Do posledního dechu ✓

43. Společný cíl

Ona ho chtěla podvést, vlastně ho zdrogovat a svou neopatrností ho málem zabila, a on jí za to dopřál dva silné orgasmy během noci. Trochu nevyrovnané něco za něco. Dobře, společně s ní dvakrát došel k fantastickému vrcholu i on, ale to už není podstatné. Vlastně nejsou podstatné ani tyhle myšlenky, vůbec by na minulou noc neměl myslet. Ne teď a ne tady.

Mírně se vyklonil zpoza stromu, za kterým se schovával, a očima stopaře rentgenoval zasněžené okolí. Ani náznak nějakého pohybu. Trochu zapochyboval. Bellatrix by byla klidně schopná nahnat ho do pasti, takže by se nakonec mohlo ukázat, že Pottera nemá a že na něj zase šije něco, o čem neví. Možná ho zkouší, pomyslel si. Nebylo by to poprvé. Ale fakt, že ví o Snapeovi, ho přesvědčil věřit jí. Nemohla by vůbec tušit, že Severus žije, pokud ho na vlastní oči neviděla. 

Na vteřinu strnul a šlehl pohledem doprava k nedalekému stromu, odkud se ozvalo prasknutí větvičky, na kterou někdo šlápl. Přivřel oči, chvíli to místo upřeně sledoval a vzápětí se ušklíbl. Jeho holka si očividně vzala jeho rady k srdci. Nehýbat se, když se někdo dívá na místo, ve kterém se schováváte. Jenže on o ní ví. Pochopitelně, když ji do Nurmengardu vzal s sebou. 

Zprvu se tomuhle nápadu bránil, co to šlo. Neochraňoval ji přece před smrtijedy a Bellatrix proto, aby ji nakonec vzal do jejich hlavního štábu. Ale Hermiona proti němu vyrukovala s výbornými argumenty, které ho nakonec přesvědčily a svolil s tím, že ho může doprovázet na údajné záchranné misi jejích dvou přátel a Severuse Snapea. Ostatně Hermiona je prakticky neohrožená.

Ano, řekl jí o tom, že Potter, Weasley a Snape jsou v lesích okolo Nurmengardu, ve kterých uvízli stejně jako tehdy oni. Taky jí nakukal, že Bellatrix, Voldemort ani smrtijedi o nich zatím neví, proto je žádoucí, aby je odtamtud dostal co nejrychleji a proto je žádoucí i to, aby o této skutečnosti prozatím neříkali odbojové radě starších. Souhlasila, jak předpokládal, a po snídani se z Norwichu nepozorovaně vytratili jako pára nad kotlíkem. Uvědomuje si, že jí zase lže, hraje si s ní a že intrikuje, ale nemohl jinak. Potřeboval, aby mu věřila, tak trochu poupravil pravdu... 

Teď jsou tady. Ne nepřátelském území, ze kterého se dokáže přemístit jen on. Kdyby se něco semlelo a ona by nebyla dostatečně blízko něho... Zamračil se, pohledem odhadl vzdálenost mezi nimi a pak semkl čelisti k sobě, rychle zkontroloval okolí a vzápětí už přeběhl ke stromu, který obklopovaly keře a který sloužil jako Hermionin úkryt. 

„Co je?“ sykla na něho téměř neslyšně a očima nervózně těkala po okolí. 

Ubezpečil ji, že se neděje nic a sjel ji pohledem od hlavy až k patě, načež se ušklíbl. V černém smrtijedském plášti, do kterého ji navlékl a s hlubokou kápí na hlavě, která jakoby pohltila její tvář tak, že viděl jen špičku jejího nosu, rty a bradu, vypadala ještě děsivěji než obvykle. Na druhou stranu... byla by z ní nádherná smrtijedka. Zavrtěl hlavou, aby tu myšlenku zahnal a zadíval se kamsi před sebe k místu, kde by se podle Belliny mapy měla nacházet bariéra, za kterou bezpečně drží vyvoleného a jeho poskoky, jak Snapea s Weasleym nazvala. 

Hermiona o žádné mapě pochopitelně neměla ponětí, proto ji před ní nemohl vytáhnout a ujistit se, že jdou správně. Mohl jen doufat, že si Bellinu mapu uložil do paměti tak perfektně, aby se ve výběru směru nespletl. Podle záchytných bodů, které na mapu zakreslila si ale myslel, že cílová destinace je jen pár desítek metrů před nimi.

Snad po sté pohledem zkontroloval okolí. Věděl, že Bellatrix záměrně bude držet smrtijedy dál od tohoto místa, takže by se zřejmě neměl ničeho obávat, ale opatrnost a zkušenosti mu radily, aby tomu moc nevěřil. Aby moc nevěřil jí.