Šílený zabiják [DOKONČENO]

Šílený zabiják #22

Turecko
7:15
okolí Ankary

Už 4 a půl hodiny mám na korbě auta mrtvou muslymku a nevím co s tím. James mi odmítá jakkoliv pomoct odklidit tělo a musím se dostat co nejdřív do Sýrie. I když jsem chtěl jít dál a pokračovat v cestě, byl jsem nucen zastavit a trochu si odpočinout. Lehl jsem si na sedadla a začal přemýšlet.

V plánu bylo dostat se k hranicím turecka se Sýrií, ale ty budou možná kvůli bojům uzavřené. Chtěl jsem se dostat do Aleppa a pak do Damašku. Do samotného centra dění. Bylo mi jasné že tam zemřu, ale to bylo jedno. Nemohl jsem jet přes Ankaru, protože jsem nemohl riskovat případné odhalení a následnou deportaci. Tak jsem sjel z dálnice a pokračoval po okolních silnicích. Lidé sotva začínali vstávat a chodit do práce. Vzpomněl jsem si, že se chodí muslymové každou neděli modlit na střechu. Už jsem myslel že je ramadán ale vzpomněl jsem si z historek tam doma že ramadán je od května až do června a dnes byl říjen. Byl jsem trochu nervózní, protože nikdy nevím co očekávat od místních. Přemítal jsem a vybavil si vzpomínky, jak lidé vycházejí z domů, jak nastupují do aut a loučí se s manželkami a dětmi. Proti své vůli jsem se pousmál, protože mi to připomnělo to hezké, co jsem měl se Smiley v plánu. Někdy se někde usadit a v klidu žít normální život. Jenže pokud nejsem mafián nebo někdo kdo si může dovolit nepracovat, tak musím příjmout ten běžný život a chodit do práce. Někdy jsou sice zaměstnání, která jsou dobře placená, ale taky vysávají duši. Proto jsem si vybral kočovní život. Nájemné nebo platit daně se mi nechce. Nejraději bych si postavil někde v horách srub s podzemními chodbami a místnostmi a žil tam. Měl jsem taky plány. Záložní generátory, zbrojnice, ložnice, rozvodna se servery a dílna. Taky bych bral energii z čehokoliv co lze. Slyšel jsem že v Brazílii nebo v jiném státu si elektřinu fotbalisté vyrábějí sami. Když šlápnou na panel, tak vyprodukuje energii. Nezajímalo mě jak to funguje, tak jsem to nezjišťoval.
Taky brát energii ze světla, vody, větru, tepla ,ale i manuálně. A to všechno by napájelo generátory.
Jo měl jsem to promyšlené. Škoda že se to neuskuteční.
Pak jsem konečně usnul a odpočíval.

Odjížděl jsem od Ankary a přemýšlel o smyslu života a o budoucnosti. Nad tím jestli mě chytí nebo ne. Bylo to vlastně jedno. Ale zpátky už nemůžu.
Pak mě napadlo, že jsem už dlouho nezabíjel, kromě té muslymky.
Rozhodl jsem se že si můžu udělat zastávku a věnovat se zábavě.
"Zábava"
Chvilku jsem to slovo rozebíral. Jeho význam, co to slovo má představovat, až jsem se dostal k závěru a dost možnému problému. ,,Co když mě všechny věci časem omrzely?" Nikdy jsem o tom neuvažoval, že by mě zabíjení mohlo jednou omrzet.

Život mě omrzel. A to už v 17 letech. Nevím co bych dělal, kdyby se tohle stalo v zaměstnání, nebo v rodině.
,,Jamesi? Jsi tam ještě?"
,,Jistě že tady stále jsem. Jinak by jsme spolu nemluvili."
,,Co když je to pravda? Co když mě zabíjení omrzelo?"
,,S tím ti nepomůžu."
,,Co když už nechci utíkat?"

Dupnul jsem na brzdu a auto jedoucí za mnou narazilo do mě. Koukal jsem ven před sebe a přemýšlel, co jsem právě řekl.
,,Co když už nechci utíkat?"
Ještě několikrát jsem tu větu nahlas zopakoval, abych zcela porozuměl významu těch slov.
,,Jamesi, já už asi nezvládnu dál utíkat."
,,Co tím chceš říct Miku? Že už nechceš zabíjet a prostě vést běžný život?"
,,Ano Jamesi. Najdu si novou ženu, jednou založm rodinu, dokončím školu, najdu si práci... Prostě zapomenu."
,,Takže už po 2 letech se mě chceš zbavit? Po tak krátké době? Rodiče se svých dětí většinou zbavují po 20, kdy už má svou cestu a budoucnost. Ale zevšeho nejvíc by mě zajímalo jak se mě chceš zbavit."
Pousmál jsem se a pak řekl. ,,Tebe se nikdy nezbavím Jamesi. Jsi mou součástí, nemůžu se tě zbavit, aniž bych na tom neutrpěl."
,,Takže co máš v plánu teď?"
,,To nevím. Ale to brzy zjistíme." Otočil jsem hlavu na muže co stál venku a čekal až stáhnu okýnko. Nechtěl jsem něco řešit, tak jsem popadl pistoli a dvakrát na muže vystřelil.
Netrefil jsem.
Když muž utíkal zpátky do svého auta, vystoupil jsem a šel k němu, abych ho zabil. Muž zařadil zpátečku a chystal se rychle odjet. Rychle jsem namířil na řidiče zbraň a stiskl spoušť. Ikdyž jsem nebyl výborný střelec, podařilo se mi ho zasáhnout do ramene. Auto se zastavilo opodál.
Pomalu jsem přišel k vozu s pistolí namířenou před sebe a nahlížel jsem opatrně do kabiny. Viděl jsem za volantem sedět toho muž jak drží telefon a něco říká. Druhou rukou si držel krvácející ránu na rameni. Když mě uviděl stát hned venku za oknem, zpanikařil a rychle vyběhl z auta. Rozběhl se podél silnice k nejbližšímu městu. Já jen v klidu našel pevnou střeleckou pozi a namířil zbraň. Když jsem toho muže sledoval utíkat, chystal jsem se zmáčknout zpoušť, došlo mi že ho nedokážu trefit z pistole na takovou vzdálenost. Zklonil jsem pistoli a dál ho sledoval, jak se ztrácí v dáli a postupně mizí. Potom jsem šel k jeho vozu a vzal ze sedadla láhve vody. Pak jsem se vrátil do vozu, nastartoval, položil jsem obě ruce na volant a čekal. Nevěděl jsem přesně na co čemám, ale prostě jsem tam jen tak seděl. Po chvíli zírání do dálky, jsem se vydal k mému cíli.

O pár dní později...

Byl slunný den.
Seděl jsem na střeše jednoho vyklizeného domu a pozoroval krajinu. Jen tak jsem prostě sledoval oblohu a hledal jakékoliv letadlo nebo cokoliv co se udrží ve vzduchu. Nebylo tam nic neobvyklého. Sáhl jsem po láhvi s vodou a napil se. Nevěděl jsem jaké vedro tu panuje, než jsem ho pocítil. Allepo má své kouzlo.
Reportéři co sem jezdí, aby lidem doma vyprávěli co se tu děje, tomu městu přesdívají Sirský Stalingrad. Má to i svůj důvod. Kdysi to bylo město jako každé jiné. Byly tu tržnice, obchody, byl tu život. Na místě tehdejšího trhu jsou dnes už jenom trosky a zbytky stěn, které odolaly výbuchu. Za tu krátkou dobu co jsem tu, jsem narazil na jednoho malého kluka co mu přes rameno vysel krátký kalašnikov se sklopnou pažbou. Nebyl vyděšený. Ale byl odhodlaný mě bez milosti zabít. Tak jsem ho zabil první. Jednou ránou z blízka přímo do hlavy, udělala z živého chlapce neživý předmět. Když tělo dopadlo na zem, chvíli jsem ho sledoval. Zkoumal tenagický výjev přede mnou a stále tomu nemohl uvěřit. (Takže opravdu děti tady nechodí do školy ale bojují.) Pak jsem mu sebral samopal spolu s několika zásobníky a taky mu sundal nosný systém molle. Musel jsem alespoň vzdáleně připomínat islamistu. Takže jsem si nasadil nosný systém a šel najít úkryt. Později jsem ho našel na střeše kde jsem právě seděl.
Slyším pohyb. Myslím že to jsou další. Nechci je překvapit. Chci je totiž ulovit. Přejte mi hodně štěstí.
Pokračování příště...

Zdravím své čtenáře kteří byli ochotní tak dlouho čekat aby si počkali na další díl. Omlouvám se za to zpoždění ale snad se vám tento díl líbil. Chtěl bych říct, že nevím jak mi to bude vycházet takže jsem prozatím raději knihu pozastavil. Ale vrátím se k tomu. Jen co najdu novou můzu. Děkuji že jste tak dlouho čekali.
Doporučuji si přčíst knihu "Mask of the Psychopath" od uživatelky Fenrir. Sice jsem na něj narazil až teď, ale je to velmi poutavé čtení. Také bych byl rád kdyby jste podpořili None078 a dali hvězdu na jeho knihu. Také si můžete poslechnout čtenou verzi mé knihy na kanálu Survivors Of Insanity. Myslím že autor si to i zaslouží. A nově taky vychází díly z knihy Deník Mika Empera, což je sekundární kniha této knihy. Takže se běžte podívat.
DarkTown.cz
Váš

Mike-K