Šílený zabiják [DOKONČENO]

Šílený zabiják #17

,,Bylo vyhlášeno celostátní pátrání po uprchlém pacientovy Miku Emperovi. Policie žádá obyvatele, aby volali na číslo 158, v případě že by mladíka poznali."

18:23
Brno

Už víc než hodinu jsem na svobodě. Za tu dobu jsem někomu z oddělení ukradl oblečení a auto. Nastartoval jsem a odjel pryč. Zaparkoval jsem na prázdném parkovišti obchodního domu u dálnice za městem.
,,Co budeme dělat teď Jamesi?"
,,Nic mně nenapadá. "
,,Tak budeme potichu přemýšlet."
Seděl jsem takhle asi 15 minut a přemýšlel co budu dělat dál.
,,Musím sehnat batoh a nějaké peníze. Taky potraviny mohl bych vykrást nějaký malý obchod. Nebo někoho zabít. Konec konců..... mám přece narozeniny."
,,Přece tě něco napadlo. Tak jdeme."
Otočil jsem klíč v zapalování a vyrazil na svou misi.

Brno-střed
Heršpická 7, 639 00
McDonald's

Seděl jsem v autě a dojídal hranolky s kuřetem. 2 roky jsem nejedl nic co by bylo trochu chutné, takže jsem si vychutnával každé sousto. Každé vlákno masa, každý hranolek, každé zrnko soli na něm, každý hlt coca-coly.
,,Chutná?"
,,Ano Jamesi, už dlouho jsem nejedl něco dobrého. Vždyť víš jaký děsivý šlichty mi tam dávali."
,,Ano vím Miku. Každý kus toho jídla jsem cítil s tebou."
,,Takže jsem rád když dostanu něco dobrýho a teplýho."
,,Neměl by jsi najít nějaký dárek k narozeninám? Každá minuta kterou strávíš nad jídlem, je minuta kterou dáváš policii aby nás chytila. Tak dojes to kuře a před odjezem nezapomeň sebrat náhradní SPZ."
,,Dobře Jamesi, tak jdeme."

O 20 minut později...

Procházel jsem se před po chodníku před budovou státního soudu. Tady jsem byl poslán do ústavu. Zavřel jsem oči a vzpomínal na ten den.

Seděl jsem v policejní dodávce na prostředním sedadle a vedle mně dva členové zásahové jednotky. Přesně tak jak vypadá transport nebezpečné osoby. Vtipné a zároveň znepokojivé bylo, že převáželi 15 letého kluka. Místo dospělého muže.
Nic jsem nedělal...Jen hleděl před sebe a přehrával, vzpomínky z uplynulých pár dní. Když jsme zastavily, všude kolem stáli lidé s transparenty. Nejdřív vystoupili těžkooděnci a potom já. Odvedli mně do budovy, po schodech nahoru, a tou známou dlouhou chodbou, která se tak často objevuje v televizních zprávách. Bylo to velkolepé. Tolik kamer a reportérů z různých zemí. Musel jsem se tomu zasmát. A právě na to čekali všichni reportéři. Kamery namířili na mně. Já pro efekt ještě úsměv rozšířil. "Ať mají na co koukat." Pak se dveře zavřely a já předstoupil před soud.

Na některé věci by se raději nemělo vzpomínat a raději je nechat zapomenout.

Když jsem otevřel oči už byla tma a svítilo pouliční osvětlení. V dálce jsem si všiml stojící postavy. Jen tak koukala zpoza rohu. Zaujalo mně to. Rozešel jsem se pryč. Chtěl jsem se dostat k němu. Věděl jsem že mně automaticky začne sledovat. Hned o pár minut jsem zahnul za roh a pak do tmavé uličky. Opřel jsem se o zeď a vyčkával, až se pronásledovatel přiblíží. Slyšel jsem kroky a šustění nohavic o sebe, jak se poklusem blíží mým směrem. Když probíhal kolem, ohlédl se do uličky jestli jsem náhodou nešel tam. Stál jsem ve stínu budovy takže mně neviděl. Pokračoval dál v klusu a beznadějném pronásledování.
Já se potichu vydal za ním.
Když mu došlo že jsem někde odbočil, chtěl se vrátit. To už jsem ale držel svůj nůž a přitlačil ho s ním ke zdi.
,,Proč mně sleduješ?"
,,Neubližuj mi, já jsem s tebou."
Popřemýšlel jsem nad těmi slovy a zvažoval zda mu věřit.
,,Vůbec tě neznám. Proč ti mám věřit?"
,,Kdybych tě chtěl nějak ohrozit, tak bych už dávno zavolal poldy."

Najesnou do toho vztoupil James.
,,Ten kluk náhodou nemluví z cesty. Dává to smysl. Kdyby nás chtěl ohrozit, už by to udělal."
,,Dobře Jamesi, budeme mu věřit."
Odtáhl jsem nůž z jeho krku a nechal ho klesnout a vydýchat se.
,,S kým jsi to mluvil?"
,,Cože?"
,,Nikdo tady není, a ty jsi mluvil jako by tu byl ještě někdo."
,,Aha, ne to je jen můj přítel. Kryje mi záda."
Zvedl jsem dva prsty a poklepal se na pravý spánek.
,,Aha."
,,Jak jsi mně našel?"
,,Narazil jsem na tebe náhodou, když jsem se vracel domů."
,,Domů... když už to říkáš, potřebuji se někam schovat."
,,Jasně, bydlím kousek odsud."
,,Jak se jmenuješ?"
,,Darek."
,,Dobře, tak půjdeme."

Šli jsme asi půl kilometru směrem na východ, než jsme dorazili na místo.
Byl to vysoký dům o dvou patrech a se sklepem. Průměrný dům na zdejší poměry. Poté co jsem si zul boty mně odvedl do obýváku a já se posadil do křesla. Vzpomněl jsem si na seriál SHERLOCK. Darek zatím šel do kuchyně. Mně přestalo bavit čekat v křesle a tak jsem se začal rozhlížet. Jako první jsem se podíval na polici u okna. Hned pod ní byla televize a hromada CD. Zadíval jsem se na fotografii v rámečku na polici. Byl na ní Darek s nějakým mužem, zřejmě jeho otec. Oba se na ní usmívali. Pak jsem si všiml malého detailu na tričku jeho otce. Malý symbol vězeňské služby. Trochu mně to znepokojilo. ,,Kde jsou tvý rodiče?"
,,Máma je v práci."
,,A otec?"
Trochu zaváhal s odpovědí.
,,Umřel."
,,To je mi líto."
,,Byla to nehoda. Je to už dávno. Ukážu ti kde budeš spát. Pak ti tam dám něco k jídlu."
,,Dobře."
Z obýváku mně vedl ke schodišti do sklepa kolem pootevřených dveří. Letmo jsem se podíval dovnitř a zahlédl mou fotku v novinách. Vrátil jsem se a vešel dovnitř. Byla to velká nástěnka s mapou, mými fotkami a dioráma. Trochu divný.
,,Ano, když jsi se rozjel, sledoval jsem tvé aktivity."
,,Aha. Dobře tak, kde budu spát?"
,,Jo hned ti to ukážu."
Když jsme sestoupili po schodech do sklepa, hned u schodiště byly dveře. Měly zápatku. Ihned co jsme vešli dovnitř mi všechno začalo zapadat. Otec z vězeňské služby, mé fotky na zdi, dveře se zápatku. Otočil jsem se na Darka a ten mně srazil pěstí k zemi. Už jsem ho neviděl jako mého příznivce. Teď jsem ho viděl jako hrozbu kterou je nutné odstranit.
,,Proč? Co jsem ti udělal? Vždyť tě sotva znám."
,,Právě ty jsi mi udělal to nejhorší Miku zabijáku. Právě ty jsi mi zabil otce. Už si vzpomínáš? Když tě dopadli v Petrohradu a odvezli sem, převáželi tě do vazby. A kdyby tam ta kráva nebyla a nepomohla by ti, tak by se nic zlého nestalo, a můj otec by mohl stále žít."
Kráva?.....Kráva?!
Hlavou mi pulzovala krev a mysl se naplňovala hněvem a nenávistí k Darkovi.
,,Právě jsi udělal tu největší chybu na světě Darku."
Zvedl jsem se a rozběhl se k němu. Pak jsem ale ucítil ránu do břicha. Sesunul jsem se na podlahu stále při vědomí, ale paralizovaný. ,,Ne, to ty jsi udělal chybu, když jsi mně nezabil."
Jak se kluk jako je Darek mohl dostat k paralizéru?! ,,Jeho otec přece dělal ve vězeňské službě Miku."
,,Sklapni Jamesi!!!"
,,Nech už toho s tím Jamesem! Žádný James není, jen tvá mysl. A teď se prospi. Zítra se vrátím."
Zvedl mně ze země a položil na pohovku. Pak mně připoutal plastovými pouty k pohovce a odešel.
,,Naschle zítra."
Pokračování příště...

Tak už tu máme 17. díl knihy Šílený zabiják. Snad jsem vás napnul na pokračování. Jsem rád že jste ji dočetli až sem. Pokud se vám líbí má kniha, ohodnoťte ji hvězdou. Pokud máte nějaké návrhy, myšlenky nebo něco co mi chcete říct napište komentář, a pokud myslíte že je tahle kniha výborné čtení po večerech sdílejte ji mezi své DARK přátele. Cením si vašich komentářů.
A jsem rád že se vám má kniha líbí.
váš
Mike-K