MELS // Severus Snape FF //

-27-

Konec dubna a ten stupidní ples se nenávratně blížili. Mels to pořád lezlo do hlavy a už to začínalo být dosti otravné. Během hodin zírala do blba a kdyby neměla svoje znalosti, pěkně by ve škole plavala. Na spánek kašlala, jelikož jí bylo jasné že by to stejně nic velkého nebylo a tak se koncentrovala na trénink. 

Sal pochytil touhu jí hlídat a začala se mu v očích objevovat starost. Mels se modlila, aby neudělal nějakou pitomost, protože na to on byl expert. 

Zatímco se jí podobné myšlenky honily hlavou jako černé mraky, čekala pod starým známým jasanem na Harryho a jejich lekci nitroobrany. Zatím se viděli asi třikrát a šlo převážně o teorii, dnes se ale Mels pokusí jít na to i prakticky.

Harry dorazil o pět minut později a pod očima se mu vybarvovaly pěkně tmavé kruhy. Očividně nebyla jediná, kdo měl trable. Chlapec ji mile pozdravil a usadil se naproti ní do tureckého sedu.

"Inu, ráda bych ti dneska ukázala, jak všechna ta teorie funguje v praxi. Ber ale na vědomí, že tohle není běžné. Když kouzelník pustí někoho takhle do své hlavy, je to projev obrovské důvěry." Chlapci v očích proběhla něha a přikývl.

"Dobře. Použij obyčejné Legilimens a já tě přibrzdím, ano?"

"Dobře," řekl nejistě chlapec a zhluboka se nadechl. Zavřel oči a zamířil hůlkou na její hlavu. Mels se připravila na útok.

"Legilimens," pronesl Harry a Mels ucítila náraz na její bariéru. Harry skutečně neměl zatím nijak silný nitrozpyt, ale jde převážně jen o praxi. Základ není špatný, ale potřebuje trochu rozvést. Mels ho pomyslně uchopila a vtáhla škvírou do své mysli.

Najednou se proti ní zhmotnil tmavovlasý chlapec a vydechl obdivem. Jeho zářivě zelené oči bloudily okolo a nevěděly, kam se upřít dřív. 

"Takhle vypadá každá mysl?" zeptal se uchváceně. Mels se musela ušklíbnout, jelikož ač to vysvětlovala chlapci asi milionkrát, stejně se teď zeptá na takovou kravinu.

"Dnes takhle mysl kouzelník neuchovává. Ovšem dřív, když byl tento "styl" rozšířenější, měla každá mysl jinou podobu a vycházelo to z kouzelníka samotného. Nenech se ale zmást, tohle není moje mysl, ani moje myšlenky či vzpomínky," řekla a potměšile se usmála. Chlapci vyletělo obočí vysoko do vlasů.¨

"Vždyť to ale vypadá tak opravdově," řekl nechápavě. Mels se zasněně podívala na obrovskou bránu.

"A přesto je to jen iluze. Lež," řekla ledabyle a pokračovala uvolněně dál. "Kdykoliv by někdo zaútočil na moji mysl, narazil by nejprve na neviditelnou bariérou, kterou jsem tě protáhla sem. Kdyby to byl někdo, u koho potřebuji blafovat, pustila bych ho sem. On by neměl a ni tucha, že už mojí obranou prošel a myslel by si, že jí je až tahle gigantická brána.

Je velmi praktická, protože se na ní velice snadno falšuje porážka. Prostě když uznám za vhodné, povolí a pustím ho dovnitř toho sídla. Útočník se domnívá, že se mi dobyl do mysli, ale on se k ní ještě ani nepřiblížil. Tohle je má falešná záložní mysl, kam ukládám myšlenky a vzpomínky tak, aby se útočníkovi zamlouvaly. Jakože jsem na jeho straně, špehuju protivníky a tak.

Žádného z těch hlupáků ale nenapadne zkontrolovat vše až do konce. Kdyby to udělal zjistili by, že za touto pevností je ještě zahrada, na jejíž konci je neviditelný závoj, kde je teprve má skutečná mysl."

Mels byla spokojená se svým výkladem a čekala s chlapcem u závoje, za kterým se ukrývala ona. Harry to potřeboval chvíli všechno strávit a Mels se mu vůbec nedivila. Zatím co tam tak stál, šla se Mels posadit k jednomu ze stromů. Dívala se na ten hrad a najednou neměla v hlavě ani jednu myšlenku. Bylo to osvěžující. 

Ten klid narušil až její přítel, který klesl vedle ní. 

"Bude těžké tohle udělat, viď?" zeptal se poklesle. Ramena svěsil a povzdychl si. Mels se musela usmát a dát mu ruku kolem ramen.

"Mávnutím hůlky to nebude, ale půjde to, to ti slibuju," usmála se. Harry jí to nejistě oplatil a pomohl jí na nohy.

"Když už jsme tu, musím ti ukázat ještě jednu věc, na kterou bacha." pronesla vážně. Pobídla chlapci, aby se s ní vrátil skrz pevnost a k neviditelné bariéře na začátku té kamufláže a poslala ho napřed. Harry se ale nekázal dostat ven. Mels ho jednoduše nenechala.

"Nikdy nelez nikomu do mysli, aniž by sis pohlídal zadní vrátka. Čaroděj by tě totiž mohl jednoduše vysát. Přivlastnit si veškerou tvoji magii, takže opatrně!" varovala ho a následně ho pustila ven.

Když se probrali, bolela ho trochu hlava. Mels se mu ale vůbec nedivila. Dělal to poprvé a takovou dobu. Proto se rychle spakovali a vydali se na večeři. Po cestě potkali velmi málo studentů, takže večeře musela být v plném proudu. 

Mels neměla příliš velký hlad, ale potom si všimla placiček, které udělali skřítci podle ní a nemohla odolat. Musela přiznat, že se jim skutečně povedly a musí jim je zajít pochválit. Nejlépe ihned po večeři.

Taky to udělala a nenápadně se vypařila směrem ke kuchyni. Nebo ... alespoň si myslela, že je nenápadná. Netušila, že ji jeden zvídavý jedinec sleduje. Proto nebrala ohledy na to, že mu zavírá před nosem. 

Všem vychválila večeři a skřítci se málem rozbrečeli štěstím. Mels to dělalo ohromnou radost, protože si to ta stvoření zasloužila. Když tam s nimi chvíli povídala, doslova nevnímala okolí. Možná taky proto jí málem přestalo tlouct srdce, když se chystala k odchodu. Mels ztratila slova a zbledla. Dívala se zpříma do očí muži, kterému se snažila vyhýbat a který ji dost možná nenávidí.

--- 

Severus byl upřímně překvapený, že ho zrzka neobjevila dřív. Musela být tak mimo, že zapomněla i na základní pravidla pudu sebezáchovy. No, to Merlin s ní.

Na jednu stranu mu bylo Mels líto, ale na druhou byl rád, že i ona je jen člověk. Spousta lidí jí očividně vidí jako neporazitelní stroj. Ale tím ona rozhodně nebyla. Teda neporazitelná asi jo, ale stroj ne. 

Severus se musel v duchu okřiknout jelikož jeho myšlenky byly zbytečně chaotické. Zrzka se očividně neměla k řeči a Severus přemýšlel, jak nejlépe začít. Přemýšlel, jak jí vyjádřit podporu, i když to v posledních dnech vypadalo, že o ni příliš nestojí. A jak tak stál v té kuchyni, vzpomněl si ... ANO! Sice bude musel skousnout veškerou hrdost, ale to zvládne.

Už, už to vypadalo, že se dívka nadechne a něco řekne, když Severus potichu začal.

There's something inside you that isn't right.
There's something that haunts your dreams at night.
There's something that you have lost
and you're bringing it down,
you're bringing it down,
on top of us.

Severus nebyl nijak nadaný zpěvák, ale nějak se mu povedlo, že ta jedna sloka netrhla uši. Napjatě čekal na jakoukoliv reakci. Dívka k němu zvedla pohled plný slz. V očích se jí mísil úžas a úleva. Pamatoval si tu píseň velmi dobře, protože ho tehdy uhranula. Nyní tak nějak cítil, že je na ní ten správný čas. 

Severus si tedy oddychl a roztáhl ruce. Dívka mu padla do náruče a jediné, co z ní vypadlo bylo tiché, ale všeříkající "děkuji."

---

Aloha!🙋‍♀️

Omlouvám se, že je to takhle pozdě večer, ale teď jsem se vrátila a během dne jsem to vážně nedala. Musím vám ohromně poděkovat. Překročili jsme 3K přečtení a stále to rychle roste. Jste prostě nejlepší!🌼😍💕

Děkuji vám za milé názory a budu ráda za jakékoliv vyjádření včetně jakékoliv kritiky, která vždy může příběhu pomoci ke zdokonalení.💪😉 Těším se za týden! Vaše💖🌼

Lilly ❤