MELS // Severus Snape FF //

-6-

Mels by teď mohla běžet tisíce kilometrů, letět týdny, ale přesto by ji to neuklidnilo. Byla mistrem přetváření, ale ani kdyby se snažila sebevíc, teď by se nedokázala upřímně usmát.

Ředitel to narafičil. Bylo to chytré, ovšem pro ni momentálně značně nevýhodné.
Ten muž ji mohl zabít, kdyby byla kdokoliv jiný a teď s ním má trávit dvě hodiny týdně o samotě? Pche..
Jediné, co jí poskytlo alespoň malé potěšení je to, že s ní jeho hůlka souhlasila a uvolila se mu dát malou lekci.

Když procházela chodbou nasála příjemnou vůni. Hmmm.. Zakručelo jí v břiše. Zmeškání večeře pro ni bylo nepřijatelné, obzvláště pak kvůli probdělé noci, a tak se rozhodla vůni následovat.
Když došla k zapadlé chodbě, vůně ji dovedla k obrazu s hruškou. Mels se na ni pozorně zadívala a pak se obrazu dotkla.

Nejprve po obrysu hrušky a pak pod krkem.
Mels ji tak nevědomky pošimrala a hruška ji se zahihňáním pustila do kuchyně.
Skřítek, který se objevil nejblíže, se potěšeně podíval na návštěvu a docupital k ní.

"Co si bude mladá paní přát?" zeptal se zdvořile.
Mels se zadívala na skřítka, pak na kuchyni a následně s úsměvem zase na skřítka.

"Myslíš, že bych mohla využít támhletu volnou desku? Ráda bych něco upekla."
Skřítkové, kteří to zaslechli, se zděšeně podívali vzhůru na ni.

"Paní od nás nechutná?" "Udělala skřítka něco špatně..?" "Bylo něco nedopečené?"
Mels se zděsila. To neplánovala. Mělo jí dojít, že to ta stvořeníčka nepochopí.

"Prosím, tak jsem to nemyslela!" vykřikla rychle a naléhavě.
Skřítkové se na ni zaraženě s nadějí v očích podívali.

"Jenom jsem trochu frustrovaná a pečení mě velice uklidňuje. Pokud by jste mi poskytli prostor a ingredience, budu vám velice zavázána," usmála se na ně zářivě.
Skřítci ji pozorovali a nakonec se spustila salva dalších otázek, tentokrát však na téma co za ingredience si bude přát.

Poté, co se Mels se všemi informacemi a přislíbenou pomocí dostala k desce, spokojeně si vydechla. Zvedla ruce a zavřela oči.
Představila si podobu své milované kuchyně a když se podívala, spokojeně se pochválila.
Vyskládala před sebe všechno co potřebovala a pustila se do díla.

---

Severus nebyl zvyklý jíst příliš, ovšem jelikož měl dnes spoustu starostí se svou hůlkou a kontrolováním síně, vlastně nesnědl vůbec nic. Proto se rozhodl od Brumbála zamířit do kuchyně pro něco k snědku.

Cestou přemýšlel o tom, co bude dělat.
Brumbál si nevěděl rady. Jsme pěkně v háji, pokud někdo jako BRUMBÁL neví, co dělat. Jeho hůlku málem rozcupoval, ovšem příčinu žádnou nenašel. Jednoduše nekouzlí.
Severus měl chuť do něčeho kopnout. Asi brzy navštíví Komnatu nejvyšší potřeby.

Když zahnul do prázdné chodby, zakručelo mu v břiše.
Severus otráveně protáhl obličej a pošimral hrušku. Vešel do kuchyně a přemýšlel, co se děje. Přišel k němu skřítek se zvláštně uchváceným výrazem a zeptal se ho, co si přeje.

"Jen něco od večeře, pokud bys mohl," řekl Severus a skřítek s úsměvem přikývl. Zatímco čekal uvědomil si, čím se tato chvíle liší od jeho ostatních návštěv kuchyně.

"There's something inside you, that isn't right. Something that haunts your dreams at night. There's something that you had lost and you bringing it down, bringing it down, on top of us."

Severuse zamrazilo. Nikdy neslyšel o tom, že by skřítci zpívali. Rozhlédl se po kuchyni, ale stále neviděl původ zpěvu.

"I saw it in your eyes.
I saw the creature deep inside.
You opened up your cage.
Pathetic insect, drawn to flame.
I'm falling apart, inside your holographic heart.
Lost souls dancing and now the lie's collapsing."