Do posledního dechu ✓

26. Vše se v horší obrátí

„Snape! To je Snape!“ vykřikl Seamus, který se jen tak tak vyhnul kletbě, kterou zmiňovaný ředitel Bradavické školy vyslal jeho směrem a která našla svůj cíl v kmenu stromu. „Ten netopýří šmejd!“ ulevil si rozčíleně mladý člen Protivoldemortova odboje, ale neotálel a rychle se bránil útoku okolních smrtijedů, kteří na všechny členy odboje útočili velmi rychle, vášnivě a sakra podle.

Kingsley, který se krčil za nedalekým stromem, vrhl na dálku po Seamusovi varovným a i káravým pohledem. „Musí na nás útočit!“ připomněl mu křikem, ale zároveň tiše, aby nepřátelé, kteří byli všude okolo nich, neměli šanci cokoliv zaslechnout.

Seamus ho neposlouchal a i kdyby ano, bylo by mu to jedno. Momentálně myslel jen na to, že ten prokletý starý netopýr cíleně zaútočil na něj. Možná schválně mířil špatně, neb u Snapea nebylo zvykem, že by minul, ale to není žádná polehčující okolnost. Očividně se mu nějakým způsobem mstí za to, jak se k němu chová.

„Přestaň!“ Dean, který se objevil jako blesk z čistého nebe, proto zřejmě musel připlavat sněhem, prudce strčil do Seamuse, jenž svůj útok zaměřil čistě jen na muže dvou tváří. „Neblázni! Vždyť je na naší straně!“ připomněl mu a pak vyjekl, když na něj Seamus zamířil hůlkou a naprosto nečekaně ho odhodil stranou. Ne proto, že by s ním měl nějaké nevyřízené účty nebo snad proto, že se mu snažil zabránit sejmout Snapea, ale spíš z toho důvodu, že na Deana jedna z těch maskodržek vypálila smrtící kletbu, kterou nezpozoroval.

Čokoládový člen odboje se těžce zvedal ze země, pokryté několika čísly mokrého sněhu, který pohyb v lese značně ztěžoval. Člověk nedokázal být tak obratný, když se brodil sněhovými závějemi, což bylo dost na nic, protože obratnost je v soubojích se smrtijedy klíčová. Protože pro tento moment nebyl jedním z terčů smrtijedů, dovolil si na chvíli přestat bojovat a mžoural do šera okolo sebe, aby zjistil, zda jsou jeho spolubojovníci všichni živí. Logicky ale nemohl vidět na všechny, protože ač se snažili držet se pohromadě a navzájem si krýt záda, vlivem boje byli nuceni roztrousit se po lese, což vůbec není dobré. Pokud na sebe navzájem neuvidí, nemají se jak domluvit na úprku, bude-li potřeba.

Zahlédl Kingsleyho s Arturem a Charliem, kteří bojovali pár metrů od nich a jak se zdálo, vzali si na starost Beddoea s Binghamem. Klasicky. Zamžoural dál a oči mu spočinuly na McGonagallové, Kratiknotovi, Nevillovi a Remusovi. Úspěšně odolávali útoku početné skupince smrtijedů, kterou zřejmě vedl Dolohov, neb se jeho rozkazy rozléhaly na míle daleko.

Kdo se nacházel za posledními zmiňovanými členy odboje nedokázal rozeznat, jelikož byli příliš daleko. Řád se totiž prapodivně postavil do jakési linie, což pro ně nebylo typické, a což bylo i dost nebezpečné, protože kdyby smrtijedi neměli v hlavách nasráno, několik z nich by se přemístilo za ně a napadli by je zezadu, čímž by je obklíčili. Štěstí, že ti zamaskovaní dementi rozumu moc nepobrali.

Podíval se na opačnou stranu. Seamus ve vší vášní útočil na nepřátele a Ginny, která bojovala vedle něj, útočila snad ještě vášnivěji. O její slavnou netopýří kletbu nebylo nouze. Kousek od ní se právě za strom schoval Voldemort. Falešný Voldemort, protože to byl spíš Blaise, který na přívržence Pána Zla útočil po boku Hermiony, kterou ale nikdo nepoznal. Bylo jí nařízeno, aby se zamaskovala, proto teď tak trochu připomínala smrtijeda, jelikož na sobě měla černý plášť s kápí přes hlavu a na obličeji jakousi škrabošku. Zabini s Hermionou jsou prapodivnou dvojicí, ale očividně jsou výborně sehraní.

Útočnou linii Fénixova řádu zakončovalo trio ve složení Bill, Fleur a George. Molly se útoku na Nurmengard neúčastnila, neboť jí to bylo zakázáno. Protestovala, dokonce Artura i seřvala, ale bylo to marné, musela zůstat v úkrytu s Lenkou a Parvati - to pro případ, kdyby to tady nešlo úplně podle plánu. A taky musel někdo přebírat zraněné, pokud by někdo z odboje potřeboval okamžitě přemístit.