MELS // Severus Snape FF //

-22-

Inu, takhle hodně toho dlouho neměla. Do schůze se prakticky nezastavila. Pár prvních kroků lektvaru vyžaduje hodně pozornosti, takže během přestávky vždy odbíhala do Komnaty nejvyšší potřeby, zkontrolovat aktuální stav. Zatím vše probíhalo překvapivě dobře. Teda, né že by o sobě pochybovala. Jen musela trochu poupravit původní přísady, protože některé rostou pouze v její domovině a tam nemá možnost se dostat. Naštěstí to ale dostatečně vyřešila.

Potom, když pomine školu, musela na famfrpálové tréninky. Katie Bellová si vyhodila zápěstí a Harry ji požádal, jestli by ji nemohla zastoupit na střeleckém postě. Mels střelec rozhodně nevadil, ale jediný problém byl, že nebyla příliš dobrý týmový hráč, co se famfrpálu týče - byla příliš rychlá. 

Když ji Harry poprosil, aby trochu zpomalila, dvojčata se málem skácela na zem a Ginny jí poplácala na zádech se slovy, ať si to nechá zarámovat, jelikož to Harry Potter ještě nikdy nikomu neřekl.

Pohyb navíc Mels nedělal problém, ba naopak, ale ubíralo jí to dost času. Co se ukázalo být světlým okamžikem byla BA vedená Harrym a střežená Severusem. Mels Severuse podezřívala, že to tak lehce přešel kvůli ní a jejím slovům, ale určitě musel sám uvnitř sebe vědět, že Harry není špatný. Sice byl trochu nervózní (obzvlášť, když se mu Mels o Severusově přítomnosti zapomněla zmínit), ale zvládl to bravurně a všichni ho velmi pochválili. 

Severus se na konci hodiny vyřítil z Komnaty a Harry na ni vrhl pohled plný úzkosti, který mu Mels oplatila širokým úsměvem. Za ním ale skrývala obavy. Severus byl od jejich čaje jako na trní. Na všechny štěkal a strhával body jako divý. Mels pevně doufala, že na tom nemá příliš velkou zásluhu.

---

Čas plynul a Mels se ani nenadála a byl tu čtvrtek. Mířila si to právě ke dveřím ředitelny, když uslyšela křik.

"TO NEMŮŽETE MYSLET VÁŽNĚ!" vykřikl ... Severus. Mels to doslova přimrazilo k zemi. Severus s oblibou zvýšil hlas, používal značně intonaci a úplně nejraději vyhrožoval svým barytonem. Mels ho ale nikdy, NIKDY, neslyšela křičet. Bylo to tak nepřirozené k němu.

"Uklidni se Severusi," pravil klidně Brumbál a Mels si v duchu dokázala představit, jaký výraz se usadil na Severusově tváři.

"Jak se mám uklidnit," nasadil opět svůj tichý, výhružný tón, "když chcete poslat mladou dívku, ještě studentku, na taková jatka!" Mels teď vypl mozek. Doslova. Protože on mluvil o ní.

"Budou to menší jatka díky její přítomnosti. A myslím že oba dost jasně víme, že to není jen mladá studentka Severusi," řekl klidně Brumbál, ale Mels by mohla odpřisáhnout, že v jeho slovech bylo pohlazení úsměvu.

"Brumbále i kdyby to byla nevím co, musíte myslet na to, že má být přesvědčivý špeh. Jak ji Pán Zla přivítá, když proti němu otevřeně bojovala. Ten pitomý ples je už za rohem!" Naléhavost v jeho hlase trhala Mels duši. Věděla, že jsou si se Severusem blízcí, že ji má rád. Do nynějška si ale neuvědomila, jak moc.

"Věř mi chlapče, zvážil jsem rizika," řekl ředitel unaveně. "Musím se přiznat, že nevím, co od té dívky očekávat. Věřím jí, ale neznám ji. Trochu mě to navádí ke zkouškám," vyřkl ta slova nejistě ředitel. Mels to chápala. Je těžké být vůdce a ve válce se těžko důvěřuje cizinci. Tak to prostě je. Věděla ale, že Severus to úplně chápat nemusí.

"Mně to nepřijde jako test, ale jako ..." Severus to nestihl doříct. Mels ho nemohla nechat, zaklepala. Nahodila svoji perfektně veselou masku. Otevřela dveře a naoko zaraženě naklonila hlavu.

"Dobrý den řediteli, Severusi," pozdravila je, "doufám, že jsem vás v něčem nevyrušila," studovala je pohledem. Severus byl ve tvářích ještě trochu .. zrudlý, ano dámy a pánové, Severus Snape byl schopen měnit barvu obličeje na jinou než bílou!

"Vůbec ne, slečno Wernerová," řekl ředitel s úsměvem, "čekáme na vás. Můžete jít první." Ukázal na krb a Mels mu to odkývala. Vstoupila do krbu a věnovala mužům poslední pohled. Teď mířila směr Grimmauldovo náměstí 12.

---

Když vystoupila z krbu, čekal na ni Sirius. Mels měla upřímně hodně co dělat, aby se nerozesmála.

"Mels vítej," řekl a zářivě se na ni usmál. Natáhl k ní ruku, aby jí pomohl z krbu, ale Mels jako by ji neviděla vešla do místnosti a zdvořile odvětila: "Děkuji, to je milé."

Hostitel to očividně nečekal, ovšem nestihl už nic namítnout, jelikož se v krbu objevil ředitel. Mels využila příležitosti a vydala se do kuchyně. Už z dálky cítila ten .. no byl to zápach, alespoň pro ni. V kuchyni byl člen řádu, kterého ještě neměla čest poznat. Než to ale stihla, byla chycena do zrzavé pasti.

"Mels!" slyšela z jedné strany.

"Nemůžeme uvěřit, že děláš takové věci rok po tom,"

"Co jsme odešli," řekla ublíženě dvojčata.

"Ráda vás vidím pánové a nebojte, třeba taky dostanete příležitost," mrkla na ně.

"Mels drahá," uslyšela Molly, která se k ní hnala a už ji drtila v náručí. 

"Molly, ráda tě opět vidím," řekla Mels s úsměvem a jemně se od ženy odtáhla.

"Mohu ti něco nabídnout? Čaj, kávu, šťávu?" Mels se musela pousmát nad pohostinností a energií, kterou tato žena oplývala.¨

"Silnou tureckou kávu, pokud tě mohu poprosit," odpověděla a sedla si k dvojčatům, naproti Severusovi.

"Slečno Wernerová," pozdravil ji k jejímu drobounkému překvapení Moody.

"Dobrý večer, Alastore," řekla a se zájmem se podívala na jeho oko. Skutečně povedený kousek.

Když Brumbál usedl do čela, dovolila si Mels otázku.

"Jak se má Mundungus, řediteli?" Jmenovaný jí věnoval lehce mrzutý pohled. Zbytek stolu utichl a všichni se trochu ošili.

"Je mu lépe. Po vašem .. zásahu byl dlouho mimo. Stále upadal do hlubokého spánku, nebyl schopen reagovat." Pomlku, kterou ředitel udělal, musela Mels využít.

"Není se čemu divit. Imperius bylo nezvykle silné a lpělo na něm dlouho. Silně ho to zdrblo, řekla bych." Severus se na ni upřeně díval a ona by přísahala, že v jeho pohledu bylo pobavení, skryté pouze pro ni.

"Ano slečno, zdrblo je skutečně dostatečný vyraz, řekl bych," vydal ze sebe se smíchem ředitel. Veselí ale nemělo dlouhé trvání. "Když byl Mundungus schopen schopen komunikovat, řekl, že se cítil být sledovaný a tak se pokoušel zmizet. To jsou jeho poslední nezamlžené pocity. V říjnu."

Mels se musela zhluboka nadechnout. Říjen. Skoro půl roku. Bohové ji spaste, to je fakt fatální chyba.

"Každopádně," pokračoval ředitel, "jeho poslední pocity a vjemy se shodují se zprávou, kterou získal Mason," ukázal na vlkodlaka.

"Jakou zprávu," zeptala se jako jediná Mels. Ředitel se jí podíval do očí a smutně se usmál.

"Začali lovit bývalé členy Řádu a všechny, kteří jim pomáhali. Intenzivně. V posledních dnech to jsou desítky mrtvých. Ženy, muži i děti bez výjimky." Mels se zhluboka nadechla, aby vyhnala slzy z očí. Děti, oni zabíjeli děti.

"Mason získal informace o zítřejším útoku na východním pobřeží. Tam se bude konat vaše první akce, slečno."

---

Hola! 🌼

Máme tu další kapitolku a já se omlouvám, že takhle pozdě, ale poslední týden byl fakt maso a já jsem šťastná, že jsem ukořistila chvilky na psaní.❤🌼 Můžu vám už prozradit ty velký  věci co se staly u nás! Moje starší sestra měla tajnou svatbu a já byla svědek jejího teď už manžela!❤❤ Jeden z nejkrásnějších okamžiků v mém životě.😍🌼❤

Děkuji vám za vaši podporu, je to opravdu úchvatný a dělá mi to neskutečnou radost!💕🌼 Vaše

Lilly ❤