Do posledního dechu ✓

34. Cena života

Všechno bylo vzhůru nohama, všechno postrádalo smysl, a přece jen to byla ta nejvíc organizovaná věc za poslední dobu. Členové Protivoldemortova odboje zmatečně pobíhali prostory domu Kingsleyho Pastorka, pokřikovali na sebe a snažili se si do kapes či batohů nacpat tolik potřebných věcí, kolik jich jen dokázali pobrat. Brali všechno, co by se jim mohlo dnes k ránu hodit. Lektvary, obvazy, dýky... i výtvory Freda a George, neboť třeba takový Peruánský zatmívací prášek se jim v bojích už mnohokrát osvědčil.

Rozdělili se na dvě skupiny, přesně tak, jak jim Snape přikázal poté, co Harry všem členům odboje vysvětlil, jak je možné, že Bradavický ředitel žije a co se po bitvě v Nurmengardu vlastně dělo. Nikdo z nich se ani nesnažil skrýt svůj úžas, počítali s tím, že Severus Snape, jejich dlouholetá spojka se stranou Zla, je mrtev, že je nenávratně pryč. Blaise se dokonce Theodora neustále vyptával, jestli je to opravdu Snape a jestli si to nějak ověřili. Jako jediný na bývalého hlavního smrtijeda totiž nemohl užasle hledět. A nemohl se ani na vlastní oči přesvědčit, že žije.

Každopádně řád Harryho krátké, přesto dostačující vysvětlení přijal. Nic jiného jim ani nezbývalo, neboť nebyl prostor pro dlouhé debaty. Šlo o minuty, doslova. A šlo o obrovskou věc...

„Tohle nedopadne dobře, to nedopadne vůbec dobře,“ mumlal si pod nosem Neville, který v kuchyni poletoval od skříňky ke skříňce, které raboval jako zloděj. Nedal se na Mundungusovu dráhu, jen se snažil vyhodnotit, které lektvary budou potřeba, aby je mohl sbalit.

Hermiona, jež právě kuchyní procházela, se na svého bývalého spolužáka zamračila, ale nijak na jeho brblání nereagovala. Ani ona z toho, co se chystá, neměla dobrý pocit. Obávala se nejhoršího, protože je toho tolik, co se může pokazit, a tolik, co můžou ztratit při záchraně jednoho obyčejného lidského života.

Obyčejného. Pro drtivou většinu odboje možná, ale pro ni ne. Život Draca Malfoye byl všechno, jen ne obyčejný. Přese všechno špatné, čeho se ten muž, jenž jí ukradl srdce, dopustil, si nezaslouží smrt umučením. Nezaslouží si zemřít sám v temné cele, nezaslouží si nic z toho, co ho potkalo. Dlouhé měsíce bojoval za ni a ona teď bude bojovat za něho, i když si to podle Veřiných slov nepřál.

Jak šlechetné. Jak naprosto pitomé. Jak typické pro něj. Raději by se nechal zabít, než aby Thea s Blaisem nahnal do hlavního smrtijedského štábu a vystavil je skoro jisté smrti. Raději by chcípl rukou těch, které nenávidí, než aby požádal o pomoc, o záchranu. Raději by do svého posledního výdechu zůstal v jejích očích hajzlem, než aby jí způsobil bolest pravdou - tou, kterou jí prozradila Vera a ano, která zachvátila její srdce palčivou bolestí. Miluje ji. Všechno, co dělal, dělal pro ni, trpí pro ni a proto, aby od ní udržel Bellatrix co možná nejdál. Tu odpornou nesmrtelnou svini, která ho psychicky i fyzicky terorizuje už celou věčnost.

Dracův život má stejnou cenu jako životy jejich. Stála si za tím před hodinou, když se Ron otevřeně zeptal, jestli má Malfoyův život takovou cenu, aby za něj oni riskovali ty své, a stojí si za tím i teď. Jak skutečně velkou cenu však jeho život má se ukáže až později...

„V pořádku?“ optal se Theo, když vstoupila do jejich pokoje, v němž se připravoval na dnešní akci.

Hermiona trochu nechápavě nakrabatila čelo, zatímco její oči důkladně pozorovaly, co si strká do kapes svých černých kalhot. „Proč bereš -“

„Mohlo by se to hodit,“ odvětil rychle, pousmál se a pak uhnul pohledem a zavřel šuplík, v němž se doposud hrabal. „Co když už nežije?“ dal hlas svým obavám a sebral Hermioně jiný dotaz ze rtů.