žízeň a tak si chtěla zajít do kuchyně pro vodu. Když scházela schody do přízemí, zaslechla příšernou ránu a schody se zachvěly. Jako by  někdo boural podlahu v přízemí. Ta rána vzbudila většinu spících dívek. Ty se hned rozutekly do přízemí. Co se asi stalo? Říkaly si. Ve chvíli byla v přízemí i madame Lorence. Poznala, že rány vycházejí ze sklepa. Chtěla se jít podívat, co se stalo. Ale bylo pozdě. Ze sklepa se vyrojilo plno vojáků, kteří nemilosrdně probodávali dívky. Ellia utekla zadním vchodem, ale někteří vojáci si jí všimli a vyběhli za ní. V noční košili utíkala přes město, kde bylo ještě šero. Vojáci jí byli v patách. Pomalu ztrácela dech a už nedokázala utíkat dál. Utíkala temnými uličkami, aby vojáky trochu setřásla. Zastavila se až u knihovny. Všimla si, že jsou dveře otevřené a vběhla dovnitř. Zamkla za sebou, aby se nikdo nedostal dovnitř. Vojáci teprve vybíhali z uličky, ale dívku už nezahlédli. Rozdělili se tedy a každý z nich šel jiným směrem.

V knihovně byla hrozná tma, zatímco venku již svítalo. Za chvíli si Ellia všimla ještě hořící louče. Vzala ji do ruky a začala křičet.
,, Haló pane, jste tu někde?”
Pomalu šla hlavní uličkou knihovny. Vtom zpozorovala pohyb. Toho muže nejspíš vzbudila.
,,Kdo mě to ruší?”
Měl s sebou malou lampičku, aby viděl na cestu. V tu chvíli si všiml Ellii a spěchal jí vynadat. Když ji ale uviděl z blízka, vypadla mu lampa z ruky.
,,Ty by si měla být mrtvá!” vykřikl.
,,Co prosím?” zděsila se Ellia.
,,To není možné,” říkal nahlas stařík.
V tu chvíli si sebral lampu ze země a odešel pryč. Ellia si myslela, že si šel lehnout a tak se posadila na jednu ze židlí. Mýlila se však. Za chvíli vyšel stařík z jedné uličky knih a v rukáh nesl několik spisů, které dal na stůl před Elliu.
,,Proč bych měla být mrtvá?” ptala se dívka ustaraně.
,,Všichni lidé s bílýma vlasama by měli být mrtví,” vysvětloval jí muž.
,,Ale proč?”
,,Neptala ses někdy sama sebe, kdo jsou tví rodiče a proč jsi je nikdy nepoznala?” tázal se dívky stařík.
,,Každou chvíli,” odpověděla smutně Ellia.
Stařík otevřel jeden svitek papíru. Ale nic na něm nebylo napsáno. Vzal lahvičku s inkoustem a vylil ji na papír. Inkoust se samovolně přemisťoval z jedné části papíru na druhou a tvořil obrazce. Jako první se tam objevil obrázek muže sedícího na trůně. V tu chvíli začal stařík vyprávět Ellii její minulost.
,,Ještě před více než dvaceti lety vládl ve Westswordu král Aegon.”
,,A co se mnou má společné nějaký příbuzný strýce Freona?” ptala se Ell.
,,To nebyl příbuzný Freona,” vysvětloval jí muž.
,,Tím chcete říct...,” Ellia ani nedokázala dokončit větu.
,,Tím chci říct, že rodu Freona nikdy nepatřil trůn ve Westswordu. Král Aegon byl tvůj otec a jeho žena královna Siera, tvá matka.”
,,Ce se s nimi stalo?” zeptala se Ellia, které se plnily oči slzami. Na papíře inkoust utvořil výjev z nějaké války a stařík začal opět vyprávět.
,,Freona nebavilo býti pouze lordem a přál si být králem. Sehnal velkou armádu a zaútočil na hrad tvých rodičů. Vojáci v čele s tvým otcem se je snažili zastavit, ale bylo jich málo.”
V tu chvíli se obrázek změnil a byla tam těhotná žena, která utíkala pryč.
,,Armáda tvého otce již nedokázala držet déle Freonovi vojáky za hradbami a tak poslal tvou těhotnou matku i se služkou pryč. Brzy po tom Freonova armáda prolomila obranu a zabili všechny, co zůstali na hradě, včetně tvého otce. Tvá matka se svou služkou se ukryly v nějaké jeskyni. Tam tě tvá matka porodila, ale ona to nepřežila. Její služka tě tedy vzala a chtěla s tebou uprchnout přes moře. Ale když ji zpozorovali stráže, věděli, kdo je a dali ji zabít. Freon se tě ujal v domnění, že jsi dcera té služky. Došlo mu to až tehdy, kdy jsi byla starší a tvé vlasy měly pořád bílou barvu. Proto ti nedovoloval nikam s nimi jezdit, protože věděl, že ostatní šlechtici by tě mohli poznat.”
Ellia měla tvář plnou slz a hlasitě vzlykala.
,,Tak proč mě tedy bral do Lehrenbear?” vysoukala ze sebe Ellia.
,,Myslel si, že na lidi s bílýma vlasama všichni zapomněli a když tě jednou pustil do města, všimla si tě jedna stařena a ta za ním přišla, že ví, kdo jsi. Freon se zalekl a proto tě raději vzal sebou, aby tě stařena nevyhladala a nic ti neřekla. A to je vše,” stařík dokončil poslední větu.
,,Já se pomstím!” vykřikla ubrečená Ellia zlostně.
,,To není dobrý nápad princezno. V hněvu děláme věci, kterých později litujeme,” snažil se jí to vymluvit muž.
Ellia ho však neposlouchala.
,,Seženu velkou armádu, pomstím své rodiče a získám zpět svůj trůn.”

Kdo jsem?Kde žijí příběhy. Začni objevovat