Popelka//CZ FF✔

17.

,,konečně jsi doma. Chtěla bych ti někoho představit" zněla mile, bez známky naštvanosti, že jsem utekla. Vůbec se mi to nelíbilo. ,,tohle je Philip. Jsme spolu už nějakou dobu a přišlo mi správné, abyste..." ,,to si děláš prdel" vydechla jsem a tím ji skočila do řeči. Sestry, matka i on se na mě nevěřícně podívali. Kluci mě zkazili. ,,my už se s Megan známe" usmál se na mě. No to teda. ,,nevěděl jsem, že je tvá dcera" otočil se k matce. Nepobírala jsem, co se dělo. Nechápala jsem to. Chtěla jsem, aby to byl sen a hned se z něho probudit. Nemohla to být pravda!

,,Meg co tu..." ,,uhni" skočila jsem mu do řeči, odstrčila ho ode dveří a vešla. ,,pokud vím, tak tohle je pořad náš dům" založil si ruce na hrudi. ,,Louisi neštvi mě. Kde je Zayn?" otočila jsem se na něj s protočením očima. ,,právě odjel i s klukama" cukla jsem sebou, když začalo po celém domě něco pískat. Co to je?! ,,kurva" vešel do nějakých dveří a já ho následovala. Louis si nasadil nějaká sluchátka a začal něco psát do jednoho z mnoha počítačů. Všude něco blikalo, pískalo a ozývaly se různé hlasy. ,,Harry alarm je vyhozený. Máte deset minut, než to nahodí" mluvil Louis, ale já ho moc nevmímala. Pořád jsem se rozhlížela kolem sebe. Tohle muselo stát tak moc peněz! ,,Zayne poslouchej mě. Nechoď tam. Tohle nezvládneš. Není tam" zpozorněla jsem a stoupla si vedle něj. ,,do prdele Zayne prostě tam nechoď" Louis byl čím dál tím víc naštvaný. Vzala jsem mu sluchátka z hlavy a dala si je sobě. ,,Zayne prosím poslechni ho" začala jsem mluvit do mikrofonu a ignorovala Louise. Pořád psal něco do počítače a já nerozumněla ani slovu. ,,Meg sakra co u nás děláš?" šeptal a já měla strach, že se mu něco stane. ,,potřebuju s tebou mluvit, takže se vrať bez újmy na zdraví" vrátila jsem sluchátka Louisovi. Na počítačích běžely videa, asi z kamer, kde byli kluci, jen Zayn chyběl. ,,tak jo. Páté dveře po pravé straně. Zayne běž za nima, musíš oddělat zámek" sledovala jsem každý jejich pohyb. Byli jako profesionálové, což se dalo čekat. ,,jo je v pohodě" otočila jsem se na Louise a on se na mě usmál. To je na tohle zvyklý? ,,sakra Zayne padej za nima" už začal být nepříjemný a zvyšovat hlas. Na jednom z počítačů jsem viděla, jak Zayn pořad stojí. Kluci taky čekali, ale něco se mi na tom nezdálo. Kde jsou nějací lidé?

Po dlouhé době, co se Louis hádal se Zaynem konečně za klukama šel. Louis odložil sluchátka a projel si rukou vlasy. Trhla jsem sebou, když se ze sluchátek začala ozývat střelba. Ruce se mi začaly třást. Nikdy jsem necítila takový strach, jako v tu chvíli. Nikdy jsem neměla takový strach ani z matky... ,,co se to tam děje?" zašeptal Louis a zase něco dělal na počítači. Opřela jsem se o zeď, abych nespadla na mých měkkých kolenách a zhluboka dýchala. Netušila jsem, že mi tolik přirostou k srdci. Svět, jakoby se začal točit. Nezmohla jsem se na jediné slovo a jen sledovala Louise, jak něco píše. ,,sakra Meg" otočil se ke mně, vzal mě kolem pasu a posadil mě na židli.

,,musíme do nemocnice" oznámil mi Louis, když všechno vypnul. ,,co... Kdo?" nedávalo to smysl, ale na víc jsem se nezmohla. ,,nevím. Musíme tam" pomohl mi na nohy. Co když to nepřežil někdo z nich? Otázka, která mi běžela hlavou celou cestu. Hned, jak Louis zastavil před nemocnicí jsem vystoupila, stejně jako on. Nikdy jsem křídlo, před kterým zastavil, nenavštívila. ,,pojď" pokynul mi hlavou, abych ho následovala. Ruce se mi třásly a já možná ani nechtěla vědět, komu se co stalo. ,,Zayne" zašeptala jsem, když jsem ho zahlédla sedět na lavičce na chodbě, jak se objímá kolem pasu a tričko má od krve. Podruhé, co si vzal něco bílého a hned to zašpinil. Hned, jak nás kluci zahlédli, tak se zvedli. Ignorovala jsem pohledy těch čtyř a šla rovnou k Zaynovi. ,,co se ti stalo?" zašeptala jsem a sjela pohledem k jeho břichu. Na víc, než šepot, jsem se nezmohla. ,,nic. Mně ne" zvedl mi hlavu. Jako kdyby mi spadl ze srdce obrovský kámen. Ulevilo se mi, že je v pořádku on i kluci, ale kdo byl ten zraněný? ,,třeseš se" poznamenal Niall a já se k němu otočila. ,,bála jsem se" přejela jsem všechny pohledem, až na Liama. Pořád jsem na něj byla naštvaná a svým způsobem se mi i hnusil. Ostatním o to nešlo tolik, jako jemu a to, jak mluví o dívkách se mi hnusilo ještě víc.

,,bála ses o mě jo?" drknul do mě ramenem, když jsme si sedli na naše místo. Vzal mě sem hned, jak se převlékl. Chvilku jsem váhala, jestli mu říct pravdu, nebo mu lhát... ,,ano" vyletělo ze mě. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev. ,,jsi roztomilá" nakrčil nos, když mu došlo, co řekl. Bylo hezké od něj slyšet zrovna tohle. Pořád jsem však musela myslet na jejich posledního člena. Byl to on, co byl zraněný a v ohrožení života. Nikdo z kluků o to nechtěl mluvit a pořád byli duchem mimo. ,,máš ho rád, že?" opřela jsem si hlavu o jeho rameno. Trochu sebou cukl, ale nechal mě. ,,je to můj nejlepší kamarád" vzal si moji ruku do té své a palcem mi přejížděl přes hřbet. Bylo to uklidňující a zapříčinilo to husinu na celém mém těle. ,,byli jsme spolu už od dětství. Máme toho hodně společného. Vždycky jsme s klukama byli spíš rozdělený, ale pořad spolu. Niall s Liamem, Harry s Louisem a já s Darenem" pokrčil lhostejně rameny, i když mu to lhostejné nebylo. Hodně mu na něm záleželo, poznala jsem to. ,,byl mojí největší oporou, když umřela máma" zvedla jsem k němu hlavu. Říkal to s takovou úctou i bolestí dohromady... Jednou jsem přemýšlela nad tím, jaké by bylo, kdybych s matkou svého přítele vycházela dobře. Líp, než s moji matkou. I když Zayn můj přítel nebyl, tak jsem věděla, že bych s jeho mamkou vycházela. Určitě byla úžasná a i když se Zayn nechová zrovna nejlíp, tak ho dokázala vychovat...