Kdo jsem?

Bezpečné útočiště

Pearl a Ellia uháněly na koních několik hodin bez přestávky i když byly obě i se zvířaty hodně unavené, bály se, že je mohou vojáci začít hledat a brzy by je mohli dostihnout. Zastavily se až u jednoho hostince, když slunce zacházelo za obzor a všechno kolem bylo zabarveno jeho posledními rudými paprsky. Koně přivázaly venku ke stromu, vzaly si brašny s penězy a vešly dovnitř.

Nebylo zde moc čisto, ale ihned, co přešly přes práh, skočila před ně tlustá hostinská a začala se vyptávat velmi příjemným hlasem.
,,Co pro vás mohu udělat dámy?”
Bylo jí jasné, že se nejedná o dívky z prostých poměrů, což ještě utvrzovaly pláště z drahých látek.
Pearl neváhala a ihned odpověděla.
,,Potřebovaly bychom pokoj na noc, nějakou večeři a něco pro koně.”
Žena si je znovu pečlivě prohlédla. Bylo jí jasné, že s sebou mají dost peněz a byla by hloupost je odmítnout.
,,Dvacet pět zlatek,” řekla milým hlasem a podala dívkám klíč od pokoje.
Pearl mezitím vytáhla z jednoho z měšců peníze a dala je hostinské na pult. Hostinská zlatky spokojeně schrábla a začala vše děvčatům vysvětlovat.
,,Váš pokoj je v druhém patře vlevo na konci chodby. Koně můžete dát do stájí, je tam i nějaká voda a krmivo a vaše večeře bude za chvíli.”
,,Děkujeme,” řekla zdvořile Pearl a vzala si připravený klíč od pokoje.
Připravovala se odejít do pokoje, když vtom ji vyrušila Ellia.
,,Paní, měla bych dát koně do stájí a nakrmit.”
,,Dobrá, běž,” souhlasila Pearl.
Ell podala své paní brašnu s penězi a vytratila se ze dveří. V tu chvíli se  Pearl vydala do pokoje.

Ellia byla asi za půl hodiny s koňmi hotová a vrátila se za svou paní do pokoje. Uvnitř se však Pearl znechuceně dívala na prostý, dřevěný nábytek.
,,Nelíbí se Vám tu?” tázala se Ell, když spatřila kyselý obličej své paní.
,,Tobě snad ano? Podívej se, jak je to tu obyčejné.”
,,Zvykla jsem si. Myslíte si snad, že služky mají také pokoje zdobené zlatem? Vždyť je to jenom na jednu noc. Zítra najdeme něco lepšího.”
,,Dobrá,” pravila Pearl a začala hledat vhodné místo, kde by schovala peníze.
,,Počkejte. Pomůžu Vám,” nabýdla se Ell, zvedla madraci z postele a brašny schovala dovnitř. V ten moment se ozval její hladový žaludek.
,,Už máš hlad viď? Tak pojď. Jdeme se najíst,” navrhla Pearl a vzápětí obě dívky opustily místnost.

Z jídelny Pearl také nebyla nadšená. Opět se zde nacházel obyčejný nábytek a byly zde cítit výpary z kuchyně, z čehož byla také dosti znechucená. Ve chvíli u nich byla hostinská s dvěma talíři nějaké podivné šedé kaše. Pochopitelně se to dívkám vůbec nelíbilo.
,,Tohle je jídlo?” divila se Pearl.
,,Omlouvám se, určitě jste zvyklé na lepší, ale je již večer a tudíž tu není kuchař, tak máme jenom to, co nám zbylo od oběda,” vysvětlovala žena.
,,Nechci Vás nějak urazit, ale my bychom si raději daly chléb a k tomu džbán vody,” snažila se jídlo slušně odmítnout Ell.
,,Není problém,” přijala to překvapivě dobře hostinská, vzala ze stolu talíře a ve chvíli s nimi zmizela v kuchyni. Po chvíli se vrátila zpět s dvěma krajíci chleba a džbánem vody. Dívka poděkovaly a vzaly si všechno s sebou na pokoj, kde i když trochu z nechutí chléb snědly, zapily vodou a šly spát.

Asi kolem třetí hodiny ráno Elliu vzbudil hlasitý dusot koňských kopyt, hlasité mužské hlasy a hlasité bušení na dveře. Šla se podívat z okna, co se děje, ale v té tmě skoro nic neviděla. V tu chvíli zaslechla vrzání dveří a k cizím mužům se přiblížila nějaká osoba, která si na cestu svítila petrolejovou lampou.
,,Co si přejete pánové?” zeptal se známý hlas paní hostinské.
,,Hledáme dvě dívky. Jedna z nich již od pohledu urozená. Ta druhá by měla být její služka. Neubytovaly se náhodou nějaké takové u Vás?” vyptával se jeden z mužů.
V tu chvíli bodlo Ell u srdce. Byla si jistá, že muži hledají ji a královnu. Rychle se rozeběhla k Pearlině posteli a začala ji budit.
,,Pearl, rychle, vstávej. Musíme pryč.”
Dívka se rozespale kroutila v posteli a nechtělo se jí vstávat.
,,Elli, běž spát,” mluvila rozespalým hlasem.
Ellii bylo jasné, že když ihned neutečou, mohou je moži chytit a odvést zpět do paláce, kde by je nechal král nanejmíň zbičovat. Rychle sáhla po džbánu, ve kterém ještě zůstalo trochu vody a všechnu ji vychrstla na Pearl. Ta se rychle probrala a měla sto chutí svou služebnou praštit, ale ta se vrátila k oknu a chtěla znovu poslouchat rozhovor, ale bylo pozdě, jelikož žena již pouštěla vojáky dovnitř. Ell si rychle nazula boty, oblékla plášť a začala vytahovat z podmadrace brašny.
,,Co to děláš?„ divila se Pearl a snažila se ji zastavit.
,,Pššt. Jsou tu vojáci Vašeho muže a jdou pro nás. Rychle se oblečte a musíme pryč.”
Pearl se také rychle obula a oblékla do pláště a šla k Ell.
Mezitím již vojáci pomalu stoupali po schodech.
,,A co teď?” vyjekla zděšeně Pearl, když viděla, že nemají únikovou cestu.
Ell jí na to nic neodpověděla a začala vylézat z okna, které bylo asi tři metry od země. Pomalu dala nohy pryč z parapetu tak, že se jej tak tak držela konečky prstů. Z hluboká se nadechla a vydechla, pustila se prsty a i s brašnami spadla na zem. Rychle se zvedla a snažila se povzbudit svou paní.
,,No tak, zkuste to taky. Jinou možnost nemáme.”
Pearl se otočila za sebou a za dvěma již zaslechla mužské hlasy. Rychle skočila na parapet a zopakovala úplně to stejné, co Elli. Ihned, co vstala, obě dívka se rozutekly ke stájím pro své koně. Nasedly na ně a uháněly temnou nocí neznámo kam.

Hlásím se poměrně brzy s hodně, hodně dlouhou kapitolou. Doufám, že vás neodradí dočíst a předem děkuji za všechna přečtení a votes.

Možná si někdo pamatujete, že v jedné z předchozích kapitol jsem psala, že se příběh blíží ke konci a že nad čeká posledních pár kapitol.

Příběh se opravdu blíží ke konci, ale s těmi díly to vidít ještě na dal, jelikož se vždy tak rozepíšu, že původní jednu kapitolu musím rozdělit na dvě. Doufám, že to se mnou ještě do konce vydržíte.😊