Kdo jsem?

Snaha o usmíření

Ellia ještě zůstala v Pearlině pokoji, aby jej mohla uklidit a přitom si uvědomila, že se dále nechce trápit minulostí a bát se vždy, když někoho z ní potká.
,,Musím se s Albinem usmířit a všechno mu vysvětlit. Ošklivě jsem ublížila jemu i jeho rodině. Měla bych se omluvit alespoň jemu," říkala si sama pro sebe.
Rychle upustila hřeben, který měla v plánu uklidit, vyběhla z pokoje a začala ho všude hledat. Probíhala různými pokoji, salónky a jídelnou, ale nikde nebyl. Napadlo ji ještě jedno místo, kde by mohl být. Zahrada. Rychle se rozeběhla směrem k zahradě.

Ano, byl tam. Seděl na jedné z laviček a četl si jednu z knih. Ell tu knihu ihned poznala. Tahle byla její nejoblíbenější ve Westsword. Znervózněla a hlavou se jí honily myšlenky, zda se s ní bude vůbec chtít vidět. Myslela si, že jí srdce vyskočí z hrudě, jak rychle bilo. Zhluboka se nadechla, vydechla a byla odhodlaná jít za Albinem, ale vtom se k němu přiblížila Pearl. Posadila se vedle něj. Chlapcovy oči se odpoutaly od knihy a směřovaly k tmavovlasé dívce sedící vedle.
,,Jaká pocta. Královna Pearl okouzlující jako vždy," zalichotil hoch a políbil královninu ruku.
,,Ó děkuji princi Albine," poděkovala zdvořile dívka a na jejím obličeji se konečně objevil úsměv.
,,Jak dlouho se zde hodláte ještě zdržet princi?" zeptala se.
,,Nejpozději do odpoledne. Nevím, kdy se má rodina vzbudí. A co Vy? Jaktože nová královna ještě nespí?"
Dívka mlčela a hleděla na své modré ruce plné modřin. Princi se zdálo divné, že neodpovídá a ihned, co sjel pohledem k místu její pozornosti, vyděsil se.
,,Kdo Vám tohle udělal?"
Pearl se do očí hrnuly slzy a ihned začala brečet. Albin se ji snažil utišit, a tak ji pevně objal.
,,To Vám udělal Váš manžel?"
Dívka jenom jemně přikývla hlavou.
,,Měly byste to říci svému otci."
,,Co by s tím on udělal? Mému muži se postavit nedokáže," vzlykala dívka.
,,A co, kdybych se mu postavil já?" navrhl Albin.
,,To po Vás nemohu chtít. Určitě by Vás potom nechal zabít i s Vaší rodinou," naříkala dívka.
,,Královno, Váš otec Vás chce vidět!" křičela na Pearl z dálky jedna služebná.
Pearl se přestala s Albinem objímat, utřela si slzy a chystala se odejít.
,,Děkuji princi, smím Vás ještě před Vaším odjezdem vidět?"
,,Jistě, bez rozloučení s Vámi bych přeci nemohl odjet," odpověděl hoch a zsmál se na ni.
Dívka mu úsměv opětovala a spěchala do hradu za svým otcem.

Albin si vzal knihu a chystal se také odejít, když vton zaslech známý hlas.
,,Albine!" řekla Ell, která jej s královnou celou dobu sledovala.
Chlapce se zmocnila úzkost a otočil se směrem, odkud zaslechl hlas.
,,Ell!" řekl něvěřícně.
Díka přistoupila blíže a začsla hovořit.
,,Albi, moc bych se ti chtěla omluvit za to vše, co jsem způsobila tobě i tvé rodině. Moc mě mrzí to s Lianou. Byla pro mě jako vlastní sestra. Chápu, že se mnou nechceš mluvit, ale prosím, odpusť mi."
,,V pořádku, nemohla jsi za to. Měla se tě držet," odpověděl bez zájmu a chystal se odejít pryč, když vtom ho Elli chytla za ruku.
,,Prosím, chci, aby to bylo jako dřív."
,,Jako dřív? Ty jsi utekla skoro bez rozloučení. Ani si nenapsala, kde jsi a jak se máš. Miloval jsem tě ale ty jsi se na mě vykašlala! Už to nikdy nebude jako dřív."
,,Co mám udělat pro to, abychom byli přátelé?" tázala se zničeně dívkan a hrnuly se jí slzy do očí.
,,Nic! Dej mi pokoj!" odbyl ji Albin, vyvlekl svou ruku z jejich a odešel. Ellia si zničeně klekla na zem a začala brečet.