Šílený zabiják [DOKONČENO]

Šílený zabiják #7

20:08
Berlín

Chci jí to říct. Chci jí říct že ji miluju. Ale nevím jak. Chtěl jsem jí to říct už v Drážďanech, ale neměl jsem odvahu. Nikdy jsem s holkou nemluvil, a proto nevím jak se jí zeptat jestli o mě má zájem.

To bylo první na co jsem myslel, když jsme dorazili do Berlína. Sledoval jsem jak Smiley sjela z dálnice a hledala místo kde zaparkovat abychom si odpočinuli a mohli pokračovat zítra. Nakonec zastavila až za městem, kde bylo odpočívadlo.  Když zastavila, narovnali jsme sedadla abychom se alespoň trochu vyspali.,, Smiley, na něco bych se tě chtěl zeptat. " ,,Nech to na ráno, jsem moc unavená. " Já se jen zadíval do stropu, a pak jsem zavřel oči a šel spát. Měl jsem další noční můru, ale tentokrát to bylo jiné. Vrátil jsem se zpět do Polska, kde jsem zabil toho kluka. Ta tvář plná strachu a bolesti nebyla příjemná jako tenkrát. Naopak byla zneklidňující. Když jsem ho chtěl schovat, přerušila mě modrá záře policejních majáčků. Otočil jsem se a blížili se ke mě dva policisté. Klekl jsem ji na zem, ale něco bylo špatně. Čím blíž byli ti policisté, tím silnější byla ta modrá světla. Najednou jsem se vzbudil a zjistil že to není sen, nýbrž skutečnost. Venku stál policista, a klepal na okno. Instinktivně jsem sáhl po zbraní. Smiley se probudila a podívala se přímo na mě.,, Co se děje? " ,,To nevím, ale ten polda se asi kamarádit nechce."
Vystoupil jsem z auta a postavil se tak aby na mě dobře viděl. On ke mě přistoupil a složil mě na zem. Ve chvíli kdy vytáhl pouta, zazněl výstřel. Policista se svalil na bok vedle mě, a svíral pravé rameno. Když jsem se podíval na Smiley, pořád ještě mířila zbraní do míst kde byl před chvílí policista. Zvedl jsem se, z auta jsem vytáhl kanystr s benzínem a šel k policejním autu. Polil jsem sedadla a zapálil. Pak jsem se díval na hořící auto. Najednou jsem ucítil tupou bolest v boku, která mě ihned poslala k zemi. Otočil jsem se na policistu a Smiley ho jednou kulkou jsem ho zabila. Pak jsem se v bolestech došoupal k autu. Opřel jsem se a zůstal ležet, dokud ke mě nepřiběhla Smiley. Nebylo to poprvé co mě postřelili. Ale na tu bolest si nikdy nezvyknu. Rychle mě zvedla, ale já ji začal uklidňovat. ,,Klid, je to čistý průstřel." ,,Já vím ale stejně mám starost." Pomalu mě obrátila a vyhnula mi oblečení.,, Dost to krvácí. Sundej si oblečení, obvážu ti to."
Mezitím z auta vytáhla lékárničku a připravila obklady a obvazy. Já se svlékl od pasu nahoru a opřel se o auto. Když mi pak vázala ránu, sebral jsem všechnu odvahu a hrdost co mi po té díře v boku zbyla.
,,Smiley, chci se tě na něco zeptat. Chceš se mnou chodit?"
Pokračováví příště...

Je to neuvěřitelné ale je tady už 7. díl této knihy. Takže pokud se vám to pokračování líbí a stojíte o další díl dejte like,  komentujte a šiřte mezi své přátele.
A chtěl bych zmínit příběh [Usmívej se] od None078 líbil se mi a tak ho doporučuji i vám aby jste si ho přečetli. Poslední díl má velký nádech schizofrenie tak do toho.
brzy zase u dalšího dílu.
váš
Mike-K