who are you // jaehyungparkian

[ สิบเจ็ด ]

* Ano, bylo to tak. Jae měl pod svým polštářem sáček kokainu. Netušil jsem, jak k němu přišel, ale v dané chvíli mi to bylo jedno. Začala ve mě vřít zlost. Dokázal jsem v domě snést kohokoliv, ale ne někoho závislého na drogách. *

Většinou jsem byl milý člověk, který dokázal kontrolovat svoje emoce, ale teď jsem na zkrocení svého vzteku ani nepomyslel. Hystericky jsem odněkud vytáhl igelitovou tašku, otevřel skříň a začal z ní prudkými pohyby vytahovat Jaeho věci.
Byl jsem rozlícený jako nikdy. Zatmělo se mi před očima a já v tu chvíli nevnímal nic než vztek proudící mým tělem, který mě doháněl k těmto činům.

Když jsem ze skříně vytáhl všechny Jaeho věci a nastrkal je do tašky, vyhodil jsem tašku vztekle do předsíně, popadl sáček s kokainem a rázným krokem se vydal za Jaem do koupelny.
Vypadalo to, že se zrovna chystá koupelnu odpustit, ale já mu zastoupil cestu, aby nemohl přijít. Zatlačil jsem ho dovnitř do místnosti a hodil sáček před něj na pračku.

„Takže žádnej únos co?! Jseš jedině nechutenj feťák!!“ takhle jsem ještě na nikoho nekřičeli.
Jae se na mě podíval upřímným zmateným a ublíženým pohledem, ale já to nevnímal. Vztek zastíral veškeré moje racionální uvažování.

„Kdoví cos v tom lese vlastně dělal, možná jsi byl sjetej nebo něco, fakt nevím, ale řeknu ti jednu věc,“ zalykal jsem se skrz slzy vzteku.
„nezajímá mě to! Nezajímá mě co jsi tam dělal, nebo kdo vlastně jsi! Stačí mi vědět že jsi feťák a to znamená jedinou věc. Nechci tě tady!“ byl jsem kousek od toho, abych mu vrazil facku, nebo kopl do pračky, na které stále ležel sáček s kokainem.

„A-ale t-to-“ Jae chtěl nejspíš něco říct, ale jeho slova přerušilo několik vzlyků.
„T-to není moje.“ zašeptal tiše, když si slzy setřel.

„Není to tvoje?! A proč jsem to teda našel pod tvým polštářem?! Panebože, jak dlouho sakra fetuješ v mým bytě???!“ znovu jsem se na něj rozkřičel.

„J-já ale-“ začal zase blonďatý mluvit, ale já ho přerušil.

„Víš co? Už mi radši nic neříkej, nechci nic slyšet.“ řekl jsem už trochu klidněji a zhluboka se nadechl. Surově ho popadl za rukáv trička a začal ho táhnout do předsíně. Chtěl jsem to už mít za sebou.

„P-počkej ale, t-tohle je omyl!“ začal Jae zase potichu plakat, ale já na něho ani tentokát nebral žádný ohled. Byl mi jedno, stejně jako každý jiný člověk, který bere drogy. Neměl jsem s ním slitování a nechtěl jsem ho poslouchat. Už bych beztak nevěřil něčemu, co by mi navykládal.

Došel jsem, i s Jaem klopýtajícím za mnou, do předsíně. Zvedl jsem ze země tašku s jeho věcmi, dotáhl Jaeho ke vchodovým dveřím, které jsem následně otevřel. Vyhodil jsem za ně tašku a bránícího se Jaeho jsem poslal za ní.
„Nič si zdraví čím chceš, ale ne v mým bytě!“ křikl jsem na něj ještě a potom za ním zabouchl dveře.

Následně jsem se přesunul do obývacího pokoje. Rozvalil jsem se na sedačku a zhluboka vydechl, abych se trochu zklidnil. Tohle jsem vážně nečekal. Měl jsem Jaeho rád, ale tohle mi úplně změnilo pohled na něj. Tohle jsem prostě nemohl tolerovat.

jae

Netušil jsem, co to do Younghyuna vjelo. Ani nevím, co se vlastně stalo, zničehonic na mě začal křičet a říkat mi, že jsem feťák. Nechápal jsem to, nikdy jsem nic špatného neudělal a rozhodně jsem nikdy nebral drogy.

Spustily se mi slzy z očí.
„Younghyune! Prosím, vyslechni mě!“ zakřičel jsem skrz dveře, ale nikdo mi neodpověděl.
Ještě nějakou dobu potom jsem zkoušel klepat na jeho dveře nebo zvonit, ale vždycky to bylo bez odezvy.

Moje vzlyky ještě zesílily, když jsem vzal tašku se svými věcmi a vydal se po schodech dolů a následně ven z domu.
Myslel jsem, že Younghyun je jiný než ostatní. Že je hodný a že mě vážně ochrání, ale asi jsem se mýlil i v něm. Vždyť si ani nevyslechl, co jsem mu chtěl říct.

Chvíli jsem šel se slzami v očích po hlavní ulici a potom jsem zabočil do nějaké boční, která bude pro dnešní noc nejspíš moji ložnicí.
Opřel jsem se o zeď a svezl se po ní na zem. Byl jsem zase na dně.

+++

ahooj uwu ^^
jsem zase tadyy~

tyjoo nebudu lhát, když jsem psala tuhle kapitolu, měla jsem taky docela slzy v očích
chudák jae )):

každopádně doufám že se vám kapitolka líbila a budu ráda za každý vote i komentář ^^

Vaše Kačii :**