Šílený zabiják [DOKONČENO]

Šílený zabiják #2

7:24
Rusko,
okolí Moskvy

,,Prosím nezabíjej mě" ,,Pomoc" ,,Miku prosím dost!"
,,Sbohem můj příteli" ,,Miku, Miku, Miku!"

,,Aaaaa". Další noční můra.
Probral jsem se v jedné opuštěném budově. Nejspíš opuštěná továrna. Pomalu jsem se posadil. Měl jsem štěstí když jsem ji včera našel. Vytáhl jsem z batohu nějaké jídlo a začal snídat. Vklouzl jsem do bot a šel snídat ven. Mezi stromy bylo vidět vycházející slunce, jehož záře pronikala skrze koruny borovic. Z lesa najednou vyběhl vlk a zastavil se přímo přede mnou. Neměl jsem strach, ale pomalu jsem sáhl po zbrani. Bylo to úžasné. Tvrdili mi že vlci se k lidem nepřibližují. Měl jsem příležitost prožít chvíli s tímto nádherným zvířetem, a tak jsem mu dal jídlo které jsem měl v ruce. Potom co ho snědl loudil o další. Vrátil jsem se k batohu pro nějaké maso. Když jsem se vrátil už mi strkal nos do krabičky od jídla. Chtěl jsem mu podat kus masa ale když jsem se přiblížil, začal na mě vrčet. A tak jsem mu maso jen hodil a šel si sednout na své místo. Když vlk snědl své maso, přišel ke mě a čekal na přídavek. Bál se mě víc než já a tak jsem se choval nanejvýš opatrně. Když jsme společně posnídaly. sbalil jsem si věci a vydal se na cestu do Moskvy. Zbývalo mi jen pár kilometrů.

Je to už měsíc co jsem v noci umučil a zabil člověka. Za tu dobu jsem zabil dalších 6 lidí.
Z toho jednoho kluka a 2 policisty kteří na mě náhodou narazil. Od doby první vraždy jsem s Jamesem nemluvil. A od té doby mám noční můry. Jejich tváře, mě pronásledují ve snech. Snažím se utíkat, ale jen se to zhoršuje. Přemýšlel jsem že přestanu, ale něco ve mě mi říkalo ne.
Nejspíš James.
Ale ani o tom jestli budu zabíjet nebo ne nerozhodnu já. Pokud mě v Moskvě odhalí, je konec. Kvůli mrtvým v Polsku a na Ukrajině, mě přidal na seznam i Interpol. A když jsem zabil ty policisty, vzal jsem jim zbraně a munici, spolu s dalšími věcmi. Pistole by nedělaly problém ale samopal schovat nejde.
Právě ten jsem měl u sebe. Naštěstí jsem jednomu polákovi ukradl bundu takže ho snadněji schovám. Vystoupil jsem z lesa na silnici a vydal se do Moskvy. Tam o mně rozhodne osud. Blížil jsem se k okraji lesa a chtěl si něco stopnout. Zakryl jsem samopal bundou a začal jsem stopovat.
První pokus stopnout osobák mi nevyšel.
Po druhé kolem projela malá dodávka.
Na třetí pokus se mi podařilo zastavit náklaďák Zis 151 plný prasat. Tohle auto se proslavilo jménem Kaťuša.
Když řidič otevřel dveře nejspíš řekl abych si nastoupil. Nejdřív jsme trochu mluvili rusky, ale pak mi došla slovní zásoba a já musel použít angličtinu. Měl jsem štěstí že řidič uměl trochu anglicky.
Jeli jsme asi půl hodiny když už se objevovaly hranice města. Slyšel jsem že v Moskvě je tolik lidí co obyvatel České Republiky. A to už je velké číslo. Čekal jsem že přijedeme do Moskvy a hned uvidíme Rudé náměstí. Bohužel jsem zapomněl na to jak je Moskva velká, takže když jsme dorazili na místo musel jsem pokračovat po svých. Vytáhl jsem z batohu mapku Moskvy a zamířil rovnou ke Kremlu. V dáli jsem rozpoznal vysokou televizní věž Ostankino, jejíž výška mě ohromila. Měřila 540 metrů. Šel jsem přímo k Zahradnímu okruhu a pak na Rudé náměstí.

Tak jo, snad se vám líbilo toto pokračování příběhu Šílený zabiják. Snad se vám budou líbit i další díl.
Díly této knihy také vychází každý čtvrtek po půlnoci na youtube kanálu Survivors Of Insanity. Jsou tam i příběhy, které se u českých creepypasterů neobjevily, takže prosím, dejte tomu milému muži odběr. Myslím, že si to i zaslouží.
váš
Mike-K