Do posledního dechu ✓

5. První překážka

„Zpomal, Grangerová,“ vyzval Draco kudrnatou čarodějku, která se chodbou v prvním patře sídla Nottových hnala, jako by měla v patách smečku Smrtijedů. Což bylo teď docela zbytečné, že ano. Smrtijedi je budou pronásledovat až v noci, nejpozději zítra v brzkých ranních hodinách, takže ať raději šetří síly. „Zpomal, jsem řekl!“ zavrčel na ni, když si po jeho prvním vyzvání odfrkla a div se nerozběhla. A proto se raději rozběhl on a hrubě ji chytil zezadu za deku, ve které byla stále ještě obmotaná.

Hermiona se na něho prudce otočila. Nečekal to, a tak bleskově couvnul, aby nedošlo ke srážce. Úplně si nepřál, aby mu dala čelo. „Nesahej na mě!“ procedila skrz zuby a ve tváři už zase měla bojovný výraz, který nasadila pokaždé, když na něho mluvila. Jen na něho, na Blaise třeba ne. A vlastně na něj ani tak nemluvila, jako spíš chrčela, syčela a prskala.

Nedivil se. Být on na jejím místě a být v držení nepřátelské strany, patrně by si už dávno prokousal žíly na zápěstí, jen aby nemusel snášet jejich nadvládu a aby si nepřipadal tak poníženě. Vlastně tu její nepřestávající bojovnost možná maličko obdivoval.

Ale jen maličko, vlastně skoro vůbec! Co by taky mohl obdivovat na Grangerové?

Výdrž a odolnost. Už v Bradavicích poznal, kolik toho ta holka dokáže vydržet a kolik toho dokáže snést; že na nohou vydrží stát přese všechno, čím si projde. Poznal to i tehdy v březnu v Malfoy Manoru, kdy se na ní vyřádila Bella. To její výdrž obdivoval upřímně, neboť on, být na jejím místě, by Bellatrix vyžvanil i to, co by nevěděl, jen aby ho už nemučila a nevšímala si ho. Nebo aspoň tohle si myslel, ale merlinví, jak by to bylo, kdyby byl na místě Grangerové a kdyby mu tolik šlo o záchranu kouzelnického světa, že ano.

Soutěživost, ctižádostivost a touha být nejlepší. Vážně, to svým způsobem obdivoval taky, jelikož v tomhle si byli docela podobní. Zároveň ho ale tyhle její vlastnosti pěkně sraly, a to hlavně v Bradavicích, protože ve většině hodin, vyjma lektvarů, které učil Snape, byla vždycky před ním. A to se mu nelíbilo ani trochu. Jako... Mudlovská šmejdka lepší než čistokrevný kouzelník? Kde udělal Merlin chybu? Co víc, jeho otec sám nemohl přežít, že nějaká bezvýznamná holka, v jejíž žilách koluje špinavá krev, je prospěchově lepší než jeho syn, který je hrdý potomek jednoho z nejčistších kouzelnických rodů. Ne, nemyslel to tak, že se třeba všichni Malfoyovi myjí jedenáctkrát denně, proto jsou nejčistší, ale spíš co se kouzelnické krve týče.

Magické schopnosti. To byla další věc která stála za obdiv. Grangerová, ač je mudlorozená, v kouzlení fakt válela a stále válí. Navíc, a to obdivoval i ho to štvalo, fakt nechápal, jak jako dokáže vymýšlet svá vlastní kouzla?! Je Merlin, či co? Jako jo, Snape si jich taky pár vymyslel a Bellatrix taky není pozadu, ale stejně.

Loajalita k Potterovi a ke straně světla. I tohle stálo za zmínku, neb právě její věrnost tomu zjizvenému idiotovi, který se někde schovává místo toho, aby bojoval po boku těch, kteří za něho umírají, byla opravdu obdivuhodná. Nechápal, proč za ním tak zarputile stojí a je ochotná obětovat svůj život jen proto, aby Potter zůstal na naživu. Jako... To si jeho života cení víc než toho svého? Dal jí někdo stolem po hlavě a rozhodil jí tak životní hodnoty?

Bojovnost a vzdor. To už sice zmiňoval, ale opakování je matka moudrosti, jak vždycky rád prohlašoval Kratiknot. Opravdu bylo obdivuhodné i to, že když je teď oříznutá od svých přátel a vězní ji - určitě - nepřítel číslo jedna, nepoddá se svému osudu. Vzdoruje, co to jde - k jeho velké nelibosti, bojuje s tím, co ji potkalo, a nenechá se zlomit. Grangerová je silná nejen mentálně, ale i fyzicky. To třeba poznal ve třetím ročníku, když mu ta potvora zlomila nos, za což by jí ještě teď nejradši proklel do pekla a zpátky.