Šílený zabiják [DOKONČENO]

Šílený zabiják #21

O půl hodiny později
Stál jsem asi 100 metrů od hraničního přechodu a sledoval jak stanice hoří. Nefascinovalo mě to, ani jsem necítil uspokojení, nebo podobný blbosti. Jen jsem sledoval jak hoří. Ani nevím jak se to stalo. Vypadalo to spíš jako scénka z nějakýho filmu, ale což. Už hoří.
Co se vlastně vůbec stalo?
Když jsem přišel k tomu přechodnímu stanovišti, šel jsem rovnou ke dveřím a vešel dovnitř. Na stole ležela rozložená svačina a hned vedle nůž. Tak jsem ho vzal a vyřídil kontrolu. Lidé co to viděli začali samozřejmě utíkat pryč. Z kufru jednoho auta jsem vytáhl kanystr s benzínem a podpálil hraniční stanici. Pak jsem šel dál do Turecka ale zastavil a od té doby jen koukal.
,,Miku, měl bys už vyrazit. Než dorazí policie." ,,Jistě Jamesi, jen jsem to chtěl vidět." Otočil jsem se a vyrazil na východ. Po cestě jsem zastavil auto jedoucí kolem. Nemohl jsem řidičku zabít. Vzadu na sedadle měla 2 děti. Neštítím se zabíjet děti, ale když tu nebyla ona, tak to bylo o ničem. Navíc jsem neměl čas uklízet a tak jsem jel s nimi. Sedl jsem si na přední sedadlo a o víc se nestaral. Koukal jsem se z okna, a pak jsem zavřel oči a zasnil se. Vrátil jsem se do dob, kdy mi bylo 15 a kdy byla Smiley ještě naživu. Všechny ty útržky ze vzpomínek mi projely hlavou jako nic. První slova, když jsme se poprvé potkali. Když jsem jí vytkl že odešla ve Vídni nakoupit a já byl vyděšený kvůli té noční můře. Když jsme společně zabili tu malou rodinku ve Švícarsku a já se jí svěřil s noční můrou. Náš první sex. A ta poslední slova, která mi řekla, než zemřela. Byla tak mladá, teprve v rozkětu mládí. Bylo mi po ní smutno. Najednou jsem cítil, že mi po tváři stéká chladná slza a já se rozbrečel.

Po asi hodině jsme dojeli do města Lüleburgaz, kde jsem vystoupil a zamířil na východní část města. Šel jsem dlouho, než jsem došel na stavbu velké budovy. Nevěděl jsem co to je za budovu, jediné co jsem věděl bylo, že má na výšku 8 pater. Možná budoucí nemocnice. Každopádně tam stálo několik aut. Viděl jsem svou šanci a tak jsem se vydal k nim. Nikdo tam už nebyl, a tak jsem šel na jisto. Přistoupil jsem k malé červené dodávce Ford a vysklil okno. Po chvíli nekonečných bojů s elektronikou se mi podařilo nastartovat a vyřadit alarm. Vycouval jsem z parkoviště a rozjel se prázdnou ulicí. Když jsem sjel na dálnici tak jsem se zadumal a nevnímal cestu. Čas, za který jsem ujel vzdálenost z Lüleburgaz do Istanbulu se v mojí hlavě zdál jako 2 hodiny a ne jako 5 hodin. Život mě už nebavil. Ale taky jsem už nechtěl páchat sebevraždy. Bylo to komplikované. Radši jsem na to nemyslel a pustil rádio. Hned prvních několik stanic zaznívala arabská hatmatilka, kterou jsem zrovna nemusel. Hledal jsem, až jsem konečně našel stanici, kde se ozvala slušná angličtina. A náhodou to byla kapela Queen.
(Super, konečně slušná hudba.) Bohužel ta skladba hned skončila a já musel hledat znovu. Po pár minutách jsem to vzdal a rádio vypnul. Zbývala poslední možnost.
,,Jamesi?"
,,Ty se mnou mluvíš?"
,,Nech toho Jamesi, nudím se."
,,Tak někoho zabíj."
(Že jsem raději nemlčel) ,,Na to bude čas. Teď si chci hlavně povídat, nebo mi vybuchne hlava."
,,Ty se nudíš? Tak s tím něco udělej. Vždyť jsi na dovolené v Turecku. Nic tě nenapadá?"
,,Ne, vůbec nic." Po krátkém tichu přerušovaném hvízdání vzduchu kolem oken jsem promluvil. ,,Tak třeba můžeme naplánovat tu Sýrii, co říkáš?"
James mlčel.
,,Opravdu Jamesi? Právě teď se mnou odmítáš mluvit?"
,,Jsi šílený Miku, nemluv na mě!" ( se smýchem XD ) Hlasitě jsem se začal smát. ,,To je sice fakt, ale ty jsi právě součástí mého šílenství. Takže se mnou musíš mluvit. Notak, pomoz mi vymyslet co budeme dělat v Sýrii. Vždyť nemám ani pořásnou zbraň." ,,A já ti mám pomáhat? Je to tvoje chyba. Ty jsi ten kdo má v hlavě hlasy."
,,Jamesi... musíme si vážně promluvit. Tohle je trochu divný." Když jsem to dořekl, zasmál jsem se, protože když narušený člověk řekne že je to divné, to je trochu vtipné, ne? No, tak asi nic.
,,Není o čem mluvit Miku."
,,Jamesi, začínám mít pocit že se z tebe stala samostatná jednotka. To už nejsme tým?" ,,Neměl bys tam jezdit. Co když tě najdou? Nebo zabijou, co potom? S tebou umřu i já." ,,Nikdo nežije věčně Jamesi. I já jednou zemřu. Jen mám tu možnost o tom rozhodnout sám, nic víc." ,,Doufej v to že policie všech zemí jsou natolik neschopné, že tě nenajdou. A taky že přežiješ Sýrii." ,,Tohle není otevřená válka Jamesi. Nedožiju se jejího konce. Tahle válka se vede kvůli ideologii. A taková válka bude trvat tak dlouho, dokud bude někdo naživu." ,,Tak doufej že je všechny zabiješ."
,,Na to spoléhat nemůžu Jamesi."
Následovala dlouhá odmlka. Pak jsem se zase začal naplno věnovat řízení a Jamese už neposlouchal. Chtěl jsem umřít, ale ne takhle. Jenže jsem ani nechfěl zemřít při přestřelce s policií, jako v GTA V. Chtěl jsem, aby má smrt měla smysl. A taky můj život měl smysl. Dokázal jsem udělat díru do světa. To pro začátek stačilo. Taď už zbývalo naplnit osobní cíl. A to bylo zemřít se svou ctí a narušenou myslí v boji. Na cestách jsem častokrát přemýšlel že kdyby mě zatkli tak by mě mohli využívat/zneužívat jako ve filmu Sebevražedný oddíl. Že mě budou posílat na akce kde můžu klidně umřít a jim to neuškodí. Mělo by to své výhody. Větší pohyb a možnost zabíjet. Bohužel by na to vláda ani minysterstvo spravedlnosti nepřistoupilo. Škoda, bylo by to svým způsobem výhodné pro obě strany.

Pak mě najednou přerušila hlasitá rána na kapotě a pak na střeše auta. Rychle jsem sešlápl brzdu a zastavil u krajnice. Vylezl jsem z auta a podíval se co to bylo. Trochu mě to překvapilo, když jsem za autam na silnici našel mladou ženu v burce. Neuvědomil jsem si, že se nesmí narážet do lidí.
Byl jsem daleko od nejbližšího města, a tak jsem tělo naložil dozadu a přikryl celtou. Nasedl jsem zpět do auta a rozjel se rychle pryč.
,,Sakra Jamesi přejel jsem ženu. Proč jsi mě nevaroval, že tam je?"
,,Co ti najednou záleží na lidech?" ,,Jamesi!!! Co mám teď dělat s tou mrtvou ženou vzadu?" ,,Proč se ptáš?" Na to mi došla slova
,,Někdy mě fakt dokážeš vytočit Jamesi. Co s ní mám udělat? Nemůžu ji někde vyhodit." ,,No a proč ne?" ,,Ježiši Jamesi!" ,,Co jé?"
Od té chvíle jsem s Jamesem nemluvil a pokračoval dál po trase.

Pokračování příště...

Omlouvám se svým fanouškům, že jste museli na pokračování čekat tak dlouho. Vymýšlet to je vážně fuška a ještě vědomí, že na to lidi čekají, to je strašný. No můžete se brzy těšit na další díl.
Všechny díly knihy Šílený zabiják také vycházejí na youtube kanálu (Survivors Of Insanity)
https://www.youtube.com/channel/UCuDPeKzIXqGayg_1xbx5tDw. Na tomto kanálu už vyšlo 7 mých dílů. A doporučuji vám, aby jste mu dali odběr, protože si to opravdu zaslouží. Jsou tam i příběhy, které jsem zatím ještě u nikoho neslyšel, takže doporučuju taky. Tak se běžte podívat.
Také doporučuji si přečíst příběh (Usmívej se) od None078 Je to jeden z mála příběhů, který se mi zalíbil a inspiroval mě. Ohodnoťte ji prosím hvězdou. Pokud máte něco, co mi chcete říct napište komentář nebo soukromě. A pokud myslíte že je tahle kniha výborné čtení po večerech, sdílejte ji mezi své DARK přátele.
A jsem rád že se vám má kniha líbí.
váš
Mike-K