Šílený zabiják [DOKONČENO]

Šílený zabiják #3

Moskva
současnost

Snažil jsem se vyhýbat očnímu kontaktu, Ikdyž to nebylo nutné, protože se mě lidé stranili sami. Můj vzhled zřejmě působil trochu nebezpečně. To mi pak přišlo jako naprostá blbost, když jsem věděl na co jsou tu lidé zvyklí.
V jednu chvíli, když jsem šel přes zahradní okruh, měl jsem pocit, že mě nějaká holčička poznala. Odvrátil jsem se a přidal do kroku, ale pak jsem si všiml, že neukazuje na mě. Pokračoval jsem tedy v cestě na Rudé náměstí. Byla to pořádná dálka. Miloval jsem ty nekonečné tůry po horách, takže mi tohle ani tak nevadilo.
Když jsem dorazil na náměstí, užíval jsem si své "dovolené" a toho že jsem vůbec tady. Bylo až podezřelé, že mě ještě nechytili. Skoro to vypadalo, jako by o mně věděli ale nechali mě být. Nebo jsou prostě neschopní. Prohlédl jsem si Kreml a mauzoleum. Bohužel jenom z dálky. Nechtěl jsem pokoušet štěstí. Pak jsem zamířil k chrámu Vasilie Blaženého. Ale všiml jsem si vojáků u vstupu do chrámu. Nenapadlo mě že rusové podniknou stejná bezpečnostní opatření jako zbytek Evropy, když ty teroristické útoky nedávno ustaly. Ikdyž jsem neviděl chrám zevnitř, tak jsem si zpravil náladu, tím, že jsem za řekou ubodal jednoho chlápka, a na zeď nad něj jsem napsal "GOOD BYE MY FRIEND". Krví ovšem.
Nevěděl jsem co je to za řeku, dokud jsem na mapce nenašel nápis ВОЛГА, neboli Volha. Když jsem byl 2 ulice od nádraží, narazil jsem na policejní hlídku v autě. Nikdy jsem neviděl vůz ruské policie. A proto jsem si představoval starou Ladu. Ale bylo to nové. V tu chvíli mi došlo že jsem v háji. Když si mě všimli, chvíli na mě jen koukali. Pak jeden zvedl vysílačku a mluvil do ní. Najednou položil vysílačku a vystoupil z auta. Už se ke mě blížil a sahal po obušku.
Věděl jsem co bude následovat. Když mě požádal abych si sundal masku, odmítl jsem. Pokusil se mi ji sundat. Já ho chytil za ruku a zkroutil mu ji. Zároveň jsem vytáhl z pochvy na boku karambit a probodal mu krk. Druhý vystoupil z auta a chtěl tasit zbraň. Já vytáhl svou a střelil ho třikrát do hrudi. Lidé co byli nedaleko nebyli moc vyděšení, spíš nervózní. Podobné věci jsou tu na denním pořádku. Nemohl jsem dovolit, aby mě našli a odvezli zpět do Česka. A tak jsem je oba naložil do kufru auta a zaparkoval o pár ulic dál.
Zamířil jsem rovnou na nádraží a koupil si jízdenku do Petrohradu.

Při čekání na vlak by byl každý nervózní, kdyby před někým utíkal.

Když vlak zastavil a otevřely se dveře, nastoupil jsem a ještě jsem se ohlížel, jestli za mnou někdo neběží. O chvíli se vlak konečně rozjel, a následovala ohromná úleva. Usadil jsem se do nejbližšího kupé a udělal jsem si pohodlí. Abych si na cestě do Petrohradu odpočinul, natlačil jsem se co nejvíc do rohu kupé k oknu a přikryl se bundou. Chvíli jsem čekal až příjde průvodčí a zkontroluje mi lístek. To bylo také o nervy. Celou dobu mi v hlavě promítaly nejrůznější alternativní možnosti. Třeba jsem už byl vyhlášený jako hledaný a mou fotku dali do televize. Nebo kontrolují zavazadla. Nebo mě pozná některý z cestujících.
kontrola lístku proběhla klidně. Nepoznali mě. A tak jsem zavřel oči a usnul na sedadle.
Čekaly mě asi 2 a půl hodiny cesty. Snad se nic nestane, až dorazím do Petrohradu.
Pokračování příště...

Tak to by bylo.
Pokud se vám tento díl líbil a stojíte o další, dejte hvězdu a koment.
Chtěl bych zmínit příěh Město šílenců od Kik_Yaoi Myslím si že tento příběh má budoucnost a tak by potřeboval "na světlo boží" tak se hned běžte juknout.
váš
Mike-K