who are you // jaehyungparkian

[ สิบ ]

* „Tak jo.” souhlasil a odtáhl se ode mě. Následně jsme spolu zamířili do koupelny.  *

Když jsme do dané místnosti došli, hned jsem zapnul kohoutek a nastavil ho na teplou vodu. Začal jsem jí napouštět vanu a postupně jsem do ní ještě nalil část lahvičky s pěnou do koupele.
Potom jsem se otočil zpátky směrem k blonďatému.

„Zbytek už snad zvládneš sám.” zasmál jsem a s úsměvem na tváři opustil místnost. Doufal jsem, že druhému od toho veškerého stresu teplá vana aspoň trochu pomůže. Protože pokud ne, tak už nevím co by mu mělo pomoct.

Jen co jsem ale stihl dojít do obýváku, vzpomněl jsem si, že jsem mu zapomněl donést nové čisté ručníky. Proto jsem se rychle vydal do obýváku ke skříňce, kde jsem měl všechny čisté ručníky úhledně složené a poskládané ve sloupečcích na sobě a dva z nich popadl.
Následně jsem se vydal zpátky do koupelny. Zaklepal jsem na její dveře a když jsem získal od blonďatého odezvu oznamující, že můžu vstoupit, otevřel jsem.

Když jsem stanul ve dveřích, uviděl jsem před sebou blonďatého chlapce, s vyslečeným tričkem, stojícího zády ke mě. To by ještě nebylo tak hrozné, kdyby se mu přes celá záda netáhla obrovská, už mizející modřina.

Nestihl jsem si ji ani pořádně prohlédnout a Jae se otočil zpátky na mě.

„Jenom jsem ti tady donesl nějaké ručníky.” řekl jsem, jako bych si ničeho nevšiml. Ale samozřejmě jsem se ho na to hodlal zeptat. Co nejdřív.

„J-jo jasně, děkuju.” odpověděl trochu zadrhávaně a křečovitě si ode mě ručníky převzal.
„A... Mohl bys teď prosím odejít?” zeptal se. Vypadal jako by vážně chtěl, abych co nejdřív místnost opustil, ale to jsem v plánu neměl. Nejdřív jsem z něho chtěl dostat, kde k té obrovské modřině přišel.

„Ještě ne.” odpověděl jsem tedy a o kousek se k blonďatému přiblížil. Druhý o krok ustoupil ale k jeho smůle za ním už byl okraj vany, takže už neměl kam dál ustoupit.

Trochu jsem se zasmál, ale když jsem si všiml jeho vyděšeného výrazu, ihned jsem přestal.
„Neboj, nechci ti ublížit, jenom se tě chci na něco zeptat.” uklidnil jsem ho trochu a natáhl ruce k jeho odhaleným ramenům. Jemně jsem ho za ně chytil a stejně jemným pohybem svých rukou jsem mu naznačil, aby se otočil.

Ucítil jsem, jak se mu hned po tom, jak se polštářky mých prstů dotkly jeho jemné pokožky, naply snad všechny svaly v těle. Nervozita z něj naprosto sršela, ale já to hodlal pro jednou ignorovat.
Jae se tedy velice neochotně otočil a jenom vyčkával, co budu dělat dál.

Jenom co stál zase zády ke mě, naskytl se mi zase pohled na obrovskou modřinu mezi blonďáčkovými lopatkami. Jemně jsem po ní prsty přejel a druhý chlapec se mírně zatřásl.

„Bolí to?” zeptal jsem se ho starostlivě a ještě jednou po daném místě přejel.

„Už moc ne.” odpověděl mi stručně Jae.

„Opravdu?” optal jsem se pro jistotu ještě jednou.
„A povíš mi kde se ti to stalo?” položil jsem mu další otázku.

Neodpověděl mi. Bylo jasné, že mi to říct nechce, ale já se nechtěl tak snadno vzdát. Vzal jsem tedy z pračky jeho tričko a oblékl mu ho.
„Vana na chvilku počká, pojď si se mnou teď sednout do obýváku a pobavíme se o tom, dobře?” řekl jsem mu a vzal ho za ruku.

Nechal se mnou odtáhnout do obývacího pokoje a posadil se vedle mě na sedačku.
„Tak povídej, kde jsi k té ošklivé modřině přišel?” zeptal jsem se znovu na původní otázku.

„To on mi to udělal.” zamumlal chlapec vedle mě po chvíli ticha.

„A kdo je to ten on?”

„J-já... Věřil jsem mu a on toho potom hrozně zneužil.” bylo slyšet, že má zase slzy na krajíčku.

„Notak, hlavně zase neplač.” pohladil jsem ho po zádech, abych ho zase trošku uklidnil a po chvíli jsem ho vyzval, aby povídal dál. Byl jsem nedočkavý a dychtivý po odpovědích na všechny moje otázky.

„Byl to můj přítel... Miloval jsem ho a myslel jsem si, že mě miluje taky.” fňukl poté druhý.
Nějak jsem se nepozastavoval nad tím, že řekl přítel. Neodsuzoval jsem lidi, které přitahuje stejné pohlaví.

„A co ti udělal?”

„J-já, hrozně ti to všechno chci říct, ale bojím se...”

„Čeho?”

„B-bojím se, že si mě zase najde.”

„Neboj se, ochráním tě. Opravdu mi to můžeš říct. Slibuju, že se ti nic nestane.”

Zase na chvilku nastalo ticho a potom blonďáček konečně začal zase mluvit.

+++

v další kapitole se už mOŽnÁ můžete těšit na fkashback, kde zjistíte, co se jaemu vlastně stalo a taak xdd

jinak, líbí se vám to pořád?

Vaše Kačii :**