7.

4.9K 152 3
                                    

            ,,ale já musím!" hádala jsem se s ním. ,,nemůžeš! Něco by se ti mohlo stát!" oponoval mi. Byl jako děcko. ,,je mi to jedno. Chci vidět svého tátu!" založila jsem si ruce na hrudi. Nehodlala jsem ustoupit takovému blbečkovi. ,,kurva tak seš pitomá? Právě jsem ti řekl, že tam nesníš! Ne sama" křičeli jsme na sebe. Bála jsem se ho, ale nesměla jsem to na sobě nechat znát. ,,Zayne nedělej, ze ti na tom tolik záleží! Prostě tam půjdu. Ať se ti to líbí nebo ne" nebavilo mě, jak mi pořad něco zakazoval a říkal mi, co nesmím a můžu. ,,co tu tak řvete?" přišel do obýváku zmatený Liam. Chtěla jsem mu říct, že je Zayn totální vůl, ale nestihla jsem to. ,,chce jít za otcem" zavrčel Zayn. ,,nemůže jít sama, tak ji tam vem. Já a kluci musíme odjet. Do večera se vrátíme" zase odešel. Já ani Zayn jsme se neměli ke slovu. Žádná láska. Je to jen nenávist vůči Zaynovi. ,,půjdu s tebou, nebo bez tebe" odešla jsem do svého pokoje, kde jsem se převlékla a šla zase dolu. ,,něco si ujasníme" opřel mě zády o zeď a dal mi ruce vedle hlavy, abych nemohla utéct. ,,nic mu neřekneš. Vůbec nic, je ti to jasné?" zavrčel mi těsně u obličeje. Jo, začala jsem se ho bát.

         Táta se ptal, co se děje, ale nemohla jsem mu to říct. ,,ty vole půjdeme už?" zaklonil hlavu Zayn. ,,ovládej se!" vyštěkla jsem na něj a táta se na mě podíval. ,,už radši půjdeme" zvedla jsem se od stolu a oba udělali to samé. ,,opatruj se, mám tě rád" objal mě. ,,já tebe" Zayn už zmizel z bytu, takže jsem šla za ním. ,,mohl ses chovat aspoň slušně!" vyjela jsem po Zaynovi hned, jak jsem si sedla do auta. ,,nechtěl jsem tam!" odsekl mi a nastartoval. Nesnáším ho, nesnáším ho, nesnáším! ,,a já nechci být u vás! Aspoň bys mohl respektovat, že chci vidět tátu" zatnula jsem pěsti a otočila hlavu k okénku. Mrzelo mě, že se Zayn choval tak ošklivě. Ten pohled táty byl k nesnesení...

           ,,choval se jako blbeček! Už s ním nikdy nikam nepůjdu!" odporovala jsem. Chtěli mě dostat na další Zaynův závod. ,,nemůžeme tě tu nechat samotnou. My tam taky potřebujeme něco vyřídit" zkoušel to Louis. On jediný mě dokázal obměkčit. ,,naposledy" dal mi ruku kolem ramen Niall. Věděla jsem, že to naposledy nebude. ,,chci domu" zašeptala jsem Niallovi do hrudi, když ostatní odešli. ,,ještě to musíš vydržet. Musíme mít jistotu, že se ti vážně nic nestane" dal mi ruku na zátylek a opřel si bradu o mou hlavu.

         Ještě bylo světlo, když jsme dorazili do nějaké ulice. Zayn seděl na kapotě auta bez trička, protože venku bylo docela teplo a já nemohla spustit oči z jeho hrudi. Jeden důvod byl, že ji měl posetou tetováními a druhý, že ji měl vypracovanou. ,,nekoukej na mě tak" pronesl ironicky, když došel k nám. ,,moc si o sobě nemysli. Zase tak hezký nejsi" sladce jsem se usmála, načež mě obdaroval vražedným pohledem. Setřela jsem tě, to koukáš, co? ,,měl bys jít, aby tě náhodou nepostrádáli" protočila jsem očima, sedla si na zem a zády se opřela o nějakou budovu za mnou. ,,víc jak ty mě postrádat nebudou" mrkl na mě a já se ošila. ,,musíte do sebe pořád tak rýt? To se nemůžete aspoň jeden den chovat normálně?" vyšiloval Harry. ,,ne" odpověděla jsem nastejno se Zaynem a on odešel.

              ,,kurva to jsou kreténi. Potřebuji nové auto" přejel po zničeném autě rukou. ,,nerozbreč se" znovu jsem si rýpla. On se na mě prudce otočil a přirazil mě ke zdi za mnou. Sykla jsem, protože to zabolelo. Zase neměl tričko a já si všimla tygra na jeho paži, který vypadal úžasně, stejně jako všechna ostatní tetování, ale skutečnost, že byly na Zaynově kůži to kazila. ,,neprovokuj mě" zavrčel mi do obličeje. ,,nevyhrál jsem kvůli tobě jeden z nejdražších závodů, takže by sis toho měla vážit a ne mě urážet" chtěl se vrátit k autu, ale já ho stáhla zpátky za zápěstí. ,,jak jsi to myslel?" nechápala jsem. Nikdy jsem nikomu neřekla, že ten chlap nevyhrožoval jen Zaynovou smrtí, ale i mojí. ,,neřeš to" rychle odešel. Asi mu došlo, že řekl něco, co asi neměl. Byla jsem z toho nesvá a nevěděla jsem, co si o tom myslet.

              ,,o můj bože. Otevřete si aspoň okna"  zacpala jsem si nos a otevřela okna, co byli v obýváku. Všude byl kouř a kluci byli vysmátí. Jen Zayn chyběl. ,,tak si dej taky" natáhl ke mně ruku Louis, ve které měl divnou cigaretu. ,,tak naposledy. Nikdy to nechci" zavrčela jsem. Vždycky jsem byla proti drogám a hnusilo se mi to. ,,notak kočko" zakmital obočím Harry. Protočila jsem očima a odešla do kuchyně, kde jsem si udělala čaj, se kterým jsem si sedla ke stolu. Po celém domě to smrdělo a mně to vadilo. Chtěla jsem k tátovi a nebýt tady. Nebýt s matkou ani sestrami. Už jen když ty dvě potkám ve škole, tak na mě házejí hnusné pohledy. ,,vy zhulená prasata" ozval se Zaynův smích. Bylo to snad poprvé, co jsem ho slyšela se smát. ,,co tu děláš? Proč nejsi s nima?" přišel do kuchyně. ,,v tom smradu?" zvedla jsem obočí. ,,musíš si zvykat. Já v tomhle žiju už deset let" pokrčil rameny a pak se zarazil. Co prosím? Deset let? Vždyť to mu muselo být tak osm! ,,neřeš to" zarazil mě dřív, než jsem stačila něco říct a zase odešel. Ztrácela jsem se v něm čím dál víc. Ve všem, co musel prožít, v jeho chování a celkově v něm samém. Dalo by se říct, že jsem toužila po tom ho poznat, pochopit. Tolik mě deptalo, že o něm nic nevím. I přes tu nenávist a hádky jsem chtěla, aby se mi otevřel a já ho konečně pochopila.

            ,,tohle musíš udělat do zítra" daly mi do rukou několik papírů a sešitů sestry. ,,pokud to neuděláš, tak si nás nepřej" zase odešly. Povzdechla jsem si nad vzpomínkou na dnešní den ve škole a pustila se do psaní. Seděla jsem u stolu v kuchyni a kluci něco řešili v obýváku. Nechtěla jsem pro ně nic dělat, ale musela jsem. Bála jsem se toho, co se bude dít, až se vrátím zpátky domů. On to vlastně ani domov nebyl... Necítila jsem to tak. Byl to jen dům, ve kterém jsem přespávala a dělala všechny domácí práce. Z přemýšlení nad mým zpackaným životem mě vyrušil až hlas, co se ozval kuchyní...

Popelka//CZ FF✔Où les histoires vivent. Découvrez maintenant