Šílený zabiják [DOKONČENO]

Šílený zabiják #4

19:07
Sankt Petěrburg

Než vlak dorazil do Petrohradu, dávno jsem se vzbudil a čekal u dveří, až se vlak konečně zastaví. Ohlédl jsem se na lidi za mnou a vystoupil z vlaku. Prošel jsem dveřni do hlavní haly a zamířil k východu, když se najednou v televizi objevilo něco co upoutalo mou pozornost.
Moje fotka z bezpečnostní kamery. Pod tím bylo napsané něco ve smyslu hledaný nebo nebezpečný. Nestíhal jsem to číst, titulky jely příliš rychle. Policisté, kteří stáli u vchodu se začali dívat do davu a hledat "mě". Když jsem byl tak 5 metrů od nich, jeden z nich mě poznal. Ukázal na mě a já věděl, že jsem v háji. Vyrazili ke mně s automomatickými zbraněmi a začali řvát, abych si lehl na zem. Snažil jsem se utéct, ale měli tam posily a obklíčili mě. První co mi blesklo hlavou, bylo: "A sakra". Ze začátku mi přišlo zvláštní, že tam byli tak rychle. Já vlastně zapomněl na teroristy. Díval jsem se kolem sebe a hodnotil situaci.
Žádná možnost útěku, ani šance se probojovat, nebo se z toho nějak dostat. Pomalu jsem se podíval na všechny policisty a začal jsem zvedat ruce. Nešlo to podle mých očekávání. Myslel jsem že budu mít možnost se rozhodnout jaké pohyby udělám, až se vzdám. Namísto toho ke mně přiběhli a položili mě na zem.
I když jsem to celé prohrál, nemohl jsem si odpustit malý úsměv. Než mě zatkli, ztrávil jsem v rusku několik dní. A to jsem byl hledaný v několika zemích. ,,Neschopní" řekl jsem si, když mě spoutaného a v předklonu vedli do auta.
Když mě odvezli, aby mě vyslechli, umístili mě do samostatné cely. Čekal jsem asi půl hodiny, hodinu, než přišli strážní se samopaly. Odvedli mě do místnosti se zrcadlem na zdi a jedním stolem. Jaké klišé.
Pak přišel nějaký detektiv, nebo kdo a chtěl mě vyslýchat. Na jeho otázky jsem ani neodpovídal. Jednou když jsem ho chtěl vytočit, tak jsem řekl rusky: "Откуда вы?". I když jsem mu částečně rozuměl, rovnou jsem řekl "Я не понимаю по русски"
a ihned ztichl. Pak zkusil mluvit anglicky.
Chtěl jsem si s ním trochu pohrát, provokovat, tak jsem odpovídal nesouvisle a trochu i dráždivě. Když jsem vyděl, jak bublá, řekl jsem mu ať se zeptají těch policistů z Moskvy. Že jim to vysvětlí i beze slov.
Škoda. Nebyl to nováček na uzdě, ale profík. Na jeho věk působivé, myslel jsem si. I tak jsem ho dál provokoval, abych viděl jeho vztek. Kdybych mohl vidět tepelné stopy jako termokamera, tak červené skvrny by měl na čele. Odvedli mě do cely, kde jsem také strávil noc.  Následující ráno jsem dostal k snídani kus chleba a vodu. Nevadilo mi to, byl jsem zvyklý jíst suchý chleba. Byly i doby, kdy jsem jedl to, co jsem našel. Bylo trochu nepříjemné, že mě hlídá strážný. Tak jsem ho chtěl vytočit tím že tam stráví hodinu hlídáním, než aby seděl někde na židli a pil kafe. Ani v tom nespolupracovali. Vyvedli mě ven a naložili do auta. Pak jsem byl převezen na letiště Polkovo, odkud jsem byl deportován zpět do České Republiky.
Po příletu na Havlovo letiště si mě převzali české policejní jednotky. A jako bonus tam byli i novináři. Poznal jsem i známé tváře, jako třeba Patrik Kajzr. Když jsem je tam viděl, neubránil jsem se výbuchu smíchu. Od chvíle co mě uviděli novináři a nalepili se na nás, jsem se musel celou cestu usmívat. Takový rámus jen kvůli nějakému packalovi s noži.

Naložili mě do dodávky, a mé věci do auta za námi. Pak jsem sledoval, jak se pomalu vzdalujeme od skupiny novinářů a vjíždíme na dálnici. Uběhlo  pár minut a já se začal nudit. Tak jsem se otočil na těžkooděnce vedle mě. ,,Jak jste se dnes měl?" Neodpověděl. ,,Já se měl celkem dobře. Ještě nikdy jsem před tím letadlem neletěl. Trochu jsem se sice bál, ale pak to přešlo." Stále žádná odezva. Chtěl jsem uvolnit napětí a zabít nudu, tak jsem se trochu nadzvedl a oni hned reagovali. Takhle jsem se ještě nikdy nezasmál jako teď.
Z dálnice jsme sjeli do městské části plné uliček a průjezdů. Jeli jsme 10 minut, když se stalo něco, co bych opravdu nečekal. Auto pýchlo. Policisté vyšli ven, aby zjistilo, co se stalo. Najednou jsem ve stínu zpozoroval postavu. Pak se zalesklo ostří nože a napadl těžkooděnce. Do obličeje jsem mu neviděl, měl kapuci staženou až na čelo. Probodal těžkooděnci krk a stáhl mu samopal z ramene. Ti co mě hlídali, vylezli ven a nechali mě nehlídaného. Pak začala přestřelka.
Když mě nikdo nehlídal, otevřel jsem dveře a vylezl ven z dodávky. Řidič dodávky mě následoval a chtěl mě dostat zpátky na sedadlo. Vzal mrtvému pistoli a zabil ho. Pak jsem začal střílet i po ostatních těžkooděncích a policistech. Ve chvíli kdy mně a neznámému došla munice, jsem vzal flash bang a hodil ho na zbývající policisty. Pak, když bylo konečně povšem, jsem se podíval na toho člověka co mně zachránil. Ten si stáhl kapuci a odhalil tak husté černé vlasy, které mu padaly do očí. Když jsem se mu podíval do tváře, jen jsem nevěřícně zíral s otevřenou pusou. Nebyl to muž, jak jsem si původně myslel. Byla to holka. Sotva starší než já. Nemohlo jí být víc než 18. A pak prolomila to nekonečné ticho. ,,Konečně se setkáváme"...
Pokračování příště...

Takže, snad vás tento díl napnul na pokračování. Pokud se vám tento díl líbil a stojíte o pokračování,
zanechte hvězdu a koment.
DarkTown.cz
váš
Mike K