Básnířka, filozof a iluzionista

2. Dopis

Obálka velká sotva jako dlaň byla smetanově bílá, z kvalitního papíru. Lorelei dosud měla v živé paměti, jak před několika dny Owena doprovázela do malého krámku s uměleckými potřebami pár ulic od přelidněné Oxford street. Zatímco ona si prohlížela tuše a násady na redispera (většinu těch bizarních kresbiček v jejím zápisníku totiž tvořily perokresby), Owen zamířil do oddělení s kancelářským vybavením. Lorelei si nakonec nic nekoupila, zato Owen odcházel s rukama plnýma stejných bílých obálek. V tu chvíli to považovala za další z jeho podivných nápadů, které nikdy nedotáhne do konce. Možná dokonce prohodila něco o vyhozených penězích, nebyla si jistá. V každém případě se zmýlila.

Přejela prsty své jméno, kterým byla obálka nadepsána. Owenův rukopis byl naprostým opakem toho jejího. Zatímco Lorelei dělala z každého písmenka malé umělecké dílko, jeho písmo bylo stejně nečitelné a chaotické jako jeho myšlenky.

Opatrně roztrhla bělostnou obálku a na klín jí vypadla polaroidová fotografie. Zvědavě ji naklonila ke světlu. Z fotky na ni zářila polovina Owenova úsměvu. Za jeho hlavou bylo vidět široké schodiště a masivní mramorové sloupy. Lorelei chvíli trvalo, než si uvědomila, že to je katedrála svatého Pavla v City.

Bříškem prstu lehce pohladila Owenovu pobledlou tvář a otočila fotku, aby mohla prozkoumat i její rub. A opravdu, na druhé straně byl načmáraný vzkaz.

Co všechno bys byla ochotná udělat, aby se splnilo tvé největší přání?

„Vždyť víš, že všechno, Owene," zašeptala a schovala fotografii do kapsy svých květovaných šatů. „Úplně všechno."

A byla to pravda. Udělala by cokoliv, aby ji Owen začal vidět ve světle, v jakém ona viděla jeho. Bylo její přání příliš troufalé, byla příliš pošetilá? Ale co je tak špatného na lásce? Owen o ní často filozofoval, jako by se jednalo o pouhý objekt jeho čistě vědeckého zájmu, jenže tím to dělal jen horší.

Znovu nakoukla do obálky a vytáhla nadvakrát přeložený papír. Když ho rozbalila, zjistila, že se jedná o jednoduchou mapku. Byla to slepá mapa bez popisků, ale podle typického zákrutu modré linky představující řeku Lorelei poznala, že jde o mapu Londýna. Přibližně v místě, kde se nacházela katedrála svatého Pavla, byl červenou pastelkou vyznačen křížek, což Lorelei okamžitě připomnělo hry na piráty z dětství. Ale pokud by měla být upřímná, docela pochybovala, že Owen chce hrát na hledání pokladu.

Existovala však pouze jediná možnost, jak to zjistit.

Uložila mapku do kapsy vedle polaroidové fotografie a vybrala nějaké peníze ze svých úspor – vstupenka do katedrály není zrovna levnou záležitostí.

Navzdory tomu, že byl zrovna červenec, jeden z nejteplejších měsíců v roce, za okny slabě mrholilo. Vklouzla nohama do barevných holínek a na hlavu si narazila plstěný klobouk s širokou krempou, který jí před pár lety koupil Owen na bleším trhu. Výborně se hodil do deště. Nechtěla si brát deštník, poněvadž po Londýně cestovala téměř výhradně na kole, a krempa klobouku alespoň trochu chránila její krátké rozčepýřené kadeře před deštěm.

Očima rychle přelétla vzkaz od mámy na ledničce. Vrátím se pozdě, zajdi si někam na večeři. Peníze máš na stole. Měj hezký den, máma. Žádná velká změna, na večeři musela chodit ven skoro každý den, pouze s tím rozdílem, že doteď ji většinou doprovázel Owen. Její máma Francis byla herečka a kvůli dopoledním zkouškám a večerním představením ji Lorelei téměř nevídala. Ačkoliv Lorelei se narodila v Londýně, Francis nebyla původem Angličanka. Ani jméno Francis nebylo jejím rodným jménem. V jejím rodném listě stálo Františka Kostková, v občanském průkazu už Francis Arnettová. Gary Arnett, její manžel, a jistou dobu také majitel divadla, ve kterém Francis pracovala, byl však již pět let po smrti. Každá se s jeho smrtí vyrovnávala po svém. Lorelei začala psát básně a Francis se pustila do hraní s dvojnásobnou vervou, což zapříčilo, že svou dceru vídala opravdu zřídkakdy. Své sedmnácté narozeniny oslavila Lorelei tím, že se šla podívat na matčino představení, což byla jediná možnost, jak strávit tak významný den alespoň chvíli v její blízkosti.