Šílený zabiják [DOKONČENO]

Šílený zabiják #18

Probral jsem se na studené podlaze před krbem. Když jsem se posadil a rozhlédl se kolem, byl jsem doma. Po dvou letech...
Ale všechno vypadalo podivně. Došlo mi, že tohle není realita ale jen má mysl. Vstal jsem a šel do svého pokoje. (Sentimentální vzpomínání na dobu blažené nevinnosti. Jak dojemné.)
Hlavou mi vířilo spoustu myšlenek. Hlavně na události z předešlého dne.
Pořád mi nešlo na mysl jak se to mohlo stát.
Zastavil jsem se před postelí.
Pak se zezadu ozval on.
,,Byla chyba mu věřit. A za chyby se platí. Nemám pravdu Miku?"
,,Sklapni Jamesi!"
Otočil jsem se na Jamese, který stál opřený o zeď. Vlasy měl přes obličej takže mu nešlo vidět do očí.
,,Proč zakrýváš pravdu Miku? Je to pravda. Udělal jsi chybu, která tě stála život."
,,Ještě mě nezabil."
,,Pravděpodobnost je vysoká. A zvyšuje se každou minutu co ležíš na té posteli."
,,A co mám podle tebe dělat? Jsem připoutaný k posteli a nemám ani pořádnou zbraň."
,,Nelituj se! Sebelítost dokazuje tvoji slabost, a tím i tvou méněcennost. Chceš tím tedy říct, že jsi slabý?"
,,To ne ale..."
,,Tak něco začni dělat. Jinak tě zabije nějaký mladý kluk. To bude hodně trapná smrt. I Smiley umřela originálněji než ty."
,,Přestaň mluvit o Smiley!"
Zavrčel jsem na něj ale on se jen zašklebil.
,,Smrt obětováním pro druhého je sice ubohá smrt, ale bude pořád originálnější než ta tvoje."
Široce se usmál a podíval se mi do očí.
,,DRŽ HUBU!!! SKLAPNI!!! TAK UŽ DOST!!!"
Rozešel jsem se k němu a vší silou ho praštil do nosu.
Když jsem ho praštil, rána se obrátila. Všechno zčernalo a hned zase rozjasnilo. Probudil jsem se připoutaný k lůžku v tom podělaném sklepě. Cítil jsem jak mi něco teče z nosu a po rtech. Podle chuti to byla krev. Vzpomněl jsem si na ránu do tváře a dal si to dohromady. Nezajímalo mě jak je to možné.

U některých věci by stačilo je příjmout tak jak jsou. Není potřeba je ještě odůvodňovat. Už to že se to stalo je důvod k samotné existenci.

Přesunul jsem pozornost na sklep. Byla tma, ale přesto jsem mohl viděl drobné siluety předmětů. U stropu vysela žárovka na tenkém kabelu. V rohu místnosti stála židle namířená do středu místnosti. Hned nalevo od ní stál stůl. Pak jsem se zaměřil na pouta.
Naštěstí šlo o plastové pásky. Při troše snahy se dají přetrhnout. Zabral jsem do nich ale nešlo to. S bolestivými otlaky jsem se už smířil.
Zabral jsem znovu. Opět nic.
Zaslech jsem dupání po schodech. Darek...
Ozvalo se klapnutí zámku a dveře se se skřípotem otevřely. Pronikavé světlo mě na chvíli oslepilo. ,,Vstávej parchante!"
Přistoupil ke mně s hrncem plný vody a vylil ji na mě.
(Pro nikoho by nebylo příjemné probouzení, kdyby na něj vylil studenou vodou). Část vody se mi také dostala do nosu a do očí.
Pak mi Darek uvolnil pouta a já se svalil z postele na kolena a snažil se dostat vodu z očí a nosu. To celé Darek doplnil úderem do o bličeje. Takto omráčeného mě Darek posadil na židli a spoutal.
,,Teď si spolu budeme hrát. Co ty na to?"
,,Proč říkáš že si budeme hrát?"
,,Co?"
,,No, když to říkáš ty, zní to divně."
Zasmál jsem se a podíval se mu přímo do očí. Viděl jsem jak v něm vztek bublá. To mně pobavilo ještě víc.
,,Drž hubu!" Řekl s neskrývaným hněvem mně praštil do nosu.
,,Teď bych se tě rád zeptal na dost věcí..." Přistoupil ke mně s modrým kýblem vody a ručníkem.
,,My budeme dělat waterboarding?"Zeptal jsem se s trochou nadšení.
,,Ano. A ty mi řekneš to co chci vědět." ,,Budu hádat. Já mám vzdorovat."
Darek se na mě podíval a uvažoval, jestli si dělám srandu nebo to myslím vážně. Já se jen tiše usmíval.
,,Řekni že to nemyslíš vážně a že si je děláš srandu."
,,Bohužel Darku..." Nesmál jsem se, i když jsem k tomu měl blízko.
,,Dobrý bože..."
,,Boha do toho netahej! Ten se mnou nemá nic společného."
Darek mě praštil do nosu a opřel o stůl. Hodil mi ručník na obličej a začal mě polívat vodou. Když jsem si myslel že to bude hračka, omyl. Nebylo to o nic lepší, než když mě postřelili v Německu. Nemohl jsem pořádně dýchat a voda se mi dostávala do nosu. Pak mi ručník sundal z obličeje a postavil mě zase na zem.
,,Řekni, užíval jsis to, když jsi mi zabíjel otce? Pověz, jaké to bylo? Když jsi mu bral život?"
Když jsem se pořádně nadechl, usmál jsem se. ,,Bylo úžasné sledovat ho jak padá k zemi, když mu Smiley zabodla nůž do krku." začal jsem se smát.
,,To nebyl on! Mého otce zabil zásah do krku! Byl jsi to ty kdo zmáčkl spoušť!" Následovala další rána do břicha. Zaskučel jsem bolestí ale úsměv nezmizel. ,,Čím to že se pořád usmíváš? To tak moc zbožňuješ bolest?"
Chtěl jsem odpovědět, ale šeptal jsem, tak se přitáhl blíž. ,,Protože..."
,,No? Proč se teda usmíváš?" ,,Protože mám volné ruce..." Při tom nalévání vody na obličej se mi, ani nevím jak, uvolnily ruce. Darek is nic netušit a tak jsem se fyzicky připravil na útok.
Trvalo asi 2 vteřiny, než si Darek uvědomil, že nejsem spoutaný. Ihned se odtáhl a jistě chystal protiútok ale, při svém přesunu zakopl a upadl na zem. Při čemž se jeho hlava srazila se stěnou sklepa.
(vzdechnutí)
Chudáček Darek. Netušil, že když se uhodil do hlavy a znepozorněl, tak jsem vzal ze stolu hrnec který tam před tím odložil. Uchopil jsem ho a mlátil jsem ho tak dlouho než jsem si byl jistý že nebude protestovat. Pustil jsem hrnec na zem a pak spoutal Darka. Začal jsem uvažovat. Vyšel jsem po schodech nahoru a rychle jsem posbíral věci co jsem našel v domě. Náhradní oblečení, peníze, několika kuchyňských nožů, nějaké obvazy a batoh. Nebyl zrovna prostorný a objem určitě nebyl o nic víc lepší, ale batoh jsem potřeboval. Když jsem se převlékl do nového oblečení, sešel jsem zase dolů za Darkem. Ten už byl při vědomí a snažil se dostat z pout.
,,Dobrý pocit co? Být vězněný jako zvíře. Bohužel nemám čas abychom si "pohrály" po mém způsobu, takže tě nechám naživu. Ber to jako odměnu za přenocování u tebe ve sklepě." Usmál jsem se a chystal se odejít.
,,Jdi do prdele ty sráči!"
Nepozastavil jsem se nad tím a dál zavíral dveře od sklepa. Pak zámek, po schodech nahoru a nakonec ven z domu. Bylo mi jedno kam jdu. Hlavní pro mě bylo dostat se co možná nejdál od toho domu.
Pokračování příště...

Moc se omlouvám svým čtenářům, že jste museli čekat na další díl tak dlouho. Vymýšlet to je vážně dřina. Ale těší mě že vás to zajímá. Jinak vám chci sdělit že nově budou všechny díly knihy Šílený zabiják od začátku vycházet na youtube kanálu (Survivors Of Insanity)
https://www.youtube.com/channel/UCuDPeKzIXqGayg_1xbx5tDw Na tomto kanálu jsou i jiné příběhy, které jsem zatím ještě u nikoho nečetl takže se tam běžte podívat.
Doporučuji si přečíst příběh (Usmívej se) od None078 Je to jeden z mála příběhů, který se mi zalíbil a inspiroval mě. Ohodnoťte ji hvězdou. Pokud máte nějaké návrhy, myšlenky nebo něco co mi chcete říct napište komentář, a pokud myslíte že je tahle kniha výborné čtení po večerech sdílejte ji mezi své DARK přátele.
A jsem rád že se vám má kniha líbí.
váš
Mike-K