Kdo jsem?

Zjištění

Pearl a Ellia žily v Kastameru již nějaký ten čas. Královna Pearl byla stále nespokojena se svým manželem, který se k ní choval hrubě, ale i přes to byl v poslední době na její tváři objevován úsměv. Za to Elli nebyla moc nedšená. Na práci si sice nestěžovala, ale ačkoliv od svatby uběhlo již několik týdnů, James se stále neobjevoval. Bála se toho, že se mu něco stalo nebo že se s ní již nechce vidět. Počítala s oběma možnostmi a celé dny i noci se tím trápila, a tak nebylo divu, že moc nespala a únava na ní byla znát.

Jednou, když Pearl byla opět schovaná na zahradě, šla trochu poklidit její pokoj, ale když otevřela dveře, spatřila na posteli ležet dvě osoby. Vykřikla zleknutím a tím upoutala jejich pozornost. Dva snědé obličeje se na ni zadívaly a ona je poznala. Byl to Pearlin manžel a Kerah. Rychle se o točila a spěchala chodbami pryč, když vtom ji někdo dohonil a chytl za rameno. Dívka se otočila stála tam Kerah, která na sobě měla jenom ložní prádlo.
,,Opovaž se říct někomu o tom, co jsi viděla a už vůbec ne své paní. A jestli ano, král tě dá zabít, že roznášíš lži. Je ti to jasné?” pravila povýšeným tónem.
Ell jenom přikývla hlavou a odešla pryč. Byla rozrušená. Jak to může Kerah dělat? Měla ji za kamarádku.

Přišla až k zahradě, kde v altánku seděla Pearl. Přišla k ní blíž a chtěli jí všechno říct, i když se bála o svůj život, ale věděla, že si její paní nezaslouží, aby jí její manžel podváděl a takhle jí ubližoval.
,,Má paní, musím...”
Větu již nedopověděla, jelikož ji upoutal holub, kterého měla královna v kleci na stole a dopis, který psala. Pearl od něj odtrhla oči a s úsměvem se na služebnou zadívala.
,,Stalo se něco? Vypadáš rozrušeně?”
Elli nevěděla, co jí má odpovědět. Zmocnil se jí strach.
,,Jenom, že Vám musím vyprat šaty. Máte je již třetí den,” vymyslela narychlo nějakou lež.
,,To není třeba. Dnešek ještě vydrží,” řekla poklidně Pearl a nadále se věnovala psaní dopisu, když vtom na ni volala další komorná.
,,Královno, oběd je již připravený!”
Pearl se zvedla, vzala si dopis a lístečky poházené všude kolem a spěchala dovnitř. Avšak zapomněla na jeden list, který byl spadený na zemi. Ellia ho vzala a chystala se rozběhnout za paní a vrátit jí ho, ale upoutal ji známý rukopis. Neodolala a začala číst.
,,Jako trn mě pichá srdce, když tu se mnou nejsi. Chci tě znovu vidět, tvá rudá ústa. Spatřit tvůj krásný úsměv, který je sladší než nejlepší čokoláda. Tvé hnědé oči, které září více než polední slunce. I přes tu dálku, přes stovky kilometrů moře, toužím stále jen a jen po tobě. S láskou tvůj Albin.”
Ell se zastavil dech.
,,Nemohu tomu uvěři. Vážně? Moje paní a můj ex?” říkala si sama pro sebe. Poté papírek nenápadně schovala do kapsy zpod sukně a spěchala dovnitř.

Ahoj, tady je další kapitola. Doufám, že se bude líbit, i když je trochu kratší.
Opět bych vám chtěla moc moc poděkovat, jelikož včera se kniha dostala na třetí místo.