Popelka//CZ FF✔

13.

         ,,včera, jak jsme přijeli pozdě já... tak jsem se probudila u tebe a nechtěla jsem, aby to tak bylo a jestli jsme spolu něco měli tak já" začala jsem zmatkovat. Celý proslov, co jsem si připravovala celý večer jako kdyby se vytratil. ,,klid, Meg. Nic jsme spolu neměli, spal jsem v pokoji pro hosty" pousmál se a já si to znovu přehrála v hlavě. Zayn Malik a nevyužil holku? To slyším prvně. Možná, že není tak špatný, jak jsem si myslela. ,,opravdu?" ujišťovala jsem se. ,,opravdu" nakrčil výsměšně nos. ,,to není vtipné! Vážně jsem se bála a..." umlčel mě polibkem. Taky bych se nechtěla poslouchat. Nevěřila jsem, že to udělá, ale bylo to romantické. Možná že až moc. Na Zayna.

           ,,nechápu, proč to musíme dělat" sedl si na židli. ,,je to rodičák, Zayi" protočila jsem očima. Co jsem to řekla?  ,,jak jsi mi to řekla?" přimouřil na mě oči. Doufala jsem, že si toho nevšiml. ,,Zayi?" zopakovala jsem znovu, ale víc opatrně. Nevěděla jsem jak zareaguje. ,,takhle už mi nikdy neříkej" zase se zvedl a přešel k lince, kde byly nachystané věci na perník. Kluci měli za úkol upéct perník a mě požádali, jestli jim s tím nepomůžu. Vždycky se toho ujímají žáci třetího ročníku a já, jelikož jsem měla odklad kvůli tomu, že jsem se narodila v říjnu, jsem to dělat nemusela, ale chtěla jsem jim pomoci. Divila jsem se, že vůbec přemýšleli nad tím, že to udělají. Spíše to dělali kvůli mně, protože jsem je přinutila.

          ,,dost!" smála jsem se, když jsme měli "menší" bitku s jídlem. Všude byla mouka, vajíčka, mléko a podobně. Všichni jsme byli špinaví, stejně jako kuchyň. Byla to sranda, ale uklízení taková sranda nebude. Ale tak co, je to jejich dům, můžou si dělat co chtějí. Tohle kdybych předvedla doma, tak bych byla do minuty mrtvá. Vážně. ,,tohle se vám vážně povedlo! Jak teď půjdu domu?" podívala jsem se na své bílé tričko. Už nebylo bílé, jako ještě ráno... Měla jsem tam dva hnědé obtisky rukou. Netušila jsem od koho, ale jediné dobře bylo, že to bylo jen kakao, které jde umýt. ,,něco ti dáme" zazubil se Louis a utekl. Napečené jsme měli tři plechy, což by mohlo stačit. Skoro všechny práci jsem udělala já, ale to bylo vedlejší. Bála jsem se jak rodičák dopadne, protože i malá chyba je pro matku pohroma. Spíš malá chyba pro mě. Sestry můžou mít velké problémy a vždy z toho vyvaznou bez újmy na zdraví, ale já ne...

         ,,co s tebou je?" drkla do mě Molly, když si sedla na obědě ke mně a ke klukům. ,,dneska je ten rodičák" rýpala jsem se v jídle, jestli se tomu tak dalo říkat. Vypadalo to jako kdyby to někdo předžvýkal a od druhé světové války to stálo na jednom místě. ,,Meg neboj se. Buď s tebou někdo bude, nebo půjdeš k nám. Nic se nestane" stiskl mi Niall ruku. Zakroutila jsem hlavou a ruku stáhla k sobě. Věděla jsem, že to dopadne špatně a vyžeru si to dřív nebo později.

           ,,za pět minut tady bude" nervózně jsem se otočila. ,,buď v klidu. Nic si nezkusí a pokud jo, tak bude mít co dělat se mnou" protočil očima. ,,tobě se to lehlo řekne!" zajela jsem si rukou do vlasů. ,,jo, protože fotr tam nebyl" zaklonil hlavu a opřel si ji o opěrátko sedačky. Měl sakra štěstí. ,,právě" sedla jsem si vedle něj. ,,proč nemáš rád, když ti někdo říká Zayi?" změnila jsem téma. Nechtěla jsem myslet na nic jiného a hlavně jsem chtěla vědět, proč to tak je. ,,do toho ti nic není" zavrčel. Zase ta jeho tajemství. ,,promiň" protočila jsem očima a vzala ho za zápěstí. Inkoustové obrázky se mu táhly od zápěstí až k rameni. ,,proč jich máš tolik?" zvedla jsem pohled k jeho obličeji. Už neměl zakloněnou hlavu, ale koukal se na své zápěstí. Byli jsme u sebe hrozně blízko a to mě znepokojovalo. ,,všechny mají význam a chtěl jsem to mít už navždy vryté do paměti" pokrčil rameny. Někdy dokázal mluvit hrozně hezky o některých věcech, ale někdy se vážně choval jako buran. ,,kam šli vůbec kluci?" pustila jsem mu ruku a on ji vrátil na svůj klín. ,,nechci ti to říkat tady. Nikdy nevíš jaké svině tě poslouchají" kývl ke dveřím a já na zemi uviděla stíny postav. Mé úžasné sestry. ,,fajn" zakroutila jsem hlavou a opřela si hlavu o jeho rameno. Trochu ho to zaskočilo, stejně jako mě, ale pak mi dal ruku kolem ramen.

         ,,sáhnete na ní a zabiju vás" stoupl si přede mě, když na mě matka řvala a chtěla mě uhodit. ,,Zayne" sykla jsem. Tohle už bylo přes čáru. ,,hulváte" ulevila si a otočila se na sestry. ,,pojď" vzal mě za ruku a odtáhl mě z domu. ,,co to do tebe vjelo?" spustila jsem na něj hned, jak jsme si sedli do auta. ,,proč se mě pořad zastáváš?" víc jsem se zabořila do sedačky. ,,neptej se na to" odsekl mi a odjel. Neměla jsem tušení, kam jede, ale bála jsem se toho, co údělá matka, až se vrátím.

         ,,je to nádherný" vydechla jsem. Stáli jsme na kopci, ze kterého šlo vidět celé, osvícené, město. Zase. Bylo to romantické, ale bylo to jen jako. Nic, co jsem prožívala se Zaynem jsem nebrala vážně. Nemohla jsem. Kdybych to brala opravdově, tak bych se do nej mohla zamilovat a to jsem nechtěla. To všechno, co jsme prožívali, nebylo skutečné. Bylo to jen falešné, aby se nestalo nic nikomu z mé rodiny. Náš vztah, polibky, zážitky byly jen fikce. Klam, který nám jeho otec sežral i s navijákem. ,,kolik holek už jsi sem vzal?" rýpla jsem si. ,,ty jsi druhá" posadil se na zem a vypadal ztrápeně. Takového jsem ho ještě nikdy neviděla... Vždycky byl spíš tvrdý, než aby ukázal city. Nevěděla jsem co dělat, takže jsem si jen sedla vedle něj a hleděla na město. ,,co se stalo?" zašeptala jsem do ticha, které rušil jen vítr, který mi čechral vlasy. ,,nic. Neptej se" odvrátil hlavu. Otřásla jsem se. Z jednoho důvodu, že mi byla zima a druhý byl tón hlasu, kterým to řekl. Tušila jsem, že se něco děje, ale očividně o tom nechtěl mluvit. Nechtěla jsem to více rozebírat, protože to asi souviselo s nějakou jeho bývalou přítelkyní a když mě sem vzal, tak se mu to připomnělo. Jediné, co mi nesedělo bylo, že podle kluků nikdy nelíbal na rty a to do vztahu patří. Chtěla jsem o něm vědět všechno. Byl tak tajemný člověk, který si přímo říkal o to, aby se o něj někdo zajímal, ale on o to nestál...