-29-

496 35 5
                                    

Severus vystřelil z ředitelny jako blesk hned po tom, co zrzka zmizela v krbu. Samozřejmě si už zvykl, že cokoliv kolem ní není normální. Dokonce si už začal tvořit šílené konspirační teorie o tom, jak ke svým ohromným vědomostem a bojovým schopnostem přišla, ale ani jedna se mu nezdá příliš pravděpodobná.

Dnes ho ale něco napadlo. Bylo to ale zvláštní, protože měl pocit, že na něco velmi očividného přišel, ale u Merlina si nemohl spojit ty kousíčky skládanky. Bylo to frustrující. Severus proto požádal ředitele, aby zrzku poslal k němu, hned co se vrátí od té šílené trojice, která na ni pravděpodobně čekala na štábu. Severus nechápal, jak s nimi může dobrovolně trávit čas, ale to je pro něj teď vedlejší.

Otevřel dveře do laboratoře a nacvičenými pohyby připravil veškeré náčiní, které potřeboval k rozebrání té kapky lektvaru, kterou mu ředitel poskytl. Zasvětil lektvarům tolik času že si byl jistý, že ho musí rozebrat. Určil většinu přísad. Velkou indícií mu bylo to, že věděl tak polovinu kvůli tomu, že je dívce půjčil. Zbylé odvodil podle vazeb na dané přísady, ale byli tu dvě, které nemohl rozpoznat.

Jedna mu připomínala slzy fénixe, ale nebylo to přímo ono. Výtažek z Vasy by s nimi nemohl být v jednom lektvaru. Druhou přísadu ani k ničemu nepřirovnal. Pravděpodobně šlo o nějakou tělní složku, ale byl ztracen. Mistr lektvarů byl ztracen. Věnoval se tomu tři hodiny, než někdo zaklepal na dveře. Zavrčel něco, co mělo připomínat dále, a koutkem oka zaznamenal, že je to očekávaná návštěva.

Mels přejela očividně spokojeným pohledem místnost a trochu se ušklíbla. Severus se opřel o stůl a založil si ruce na hrudi.

"Vida, ty časem tedy neplýtváš," řekla a stěží zadržovala smích, když si ho prohlížela. Severus jí pokynul, aby si sedla a zrzka tak učinila. Klekla si na židli, aby lépe viděla na stůl a s úsměvem pozorovala jeho práci.

"Tak mi prozraď, ó velký Mistře lektvarů, jak ti jde průzkum," zeptala se, když byla se svým průzkumem spokojena. Severus se nadechl a věnoval jí zamračený pohled.

"Výborně, téměř vše jsem perfektně odvodil," řekl klidně a očekával tu otázku, která zboří kus jeho důstojnosti. Dívka ale v očích neměla nic zlého nebo škodolibého. Severus si musel v duchu vynadat. Stále mu dělalo problém někomu důvěřovat bez postranních pochybností a vadilo mu to, protože zrzka byla úžasný člověk.

"Hádám, že jsou to dvě přísady," zkonstatovala očividné a Severus jí to odkýval.

"Jedna mi připomíná slzu fénixe," začal Severus debatu a Mels mu přikývla. To ho málem složilo.

"Skutečně tomu tak je. Jsou to Fawkesovy slzy, ale jsou smíchané s tou druhou tekutinou, takže pozměnily své vlastnosti a daly se namíchat s ..."

"Vasou," skočil jí do toho a ona jen přitakala. Takže se nevědomky trefil, zajímavé. Ale co by bylo schopné takhle eliminovat slzy fénixe? Mels se do to očividně příliš nechtělo a tak jí popostrčil.

"Co je tedy ta poslední přísada, Mels?" zeptal se klidně, ale uvnitř hořel nedočkavostí. S tak silnou a vzácnou přísadou by se daly dělat divy. Toužil ji mít všechnu a zkoumat ji, dokud nebude znát každý detail.

Dívka se koukala na špičku svojí boty a pak k němu zvedla zvláštní pohled, který Severus nedokázal pojmenovat.

"Moje krev," řekla až příliš klidně a jemu zatrnulo. Její krev. Merline. Severusovi spadla nicneříkající maska a zíral na ni.

"To není ..." možné, chtěl říct, ale něco ho zastavilo. Najednou, jakoby to dávalo smysl. Její krev má magické účinky tak silné, že je to prakticky nemožné. A dneska, když mizela v plamenech krbu a on viděl její oči ozářené plamenem...

MELS // Severus Snape FF //Where stories live. Discover now