who are you // jaehyungparkian

[ สิบแปด ]

younghyun

Hned další den jsem o včerejší události napsal Yeosangovi. Minimálně tedy ze zpráv zněl dost překvapeně a ani se mu nedivím. Nikdy bych to do Jaeho neřekl a nejspíš ani on. Jae vypadal tak nevinně, netušil jsem, že by mohl brát drogy nebo něco takového.
Napsal jsem mu tedy, že jsem z toho dost vykolejený a on se nabídl, že za mnou přijde a pomůže mi to nějak rozdýchat, což jsem v tuhle chvíli dost uvítal.

Než Yeosang dorazil, rozhodl jsem se trochu si uklidit byt ze dvou důvodů. Zaprvé tady byl už opravdu nepořádek a zadruhé jsem se potřeboval trochu odreagovat.
Ikdyž jsem se už Jaeho zbavil a vyspal se z včerejšího záchvatu vzteku, kdykoliv jsem si na včerejší události vzpomněl, začal se ve mě vztek zase vařit.

Zrovna jsem dokončil ustýlání mojí postele, když se ozval zvonek.
Přešel jsem ke dveřím a běžel Yeosangovi bzučákem otevřít spodní dveře.
Následně jsem otevřel i ty od mého bytu a netrpělivě čekal, až se otevřou dveře výtahu. To se stalo za několik málo minut. Jenom co jsem svého kamaráda uviděl, pevně jsem ho objal.

„Ahoj, Yeosangie.“ usmál jsem se na něj, když jsem se od něj odtáhl a zavedl ho k sobě do bytu.

„Nikdy bych nečekal, že zrovna někdo tak milý a sladký jako Jae bude feťák. Jenom by mě zajímalo, kde to sehnal.“ řekl napůl smutně a napůl pohrdavě Yeosang, když jsme si společně sedli na sedačku u mě v obýváku. Na tu sedačku, na které jsem ještě včera seděl s Jaem.

„To já taky ne.“ povzdechl jsem si.
„A nejhorší na tom je, že mi dost přirostl k srdci během tý doby co jsem se o něho staral. Mrzí mě to a štve mě to.“ řekl jsem upřímně. Byl teprve druhý den a už mi chyběla jeho společnost. Ale nelitoval jsem toho, že jsem ho vyhodil.

„Taky mě to mrzí, Jae byl moc fajn, ale nemohl jsi ho tady nechat.“ řekl, čímž potvrdil moje přesvědčení o tom, že jsem udělal správné rozhodnutí.
„Ještě by ti nějak ublížil když by se sjel.“ dodal starostlivě a znovu mě pevně objal.
Položil jsem si hlavu na jeho rameno a přitiskl se k němu ještě o něco víc. Bylo mi to příjemné.

„Víš, fakt bych nechtěl, aby ti někdo jakkoliv ublížil.“ řekl tiše Yeosang po nějaké době, po kterou jsme jenom tak v tichosti seděli a objímali se.
„Mám tě totiž moc rád, Younghyunie.“ kousek se ode mě odtáhl a podíval se mi do očí. Měl vážně krásné hnědé oči. Srdce se mi najednou rozbušilo až v krku. Nevěděl jsem, jestli je normální takto přemýšlet o mém nejlepším kamarádovi, ale teď mi to bylo jedno.

„Taky tě mám rád.“ šeptl jsem v odpověď a čekal, co se bude dít dál.
A stalo se něco, co bych nikdy nečekal.
Yeosang se ke mně o malinko přiblížil a potom už jsem jenom cítil, jak mě chytá za vlasy na zátylku a přitahuje si mě do polibku.

Nebránil jsem se tomu. Právě naopak. Tohle bylo až moc příjemné na to, abych se od něj odtáhl. A proto když začal svými rty pohybovat, začal jsem kopírovat jeho pohyby. Nakonec jsem usoudil, že všechno zlé je k něčemu dobré. Možná, že když bych nezjistil, že Jae fetuje, nikdy by se nestalo tohle.

jae

Věděl jsem, že to bude dlouhá a studená noc, ta kterou strávím v postranní uličce. Navlékl jsem na sebe nějaké to oblečení, které jsem dostal od Younghyuna, ale ani to úplně nestačilo.
Bylo zrovna období, kdy se dny začínaly krátit a začínala být čím dál větší zima. Když jsem ještě bydlel s Younghyunem, nějak jsem změny klimatu nevnímal, ale teď to prostě jinak nešlo.

Navíc mi po pár probuzeních došlo, že toho ani moc nenaspím. Ta stísněná ulice, odpadky a zatuchlý pach mi až moc připomínaly sklep, ve kterém jsem byl vězněný. Moje traumatické vzpomínky, které s bydlením u Younghyuna postupně ustupovaly, se mi začínaly vracet do vědomí a já cítil, že zase padám tam, kde jsem byl.

Probudil jsem se do úplně stejné zimy, ve které jsem minulý večer usínal. Netušil jsem, kolik bylo hodin, ale byla ještě tma, takže muselo být velice brzy. Možná kolem třetí nebo čtvrté hodiny ranní.
Do této chvíle jsem se probouzel velice často kvůli mým hrozným snům, ale tentokrát mě probudilo něco úplně jiného. Byl to nějaký zvuk, který přicházel z nitra uličky.

I přes to, jak promrzlý jsem byl, jsem se zvedl a zadíval se do tmy. Nic jsem ovšem neviděl.
„J-je tam někdo?“ zavolal jsem ustrašeně a doufal, že záhadný zvuk způsobila jenom kočka nebo něco podobného.

To ovsem bohužel nebyla pravda. Uviděl jsem totiž nějakou postavu jak vystupuje že tmy. Na krátký moment ji osvítilo světlo z pouliční lampy a já se zděsil. Chtěl jsem začít křičet, ale postava ke mě rychle popošla, surově mě chytla a pusu mi zacpala.

„Tak se zase setkáváme, Jaehyungie.“ uslyšel jsem šepot u mého ucha.

+++

fajn, tak teď se mega nenávidím za to, co jsem udělala, ale prostě to muselo být, aby tady vzniklo nějaký drama xdd

jinaak kdo si myslíte že byla záhadná postava v uličce? podle mě je to dost obvious ale tak nevadí xdd

Vaše Kačii :**