Šílený zabiják [DOKONČENO]

Šílený zabiják #10

O 2 dny později...
8:14
Rakousko
Vídeň

Z nenávisti vzešlo šílenství,
a z šílenství vražda.
Už vím že bylo to znamení,
když změnila mě láska

Tohle jsem si uvědomil, když jsem přejížděl řeku Dunaj. Podíval jsem se na sedadlo spolujezdce, kde spala má přítelkyně přikrytá mou koženou bundou. Pousmál jsem se, když jsem si všiml, že se usmívá ze spaní. Přikryl jsem ji, a věnoval se dál řízení. Zahnul jsem za roh směrem k opeře a zastavil na parkovišti. Otočil jsem se na ni a prsty jí rozhrnul vlasy. Pak jsem ji jemně pohladil palcem po tváři a milými slovy ji probouzel.,, Vstávej lásko, už jsme ve Vídni." Ona jen ospale zamžourala, a usmála se. ,,Dobré ráno." Pomalu se posadila a podívala se po okolí. ,,Jak dlouho jsem spala?"
Podíval jsem se na palubní desku a vzpomínal kdy přibližně usnula a kdy jsme přejeli hranice.,, V 11 jsi už spala a před pěti hodinami jsme přejeli hranice, takže přibližně cca 9 hodin." Vzal jsem ze zadního sedadla láhev vody a podal jí ji. Když se napila, podala mi láhev a otevřela dveře. Když vystupovala nohy ji zradily a spadla na zem. Rychle jsem vystoupil a oběhl auto, abych jí pomohl vstát. Vytáhl jsem ji na nohy a poskytl jí oporu, když se jí podlamovala kolena. ,, Jsi v pohodě? " ,,Jó jsem v pohodě " Oprášil jsem jí kolena od prachu a opatrně ji posadil zpět na sedadlo spolujezdce. Otevřel jsem zadní dveře a z batohu vytáhl termosku s černým čajem.
Nalil jsem jí čaj do hrnku a k tomu jsem jí ještě dal med a cukr.,, Musíš být vysílená. Na, vypíj to." Vzala si hrnek a ochutnala aby určila dávku medu. Podal jsem jí k tomu ještě housky co zbyly z poslední "akce". ,,Sněs to. Já to nepotřebuju." Podal jsem jí obě housky ale ona je odmítla. ,,Miku, dobře vím že tohle je poslední jídlo co máme. A Ikdyž jsem starší ty potřebuješ jíst. Sněs je ty." Nechápal jsem. Přesto jsem jí na klín položil jednu housku. ,, Chci vidět jak to sníš. "
Smiley se chystala něco, ale vzdala to a tak snědla tu housku. Když Smiley snědla zbytek zásob, já jsem vytáhl z přihrádky mapu Evropy a rozložil ji na kapotu. Pak jsem vytáhl fixu a pravítkem jsem spojil města kde jsme byli.
,,Až si prohlédneme Vídeň, kam půjdeme pak?  Nemůžeme se přece vzdát." Chvíli jsme hleděli do mapy, až Smiley ukázala konkrétní místo. Londýn.
,,V Anglii jsem nikdy nebyla." Podíval jsem se na všechny možné trasy a z nich jsem vybral jednu. Tu která vedla přes Francii. Usmál jsem se, a pak jsem řekl. ,,A co kdybych tě vzal na takové "líbánky" do Paříže?". Smiley se na mě usmála a dodala. ,,Moc ráda". A tak jsem zakroužkoval Paříž a Londýn. ,,A když budem mít štěstí, tak se možná dostaneme na trajekt do Ameriky. Tam můžeme oběti vybírat masově. Stejně tam umírá několik lidí měsíčně." Složil jsem mapu a schovával do přihrádky, když jsem si na něco vzpomněl. Sáhl jsem do batohu a vytáhl vysílačky. ,, Vzpomínáš si na toho poldu v Berlíně? Než jsme odjeli prohledal jsem mu věci. V přihrádce jsem našel tuhle vysílačku a z opasku jsem mu vzal druhou. Takže se můžeme rozdělit při výběru obětí." Hodil jsem obě vysílačky do batohu a schoval pod sedlo a podíval se na hodinky.
Bylo půl desáté. ,,Smiley jsem unavený. Mohla bys řídit ty?"
,,Jasně, ale předem tě varuji, že tě vystavuji nebezpečí." Já se jen pousmál a sedl si na zadní sedadlo, kde jsem po krátké době usnul. Probudil jsem se o hodinu později, kdy Smiley omylem narazila nárazníkem do obrubníku před operou. Než si uvědomila že to bylo nahlas, už bylo pozdě. ,,Co se děje zlato?" Podívala se na mě do zpětného zrcátka a pak řekla. ,, Ale nic. Jen jsem trochu narazila do obrubníku. Spi dál." Cítil jsem potřebu jí říct že je to v pořádku a že na sebe nemá být tak tvrdá, ale tím bych to ještě zhoršil. A tak jsem šel spát.
Pokračování příště...

Co myslíte? Dostanou se Mike a Smiley do Paříže? Tak o tom rozhodnete svým hodnocením. Pokud máte nějakou otázku k příběhu pište do komentářů a šiřte tuto knihu mezi své přátele.
váš
Mike-K