Kdo jsem?

Přes moře

Ellia už byla na cestě druhý den. Její kůň a pes byli hodně vyčerpaní a ona hladová. Ale namohla zastavit. Byla jenom kousek od přístavu. Za pár minut tam byla. Akorát chtěla odplout jedna loď.
,,Haló. Máte na lodi ještě místo?” křičela na kapitána.
,,Máš čím zaplatit holčičko?” zeptal se jí kapitán.
,,Ano mám,” odsekla dívka a ukázala na měšce pod sukní.
,,A kam by to mělo být?” zeptal se zdvořile kapitán.
,,Do města, kterému nikdo nevládne,” pravila Ellia.
,,Cože?” kapitán se pobaveně zasmál.
Ellia vytáhla z batohu medajlon, který jí dala stařena a ukázala ho kapitánovi a ten ihned věděl, kam chce dívka jet.
,,Aha. Tak pojďte. Dovezeme vás tam.”
Dívka i s koněm a psem nastoupili na loď, která za chvíli vyjela.
,,Koně dejte do podpalubí. Jsou tam nějaké stáje a seno. A pro psa se taky něco najde,” radil jí kapitán.
,,Děkuji vám,” poděkovala dívka zdvořile a odešla do podpalubí narmit koně i psa a poté je opustila a šla na palubu.

,,Jak jste věděl, kam chci jet podle toho medajlonu?” tázala se dívka kapitána.
,,Ještě poznám znaky měst.”
,,Jak se to město jmenuje?” vyptávala se dál dívka.
,,Freedomstone,” odpověděl muž.
,,Proč jste se smál, když jsem vám řekla, že hledám svobodné město?” pokračovala dívka v dotazování.
,,Ono se ani nedá moc mluvit o svobodném městě. Už léta je napadáno vojáky z různých království a žoldáky. Všichni usilují o vládu nad Freedonstone. Proč tam vlastně jedete?” ptal se kapitán.
,,Chci se dozvědět něco o své minulosti. Řekla mi o tom nějaká stařena.”
,,A vy jí věříte?” divil se muž.
,,Přesněji nemám kam jít. Strýc mě vyhodil z domu a tak jedu tam, kam mě napadne.”

Jejich cesta trvala déle než dva týdny, ale i tak se Ellia dostala do Freedomstone. Zaplatila kapitánovi a se psem i koněm opustila loď.