MELS // Severus Snape FF //

-38-

„Dnes nejsi zrovna duchem přítomná," řekl jí s úšklebkem Severus. Když sebou ale lehce trhla, úsměv mu zmrzl. Vstal elegantně od svého pracovního stolu, kde zrovna opravoval písemky druhé ročníku a přisedl si k ní na pohovku, kde zpracovávala nějaké úkoly.

„Ale jo," přitakala přesvědčivě, ale když dal ruce v kříž, musela si povzdychnou. Severus zvedl obočí a musela vyčítavě přivřít oči.

„Takže ty můžeš být morous neustále, ale já nemůžu mít ani jeden špatný den?" zeptala se s drobným úsměvem. Muž se pousmál a složil ruce ke klínu, aby se mu na pohovce sedělo pohodlněji.

„Za ten necelý rok jsem tě zvládl už trochu poznat a věř mi, že kdyby si měla špatný den, neseděl bych s tebou v jedné místnosti," řekl s lehkým posměšným tónem. „Spíš tě něco trápí, tak bych to nazval já," řekl smírněji a zrzka musela chtě nechtě pozvednout koutky úst o něco výš.

„Tak zvládl trochu poznat, hmm?" usmála se jemně, ale mužova tvář opět zvážněla.

„Co se děje?" zeptal se znovu a Mels začala přemýšlet nad nejvhodnější formulací svých slov. Nechtěla, aby si o ní myslel, že je zbytečně sentimentální, uvědomovala si, že doba, ve které teď žijí není úplně vhodná k sebelítosti. Na druhou stranu ... tohle byla událost, na kterou lze vzpomínat se špatnou náladou. Jenomže Severus o tom nic neví a ona neměla tušení, jestli mu to chce říct.

Nebylo to o nedůvěře, ta ji už dávno opustila, ale o její absolutní neschopnosti sdílet s lidmi problémy, které se jí zarývají hluboko pod kůži. Vždy byla ten někdo, o koho se ostatní psychicky opírají a nyní měla být v opačné pozici a dělalo jí to problém.

Přemýšlela, jestli Brumbál tušil, že s tím bojuje, a proto jí nabídl tento dar. Dar vybudovat si přátelství, neskutečně pevný vztah, s někým, kdo je taky psychicky velmi silný. Musela se pousmát nad jeho prozíravostí a uvědomila si, jak v některých věcech staříka ohromně podcenila a jak šťastná je, že mu prodloužila život, byť jen o nějaký ten čas.

„Moji rodiče by dnes měli narozeniny," řekla klidně, ale vevnitř se jí třásly snad všechny vnitřnosti a měla pocit, že bude zvracet. Muž se na ní podíval, chvíli mlčel, ale pak jí věnoval pohled plný něhy a objal ji. První věc, která jí zarazila byla jeho plně empatická reakce. Mels věděla že není ten typ člověka, který by projevoval emoce otevřeně a neuvěřitelně jí v ten moment zahřálo u srdce, že ona měla to privilegium, že se jí otevřel. Cítila se díky tomu jedinečně.

Po pár vteřinách se oklepala ze stavu strnulosti a přivinula se do jeho náručí, kde jí vrazila do nosu vůně nějakého bylinného lektvaru, který před tím připravoval. Zadívala se do ohně a následně zavřela oči a vychutnávala si tento okamžik.

Nebyla jediná. I Severus se v ten okamžik cítil jinak. Plně. Objímal svoji přítelkyni, protože to považoval za správné v ten okamžik. I když se trochu zalekl okamžiku, kdy nijak nereagovala, věděl, že udělal správnou věc. Ve chvíli, kdy Mels přitiskla hlavu k jeho hrudi, přestalo v jeho mysli existovat cokoliv jiného než tato chvíle. Bylo to pro něj něco nového a zároveň si uvědomil, že tento pocit vnímá pokaždé, když je v jeho přítomnosti.

Po této klidné chvíli se Mels odtáhla, i když jen velmi nerada. V Severusově tváři se objevila kapka barvy a ji to donutilo se usmát. Muž jí věnoval zmatený pohled, ale Mels ho přešla jen jemným zavrtěním hlavou.

„Děkuji," řekla a vložila do toho slova veškerý pocit, všechnu svou upřímnost. Severus jen kývl hlavou a pak přetočil svůj zrak k plamenům, které jemně plápolaly v krbu.