Šílený zabiják [DOKONČENO]

Šílený zabiják #5

9:40
Česko
Praha

,,Konečně se setkáváme." Když na mě promluvila, nedokázal jsem se pohnout, ani cokoliv říct. Přistoupila ke mně a podala mi ruku. Pak si však uvědomila, že mám stále nasazená pouta. Vzala strážněmu, co mě měl hlídat, klíč a sundala mi pouta. Ikdyž mi sundala pouta, nedokázal jsem se hnout z místa, jen jsem na ni koukal. Pak, když jsem se konečně pohnul, jsem šel pro své věci do auta. Dívka zatím počkala na místě. Když jsem vytáhl svůj batoh a věci, vzal jsem ze silnice samopal MP5 a několik zásobníků a nějaké věci. Podíval jsem se na tu holku a chystal se promluvit, když se najednou rozezněly sirény. Už nebyl čas a my musely rychle utéct. Zastavili jsme se v jedné uličce, kde jsem na ni konečně promluvil.
,, Kdo vlastně jsi?" ,,Říkej mi Smiley Killer" stáhl jsem si batoh a podal jí láhev s vodou.
,,Smiley Killer? No dobře." Podal jsem jí láhev a ona ji příjala. ,, Proč jsi riskovala, abys mě zachránila?" ,,Jsme kamarádi, a kamarádi si přece pomáhají. Nebo snad ne?" ,,To sice ano ale..." ,,Přestaň se vyptávat a raději poběž. Pořád jsme blízko." Běželi jsme co nejdál, dokud jsme nezastavili před jedním opuštěným domem. Bylo jedno, jestli je někdo uvnitř, rychle jsme vběhli dovnitř a zabouchly dveře. Opřel jsem se o kolena a vydýchával tu velkou zátěž mých plic. Když jsem se podíval kolem, v místnosti na zemi ležela deka s polštářem, stůl a plynový vařič v rohu. Co mě však zaujalo, byla protější zeď. Byla na ní nástěnka kterou zdobila mapa s diorámem mými fotkami. Spoustou fotek. Ta holka se mi začínala stále víc líbit. ,,Vidím žes nelenila."
,, Né to ne. Sleduji tě už dlouho, od doby cos zabil svého strýce."
,, Když dovolíš, chtěl bych dohnat co jsem za tu dobu zmeškal. Co o mě nalhala  TV NOVA? "
,, Prej jsi něco jako terorista. Nebezpečný."
Jak jinak ,,Co moje rodina?"
,,Tvoje máma se nervově zhroutila a teď je v ústavu. Tvůj otec  se pro změnu pokusil o sebevraždu, ale to mu nevyšlo a teď je pod dohledem lékařů. Tvoje sestra je v pohodě a žije u babičky."
,,Kdo všichni po mě šli?"
,,Češi, Interpol, poláci, rusové, ukrajinci a maďaři"
,,Zabila jsi někoho dalšího kromě těch policistů?"
,,Ano.... svou rodinu." Otočil jsem se na ni a podíval se jí do očí. Nevtipkovala mluvila vážně. ,,To mě mrzí. "
,,To je v pohodě, stejně jsem je mučila"
,,Kolik ti je?" ,,Je mi 16"
Zbytek dne jsme v tom domě strávili mluvením a povídáním si o sobě. Jen na chvíly jsme odešli ven. Večer jsem si nachystal místo na spaní a šli jsme se najíst. Po večeři jsme šil každý do své postele. Když jsem ležel, v ruce jsem měl medailonek s fotkou mého synovce. Ve skutečnosti jsem nevnímal ten medailonek, myslel jsem na tu holku. Líbila se mi. Né jen po tělesné stránce, ale vše co jsem se o ní dosud dozvěděl. Její vize, představy, a myšlenky. Došlo mi, že si budeme rozumět. Jako Bonnie a Klyde. Z myšlení mě probral až její hlas. ,, Kdo je to?"
,,To je můj synovec."
,,Je pěknej." ,,To jo. Až vyroste, řeknu mu, že jsem jeho strýc." ,,Jak to myslíš?" ,,Požádal jsem jeho rodiče, aby mu zatajili ten fakt, že jsme příbuzní. Nechci aby vyrůstal s vědomím že jeho strýc je zabiják. A teď už honem spát. Ráno musíme hned zmizet." ,, Dobrou noc Miku." Nechápavě jsem se nani podíval. To bylo poprvé, co mi někdo popřál dobrou noc. ,,Dobrou noc i tobě".

Tak to by bylo. Tohle pokračování jsem psal na rychlo tak snad se vám bude líbit.
Pokud ano, a chcete co nejdřív další díl. dejte like a koment.
DarkTown.cz
váš
Mike K