Šílený zabiják [DOKONČENO]

Šílený zabiják #12

(Zdravím lidi. Rozhodl jsem se udělat tento díl trochu delší. Proto doufám že se vám tento díl zalíbí. To byla taková vsuvka. Teď už ale příběh.)

4:25
Hranice Rakouska se Švýcarskem

Když jsme v Německu způsobili poprask tím výbuchem. Už jsme nemohli riskovat že nás dopadnou. A tak jsme se vydali do Ženevy. Švýcarsko má tu výhodu že nepatří do Evropské Únie a nevydává zločince. A to byla naše možnost jak se dostat do Francie. Jeli jsme poklidně Smiley byla unavená z Vídně a tak jsem řídil já. Přesto že nám nehrozilo zatčení a deportace jsem se raději vyhýbal kamerám a policistům.
Síla zvyku.

Jel jsem přes les, když jsem vzpomínal na staré časy.
Za víc než 2 týdny to budou 2 měsíce co jsme zabil člověka a utekl z domova. Za tu dobu jsem dostal zprávy o své rodině jen jednou, a to když mně našla Smiley.
Věděl jsem že nemůžeme zastavovat, ale potřeboval jsem si odpočinout. Zastavil jsem na nejbližším odpočívadle, vytáhl z kufru reflexní trojúhelník, zastrčil pod kolo, sklopil si sedadlo a připravil se ke spánku. Díval jsem se ještě chvíli na fotku synovce. (Od té doby určitě vyrostl). Strčil jsem medailonek do přihrádky a šel spát.

11:38

Vzbudil jsem se a tak jsme mohli pokračovat dál. Brzy na to se vzbudila i Smiley. ,,Kde to jsme?" Mžourala a rozhlížela se po krajině. Snažíc se přivyknout dennímu světlu. ,,Už jsme ve Švýcarsku Růženko." Pousmál jsem se nad označením "Růženka". Smiley se na mě pomalu podívala tím svým výhružným pohledem. Musel jsem se kousnout do rtu abych nevyprskl smíchem. ,,Neříkej mi Růženko! Nesnáším růžovou a navíc. Růženka byla omámená. Já pouze spala a to jenom pár hodin. A princ Růženku neprobudil ale naopak znásilnil." Zasmál jsem se a zakroutil hlavou. ,,Tak něco jiného. Třeba....." Snažil jsem si rychle vzpomenout na nějakou pohádkovou postavou, ale Smiley mě hned přerušila. ,,Přestaň mě přirovnávat k pohádkám od Disneyho! Já nejsem nevinná holčička!" ,,Tak fajn, omlouvám se." To už jsem nevydržel a začal se smát.
,,Já ti dám Růženku!" Pomalu se začala smát a šťouchla mě do ramene. ,,Kdybych já byla ta ježibaba co ji chtěla zabít, tak bych jí nedala žádnou růži ale poslala bych ji rovnou spát." Pousmál jsem se nad představou, jak Smiley klečí na probodané princezně a na zdi napsaný nápis GO TO SLEEP. ,, A co takhle Xena? Nebo Bonnie, Bloody Mary či Harley Quinn?" Smiley mě jen pohladila po tváři, a s úsměvem řekla. ,,Říkej mi prostě Smiley. Protože ani Harley se mi nemůže rovnat."
Jeli jsme další hodinu než jsme dorazili do Ženevy. Zastavil jsem na parkovišti u obchoďáku a vytáhl jídlo z kufru. Smiley si zatím šla odskočit. Když jsem si sedl na sedadlo začal jsem přemýšlet o Smiley. Už dlouho nikoho nezabila. Ani já dlouho ne. Naposledy v Berlíně.
To mi ani tak nevadilo, ale Smiley to potřebovala. A proto jsem se rozhodl že budeme hledat někoho kdo by nám posloužil. Osamělý muž, žena, náctiletý, těhotná žena nebo.... Byl jsem tak zabraný do přemýšlení že jsem si nevšiml že se ke mě někdo plíží. Škubl jsem sebou, když se ke mě Smiley připlížila. ,,Jsi nějak lekavý." Začala se smát.
,,Tohle se dělá, takhle strašit lidi? Měla bys dostat na zadek. Takhle se ke mě plížit." Zasmál jsem se a políbil ji. ,,Přemýšlel jsem koho zabijeme dneska." ,, A koho?" ,,Co třeba malou rodinku s dětmi?" ,, Jo to bychom mohli." ,, Mám se výběru ujmout já nebo to chceš zařídit sama?" ,, Můžeme to udělat spolu." ,,Tak dobře. Hned po snídani se můžeme vydat na nějaké hřiště." Pak jsem si ale uvědomil jeden důležitý fakt. Děti budou buď ve školce nebo ve škole. ,,Počkat. Dnes je Listopad že?" ,,Ano." ,,Takže pokud není víkend, děti budou ve škole nebo ve školce. Budeme muset počket, až bude odpoledne, kdy budou děti odcházet domů. Počkáme na nějakém hřišti a vezmeme si s sebou vysílačky."