Šílený zabiják [DOKONČENO]

Šílený zabiják #8

,,Chceš se mnou chodit?"
Chvíli trvalo než se vzpamatovala a dovázala mi můj bok.,, Jestli nechceš tak..." Ve chvíli kdy jsem se otočil mi vrazila facku. Já se jen zklamaně zadíval na zem. Pak mě ale chytila zezadu za hlavu, přitáhla si mě a dlouze mě políbila. Jako první nastoupil počáteční šok. Pak jsem zavřel oči a nechával se unášet vlnou extáze. Pak to náhle přestalo. Ve chvíli kdy se její rty oddělily od těch mých.,, Chci." Pohladila mně po tváři a obešla auto. Já jen dál zíral do prostoru před sebou. ,,To bylo snadné." Pousmál jsem se a nasedl do auta. ,,Musíme najít jiné místo k přespání." Otočila klíčem a šlápla na plyn. ,,Můžeme buď objet celé město, nebo se schovat někde na parkovištích." Rozhodli jsme se raději najít nějaké nadzemní parkoviště, než plýtvat jak časem tak energií a naftou. Po čtvrt hodině bloudění jsme našli parkoviště kde se dalo přespat. Zbytek noci jsem pak klidně spal.
Když jsem se ráno probudil, první co jsem viděl, byla její tvář.,, Dobré ráno." Usmála se a položila mi ruku na tvář.,,Dobré ráno i tobě." Posadil jsem se a promnul si oči. Podíval jsem se ven z okna a vzpomínal jak jsme se sem dostali. Vzpomněl jsem si na toho policistu a na to že mně postřelil. Ale i na to, jak jsem se zeptal Smiley, jestli se mou nechce chodit.,, Che che, měl jsem zvláštní sen." ,,Vážně? O čem byl? " ,,Zdálo se mi že jsi včera v noci zabila policistu, potom co mě postřelil." Instinktivně jsem sáhl na místo kam mě ve snu zasáhl. Ale místo své kůže jsem ucítil obvazy. Úsměv se mi hned vytratil. Vyhrnul jsem si tričko a uviděl krví nasáklé obvazy.,, V tom snu jsem se tě zeptal, jestli se mnou nechceš chodit."
Podíval jsem se na ni a ona se začala chychotat jak to holky dělávají.
,,To nebyl sen že ne?" ,, Zklamu tě když řeknu ano? " V tu chvíli jsem se cítil tak trapně, že jsem si zakryl obličej aby to nepoznala.,, Takže teď spolu chodíme?  Promiň, jen nemůžu uvěřit tomu že jsem se tě zeptal." Opět se zasmála a políbila mě. ,,Samozřejmě. " Otevřela dveře a vystoupila z auta. Já ji následoval. Pořád to trochu bolelo. Opřel jsem se o palubní desku a o opěradlo abych mohl vstát. Když jsem se narovnal, ucítil jsem bolest která mě vrátila zpět na sedadlo. Smiley se ke mě hned přiřítila jako řízená střela.,, Jsi v pořádku? "
,,Jo jen jsem přišel na to, že se mi nechce vztávat po ránu." Řekl jsem s trochou humoru. ,,To nic. Brzy se to zahojí a budeš jako dřív. " Pomohla mi vstát a přejít k otevřenému kufru auta. Posadil jsem se a vyndal jídlo co nám zbylo. Naše zásoby se pomalu ztenčovaly. ,, Co budeme dělat?" ,,Nevím. Ale určitě něco najdeme. A pak si užijeme." Usmála se a kousla do jablka.
,,Víš že jestli se ti něco stane, tak zničím toho kdo ti ublížil, že? Budu mít o tebe strach." ,,A já zabiju toho, kdo se tě dotkne." Usmál jsem se a dal se do jídla.
Pokračování příště...

Tak to by bylo. Jsme u 8. dílu. Jsem moc rád že se vám má kniha tak líbí. Rovněž chci říct že jsem uzavřel spolupráci s None078, takže se Mike Emper objeví v knize [Usmívej se]. Pokud máte nějaké dotazy či myšlenky pište do komentářů a šiřte tuto knihu mezi své přátele. Pokud opravdu stojíte o to aby tahle kniha pokračovala i nadále, dejte to najevo způsobem like.
váš
Mike-K 😉