Popelka//CZ FF✔

21.

          ,,Niall je v nemocnici. Postřelili ho, je v pohodě, ale radši si ho tam nechali na pozorování" dokončil větu za Harryho Louis. Liam se zvedl a odešel, což mi bylo jedno. ,,proč jste mi nezavolali?!" zvedl se prudce od stolu Zayn, že jsem malém leknutím spadla ze židle. ,,protože by to dopadlo ještě hůř!" postavil se proti němu odhodlaně Harry. Vypadalo to, že se každou chvíli začnou prát, což jsem nemohla dopustit. ,,Zayne klid" zvedla jsem si a stoupla si mezi ně, čelem k Zaynovi. ,,jak mám být kurva v klidu?" zakřičel na mě a já o krok odstoupila. Šel z něj větší strach, než kdy jindy. ,,Zayne zpomal. Ona za nic nemůže" postavil se vedle mě Louis. Byla jsem ráda, že tam jen tak nestál. Vážně jsem se bála, že mě Zayn uhodí, nebo podobně. ,,kluci vypadněte" přikázal jim a oni doopravdy odešli. Začala jsem se bát ještě víc. ,,Meg omlouvám se. Jen prostě... Dva moji nejlepší kamarádi jsou v nemocnici, můj zasraný otec se dal dohromady s tvojí matkou a ještě k tomu mi zakázal s tebou něco mít. Je toho moc" opřel se rukama o linku a tím se ke mně otočil zády. Nevěděla jsem co dělat. Bylo mi ho líto, ale říct jsem to nemohla, protože by se naštval ještě víc...

,,Meg!" vyhrkl s úsměvem Niall, když jsem za ním i s ostatními přišla. Vypadal nějak šťastně na to, že ho postřelili. ,,ahoj" zazubila jsem se a sedla si vedle jeho postele. ,,kde je Zayn?" podíval se na kluky a jejich pohledy padly na mě. Jestli něco řeknou, tak je zabiju! Nechtěla jsem, aby to Niall věděl, když byl v takovém stavu. ,,co se stalo?" podíval se na mě i Niall a mě polilo horko. Když jsme to neutajili před ostatními, před Niallem jsme mohli. ,,nic" zavrčela jsem jako pes a výhružně se podívala na kluky. S mými sto pětapadesáti centimetry jsem vypadala spíše roztomile, ale nechtěla jsem, aby něco řekli. ,,šel za Darenem"sedl si k jeho posteli i Louis. ,,jak je na tom?" stiskl k sobě rty Ni. Cože? Co to jako je Ni? To jsem až tak debilní, že vymýšlím takové přezdívky? ,,špatně" zakroutil hlavou Harry. Věděla jsem, že o něj mají všichni velký strach... Přála jsem si ho poznat, ať už je jakýkoliv. Patřil ke klukům. Byl jejich součástí.

            ,,jdu za Zaynem" zašeptala jsem ke klukům, když Niall usnul a odešla z pokoje. Věděla jsem, kde má Daren pokoj, takže jsem tam hned zamířila. Zayn seděl na lavičce před pokojem a měl skloněnou hlavu. Povzdechla jsem si a sedla si vedle něj. ,,co tu chceš?" odvrátil ode mě hlavu. ,,přišla jsem za tebou. Kluci už chtějí jet" položila jsem si hlavu na jeho rameno a víc se k němu přitulila. Došlo mi, že je smutný. ,,nech mě" zvedl se, takže jsem byla nucena se narovnat. Začal být nepříjemný, takže se něco muselo stát. ,,co se děje?" taky jsem se zvedla a položila mu ruce na ramena, když se predloktím opřel o zeď. Byl o hodně vyšší, takže jsem se cítila hodně divně. ,,umírá mi nejlepší kámoš, to se děje!" prudce se otočil a já leknutím odskočila. ,,promiň" zajel si rukama do vlasů. Nevěděla jsem co říct, protože v takové situaci jsem se ocitla poprvé v životě. Nevěděla jsem, jaké to je, když vám umírá nejlepší kamarád. Nevěděla jsem jak ho uklidnit. ,,co ti řekli?" vzala jsem ho za zápěstí a ruce mu z vlasů vyndala. Šlo vidět, že gelem na vlasy opravdu nešetřil. ,,má šanci dvacet procent" posadil se zpátky na lavičku a zase sklonil hlavu. Dřepla jsem si před něj a vzala ho za ruce. Věděla jsem, že jsem nemohla říct, že to bude v pořádku, nebo že se z toho dostane, protože já sama jsem tomu moc nevěřila... Dávali mu dvacet procent, což není moc. Sice jsem si přála ho poznat, ale tahle skutečnost tomu očividně bránila. ,,musíš se vyspat" pohladila jsem ho po tváři. Bylo lepší o tom nemluvit, než abych ho uklidňovala, což neměl rád. ,,zůstanu tady" vytrhl mi ruce. ,,zůstanu tady já. Vážně potřebuješ jít spát" ozval se za mými zády Harry a já mu byla vděčná. Mě by Zayn neposlechl, ale je by mohl.

         ,,odvez mě prosím domu" otočila jsem hlavu k Zaynovi, když jsme si oba sedli do jeho auta. ,,Meg" podíval se na mě štěněčím pohledem. ,,myslím to vážně" zasmála jsem se. Nikdy na mě něco takového neplatilo. ,,fajn, ale ráno tě vyzvednu" nastartoval a já nad tím protočila očima. Nehnula bych s ním ani kdybych chtěla. Sice mi to bylo příjemné, protože kdo by nechtěl jezdit do školy se Zaynem Malikem, ale nemohla jsem to dát najevo. Hlavně mě bavily ty nenávistné pohledy mých sester.

            Bože můj. Zaynův táta u nás spal a roztahoval se po celém domě, jako kdyby mu to patřilo. Možná, že byl na tohle zvyklí a matce to bylo jedno, ale mně se to hnusilo. Moc jsem se ani nevyspala, protože je můj pokoj hned vedle ložnice a zvuky, které se odtama ozývaly nebyly zrovna příjemné pro mé uši. ,,co tu děláš?" slyšela jsem hlas Zaynova otce z chodby. To už chodí i otvírat? ,,jdu si pro Meg. Spíš co tu děláš ty ne?" zavrčel na něj Zayn a já nastražila uši. Nechtěla jsem, aby se hádali, ale chtěla jsem vědět, o co půjde. ,,jsem s Malií, co bys řekl?" otřásla jsem se nad jeho oslovením mé matky. Jmenovala se Maliana a ne Malie. Zvedla jsem se od stolu a odešla z kuchyně. Sestry na mě zíraly a vypadaly, že jim oči každou chvíli vypadnou z důlků. ,,ahoj Zayne" usmála jsem se a opřela se o futra dveří, takže jsem byla před jeho otcem. ,,ahoj krásko" vzal mě za krk a políbil mě. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev. Proč to udělal? Před jeho otcem?! Odtáhla jsem se od něj a vyplašeně se podívala na jeho otce. Byl v obličeji celý červený a vypadal, že na Zayna skočí. ,,můžeme jít?" upoutal moji pozornost zpátky Zayn. Zaraženě jsem přikrývla, vzala si batoh a zmizela z domu jak nejrychleji to šlo.

        ,,proč jsi to udělal?" vyjela jsem po něm hned, jak odjel od domu. ,,chtěl jsem ho nějak naštvat!" oplatil mi stejným tónem. ,,tak do toho příště nezatahuj mě! Budeme z toho mít problém" založila jsem si ruce na hrudi a nehodlala se s ním o tom dál bavit. Jenom bychom se hádali. ,,tak sorry, ale já se nikdy nevzdávám jen tak!" praštil do volantu a já jsem nadskočila. Radši bych ani tohle téma neotvírala... Ale došlo mi to až po tom.