who are you // jaehyungparkian

[ ยี่สิบห้า ]

younghyun

„Prosímtě, Yeosangie, určitě se to nějak vyřeší, jenom už mi neubližuj.“ snažil jsem se jednat diplomaticky, ale s Yeosangem nic nehnulo. Už jsem myslel, že mě od jeho vzteku nic nezachrání a Jaeho jsem do toho už tahat nechtěl. Potom ale jakoby se stal téměř zázrak. Za oknem se ozvaly policejní sirény a Yeosang okamžitě zpozorněl.
„Máš štěstí, Younghyunie, ale já si tě najdu, to se neboj.“ a s těmito slovy ze mě slezl a začal utíkat pryč. Normálně bych se za ním možná i rozběhnul a pokusil se ho chytit, ale teď ne. Teď jsem si jen s úlevou oddechl, zvedl se z pohovky a zamířil do kuchyně. Potřeboval jsem se něčeho napít a to neprodleně. Když jsem tam dorazil, uviděl jsem tam Jaeho, jak se třese na židli s mým mobilem v ruce.

„Ahh, Jae, co se stalo?“ zeptal jsem se ho, přiběhl k němu a objal jej.
„U-ublížil ti?“ zeptal se mě, když jsem se od něj kousek odtáhl a já si všiml, jak se mu najednou v koutcích očí zaleskly slzičky.
„Nee, neboj se.“ ujistil jsem ho s úsměvem. „To ty jsi zavolal policii?“
„Uhmm.“ bylo jediné co řekl a pokýval hlavičkou. Pořád na něm ale bylo vidět, že je vystrašený. Přitáhl jsem si jej tedy znovu do objetí a on si položil hlavu na moje rameno.
„No tak, nemusíš se bát, všechno je v pořádku.“ usmál jsem se a právě v tu chvíli na dveře bytu někdo zaklepal.

„Policie, otevřete dveře!“ ozvalo se zpoza nich a já se tedy rychle zvedl, abych jim mohl otevřít.
„Dobrý den, dostali jsme hlášení, že tady má být nějaká drogově závislá osoba.“ řekl strážník, se kterým jsem se ve dveřích setkal a v ten moment se za mnou objevil i Jae a tiše pozdravil.
„Dobrý den.“ odpověděl jsem a potom jim vysvětlil vše, co se událo a dal jim Yeosangův přesný popis. Oni poděkovali a řekli, že udělají všechno pro to, aby jej chytili. Přál jsem si, aby se to vážně povedlo. Takový hajzl jako Yeosang si nezasloužil běhat na svobodě a obelhávat další lidi tak, jako obelhal mě nebo někomu vyhrožovat tak, jako Jaemu. Ale nezáleželo mi na tom tolik, jako na tom, že jsme já i Jae v pořádku a že jsme zase spolu. Tak moc mi prorostl k srdci, že bych už bez něj žít nechtěl. Slíbil jsem si tedy, že se o něj postarám a už nikdy nedovolím, aby mu někdo ublížil.

„J-jak to teď mezi námi vlastně je?“ optal se mě Jae stydlivě, když jsme několik hodin od příchodu policie zase seděli u televize a na něco se dívali. Ani já to nevěděl. Jediné co jsem věděl bylo, že jen přátelé jsme nebyli.
„Nevím.“ řekl jsem tedy po pravdě a pokrčil rameny. „Co chceš, aby mezi námi bylo?“
„J-já...ani s-sám nevím, ale přemýšlel jsem... že...noo--“ zakoktal se a jeho tváře nabraly červený odstín. Bylo to roztomilé.
„O čem jsi přemýšlel?“

jae

Miloval jsem Younghyuna, teď už jsem to věděl. Na světě nebyl člověk, který by se o mě staral tak dobře jako on a byl ke mě tak moc jemný a milý. To byl přístup, který jsem potřeboval a tím pádem byl i Younghyun člověk, kterého jsem potřeboval. Někdo, s kým budu konečně moci být v hezkém vztahu, o kterém jsem vždycky snil. A tentokrát jsem věděl, že o něm nemusím pochybovat. Woosung na mě byl sice ze začátku také milý a hodný, ale v tomto bylo něco víc. Cítil jsem lásku. Z jeho slov, z jeho doteků i z toho polibku. Bylo to něco nového a krásného.

„No...já...myslel jsem že...“
„Bychom mohli...být spolu?“ doplnil Younghyun moji větu a já jen přikývl. Srdce mi v tu chvíli bušilo jako o závod, jako by snad chtělo vyskočit z mého hrudníku. Možná to bylo trapností téhle situace a možná také štěstím, které mi v Younghyunově podobě konečně vstoupilo do života.

„Opravdu bys to chtěl?“
„C-chtěl.“ jako by to snad nebylo úplně samozřejmé.
„Asi bych to taky chtěl.“ moje srdce se rozbušilo ještě více a rozhodne tomu nepomohlo, když mě poté Younghyun chytil ze zadu za vlasy a opět si mě přitáhl do polibku. V tu chvíli jsem se cítil konečně šťastný. Protože teď jsem pro někoho konečně něco znamenal.

+++

ogayy lidiii, blížíme se ke koniciiii jsksksksk příští kapitola už bude jenom epilog a bude konec uwu

takžee doufám že se vám to líbilo uwu ^=^

Vaše Kačii :**