Popelka//CZ FF✔

14.

O tři týdny později

         ,,jak dlouho to ještě musí trvat?" sedla jsem si vedle Zayna. ,,nic si už nezkusí. Dneska pojedu závod, takže zítra to můžeme ukončit" zvedl se a já přikrývla. Lhala bych, kdybych řekla, že mi s ním nebylo dobře. Bylo mi s ním hrozně moc dobře. Možná až moc. ,,půjdeš taky?" opřel se o futra dveří. ,,zítra je škola" zamračila jsem se. Radši bych byla s ním a s klukama než s matkou, ale dopadlo by to špatně. ,,ser na to. Zůstaneš tady a všechno bude v pohodě" odešel a já si povzdechla. Zítra všechno skončí. Už to nebude jako dřív. Sice jsem ty pohledy lidí ve škole nesnášela, ale cítila jsem se míň neviditelná. S klukama šlo všechno hladce. Jen lhát Molly mi dělalo největší problém. Řekla jsem si, že se nikdy nesmí dozvědět, že to bylo jen jako. Byla by naštvaná, že jsem ji to neřekla.

         ,,takže jsi volná" zazubil se Niall a já přikrývla. ,,jdu si s klukama zakouřit. Jdeš taky?" kývl hlavou k nějakým dveřím. ,,ne díky" nakrčila jsem znechuceně nos a on odešel. Necítila jsem se volná, jak řekl. Cítila jsem se hůř. Bylo mi dobře, když jsem věděla, že se mě Zayn zastane, ať se děje cokoliv. Ale teď, když už spolu nebudeme "chodit", tak se mě nezastane a nebudu vám lhát. Nedokážu se se vším poprat sama...

          ,,slyšel jsem, že už nechodíš s Malikem" opřel se vedle mě o zeď nějaký bloňďák. Čekala jsem, až odemknout třídu, ve které jsme měli mít další hodinu a nečekala jsem, že se se mnou bude někdo bavit. ,,už... Ne" stiskla jsem rty k sobě. Zvykla jsem si říkat, že s nim chodím, i když to nebyla pravda. ,,takže mají šanci ostatní?" sladce se usmál. Cože? Jak jako sladce?! Ano, byl pěkný, ale na to já jsem myslet nemohla. ,,dá se to rak říct" co to říkám?! Jak, že mají šanci? ,,divím se, že tě nechal. Nechtěla by sis vyjít?" stoupl si přede mě a dal mi pramínek vlasů za ucho. ,,nechtěla" zavrčel Zayn a odtáhl ho ode mě. ,,co děláš? Už s ní nejsi" odstrčil ho od sebe. Tohle nevypadá dobře. ,,kluci nechte toho" chtěla jsem si stoupnout mezi ně, ale Zayn mě rukou odtáhl za něj. ,,ani na to nemysli. Nech ji být" všechny pohledy se střetli na jednom místě. Na místě, kde jsme stáli. ,,nechte se!" zakřičela jsem, když se začali prát. Všechno se seběhlo tak rychle. Křik, rány, ředitel, ticho...

,,co máš sakra za problém?" vyjela jsem po něm hned, jak jsem s ním byla o samotě. ,,nikdo nesmí mít slabinu! A když už, tak ji nesmí dát najevo. Jenomže... Nejde to. To ty jsi moje slabina. Proto tě mám pořád potřebu chránit. Je to děsivý. Jsi to nejcennější, co mám" zajel si rukama do vlasů a já se snažila pobrat to, co řekl. Zahřálo mě to u srdce, ale nevěděla jsem, kam tím míří... ,,nesnesl bych, kdyby ti někdo ublížil. Ať je to tvoje matka, nebo kdokoliv jiný. Bojím se o tebe a to se u mě, kurva, neděje. Jsi jiná než ostatní. Jak se ti sakra povedlo se mi tolik dostat pod kůži?" zoufale se na mě podíval a já se neměla ke slovu. Prostě jsem ho jen objala. Netušila jsem, jak to bude dál, nebo co tím myslel, ale jediné, na co jsem dokázala myslet bylo, že ho mám ráda a to, že to bylo naše první opravdové objetí. Už v tom žádná nenávist nebyla. Za ten čas strávený s ním jsem dospěla k závěru, že není tak hrozný, jak jsem si myslela. ,,nechtěl jsem, aby to skončilo. Ten čas, co jsem s tebou trávil byl... Něčím jiný, než když jsem ho trávil s někým jiným" dal mi ruce kolem ramen a tvář si opřel o mou hlavu. ,,chci to zpátky" zašeptal. ,,já taky" o kousek jsem se od něj odtáhla a zvedla hlavu, abych mu viděla do očí. Zayn se pousmál, sklonil se ke mně a políbil mě. Bylo to poprvé, co jsme to oba mysleli doopravdy.

          ,,kam to jedeš?" otočila jsem hlavu k Zaynovi za volantem. ,,k nám. Nikdo tam není" usmál se. ,,hlavně se o tom, co mezi náma je nesmí dozvědět kluci" úsměv se změnil na zamračení. ,,nikdo se to nesmí dozvědět" vyjekla jsem. I když jsme spolu oficiálně nechodili, tak se to nikdo nesměl dozvědět. Bylo to jiné, než když jsme to jen predstírali. ,,zůstaneš u mě přes noc" přitáhl si mě k sobě za boky, když jsme stáli před dveřmi. ,,to byla otázka nebo rozkaz?" usmála jsem se a dala mu ruce na ramena. ,,spíš rozkaz" zazubil se a pak naše pohledy padly na dveře, které se otevřely a v nich stála starší paní. Ihned jsem od Zayna odstoupila na bezpečnou vzdálenost a doslova zírala na paní. Co dělá v jejich domě?

          Paní se nakonec představila jako Zaynova babička. ,,měla bych jít" zvedla jsem se z postele, na které jsme seděli. ,,neblázni. Babička to vědět může" stáhl mě zpátky tak, že jsem ležela a on si lehl nade mě. ,,o nic se nepokoušej" zašeptala jsem, načež protočil očima. ,,babička nic neřekne. Zůstaň tady" políbil mě na krk. Bylo to poprvé, co to kdy někdo udělal. Motýli v mém břiše se mohli zbláznit, jak poletovali sem a tam. Neubránila jsem se úsměvu. Vzala jsem si jeho obličej do dlaní a odtáhla ho od mého krku. ,,tak fajn, ale jak to uděláme se školou?" projela jsem mu rukou vlasy, které měl vyčesané nahoru. ,,kluci tam zítra nejsou a ostatním to může být u prdele. Třeba si budou myslet, že jsme se k sobě vrátili" pokrčil rameny. ,,nikdo nevěřil, že jsme spolu chodili. Nejsi na to, abys měl přítelkyni" rýpla jsem si. ,,a teď jednu mám" roztomile se usmál. ,,my už spolu chodíme jo?" zvedla jsem obočí. Nezeptal se mě! A to k tomu patří. ,,jestli to se mnou vydržíš" dal mi praminek vlasů za ucho. Byla jsem připravená na to s ním doopravdy chodit? Bála jsem se, že mě podvede, protože Zayn je prostě Zayn. Nikdy neměl přítelkyni, asi. Dokázal by překonat svoje skoro každodenní spaní s dívkami? Mnoho otázek, ale žádná odpověď. ,,já... Nevím Zayne. Bojím se" Zašeptala jsem a shodila ho ze sebe. Musela jsem pryč.