who are you // jaehyungparkian

[ สิบเอ็ด​ ]

flashback ~ a year before

jae

„Hey, Jae-hyung, jdeš se dneska napít s náma?" zeptal se mě kamarád Wonpil, který mě už po několikáté chtěl dostat večer ven s ním a jeho přítelem Dowoonem.
Upřímně se mi nechtělo dělat jim křena, ale dneska jsem neměl náladu jenom sedět doma, takže jsem souhlasil.

Ti dva byli taková mimina, že jsem myslel že tím napít mysleli jít na kafe nebo něco na ten způsob a ne sakra bar.

„To myslíte vážně?" zeptal jsem se jich, když mě dovedli ke dveřím jakéhosi baru, ve kterém jsem nikdy nebyl.

„Ale notak, nedělej že se ti tam nechce, hyung." zasmál se Dowoon a upřímně měl pravdu. Neměl jsem nic proti tomu jít dovnitř, jenom jsem zrovna od nich něco takového nečekal.

Vešli jsme tedy dovnitř. Ti dva se mi hned někam ztratili, tak jsem se rozešel k baru a posadil se na barvou židli. U celkem pěkného kluka na baru jsem si objednal nějaké pití a počkal, než mi ho přinese.

Netrvalo mu to nijak dlouho a donesl mi pití, které jsem si objednal. Čekal jsem, že hned odejde, ale to se nestalo.
Zůstal tam stát a začal se se mnou bavit.

„Co tak roztomilý kluk jako ty dělá v podniku jako je tohle?" zeptal se mě a opřel se o barový půl z druhé strany, než jsem seděl já.

„Dotáhli mě sem kamarádi." odpověděl jsem po pravdě trochu stydlivě. Normálně jsem takový nebyl, ale ten kluk na baru byl vážně pěkný a trochu mě jeho přítomnost znervózňovala.

„Ahaa a kde teď jsou? To tě tady jenom tak nechali?" ptal se se dál a já jenom pokrčil rameny a pokýval hlavou na znamení toho, že to tak nejspíš bude.

~

Od té doby, co jsem se s tím klukem v baru seznámil, začal jsem se s ním vídat skoro každý den. Zjistil jsem, že se jmenuje Woosung a že je podobně starý jako já.
No a jak jsme se spolu často vídali, začali jsme si být čím dál tím bližší, až se nějak stalo, že jsme spolu začali chodit.
Ze začátku to byl krásný vztah, já miloval jeho a on mě, ale potom se to začalo zvrhat.

Začalo to tím, že mi začal zakazovat bavit se s ostatními. Zakazoval mi se s někým scházet, aniž by u toho byl on, sledoval mě na každém kroku, začal sledovat moje zprávy aby věděl, s kým si co píšu a mě už to začalo být nepříjemné.
Taky komu by nebylo. Bylo to až strašidelné, jak věděl o všem, co dělám.
Proto jsem se rozhodl náš vztah ukončit. Nechtěl jsem už takto dál žít, a tak jsem na mu to na jedné z našich dalších schůzek také řekl. Nevypadal, že by to vzal nějak moc špatně, ale pokud jsem si tohle myslel, hodně jsem se mýlil.

~

Nebylo to ani tak dlouho od našeho rozchodu a já se s Dowoonem a Wonpilem zase vypravil do baru. Chtěl jsem jít někam jinam než tam, kde pracuje Woosung, ale ti dva jinam nechtěli, tak jsem se jim prostě podřídil a doufal, že ho tam nikde nepotkám.
Když jsme vešli dovnitř, nikde jsem ho neviděl, takže to bylo fajn.

Nevím kolik času uplynulo od té doby, co jsme do baru přišli, ale určitě to nebyla krátká doba, jelikož většina lidí už byla pryč a určitě jsem měl už "pár" alkoholických nápojů za sebou.

Několik minut jsem se mezi těmi pár lidmi, kteří v baru ještě zůstali, snažil najít Wonpila s Dowoonem, ale nakonec se mi zamotala hlava a já skončil na barové židli s hravou položenou na baru.

,,Hey, všechno v pohodě?“ ozval se nade mnou nejednou něčí mužský hlas.

,,Hm...“ zamručel jsem, aniž bych hlavu zvedl. Byl jsem úplně mimo, neschopný rozpoznat, komu hlas patří.

,,Chceš odvést domů, Jae?“ zeptal se hlas. Ja jsem se ani nepodivil nad tím, že daná osoba zná moje jméno a jenom ospalým hlasem pronesl:
,,Klidně.“

Cítil jsem, jak mi neznámý pomáhá vstát a pomáhá mi dojít ven z baru k jeho autu.
Když jsme k němu došli, posadil mě na zadní sedadlo a nastartoval motor automobilu.

Po nějaké době strávené v autě ze mě alkohol aspoň trochu vyprchal a já pohlédl do zpětného zrcátka abych viděl, kdo mě to vlastně veze domů. A když jsem uviděl, kdo to je, zděsil jsem se. Byl to Woosung a na jeho tváři si pohrával mírný úšklebek.

Doufal jsem, že mě alespoň zaveze domů co nejrychleji, protože tahle situace byla opravdu velmi divná a trapná, ale po chvilce sledování krajiny za okýnkem mi došlo, že takto se ke mě domů rozhodně nejede.

,,Woosungie?“ řekl jsem tedy, abych upoutal jeho pozornost a mohl se zeptat, kam mě to veze.

,,Ano, Jae?“ odpověděl mi. Jeho hlas vůbec nezněl tak mile, jako dřív, když mě objímal a říkal mi hezké věci. Bylo v něm cosi zlého, co mě děsilo.

,,Kam to jedeme?? Tudy to není ke mě domů.“ objasnil jsem mu situaci.

Na nějakou chvíli mezi námi zavládlo ticho, které potom opět prořízl Woosungův hlas.
,,Však taky nejedeme k tobě domů, zlato.“

,,A kam tedy jedeme?“

,,Někam, kde budeš moci být jen a jen můj, baby.“

+++

ahooj tak mě tady zase máte!! konečně jsem po dlooouhé době zase něco napsala, yaay!!

jinaak máte nějaké teorie?? pokud ano, určitě mi je napište qwq
pokračování flashbacku bude v další části ^^

Vaše Kačii :**