MELS // Severus Snape FF //

-30-

Severus měl velmi zvláštní mysl. Mels se s ničím podobným nikdy nepotkala, a bylo trochu zvláštní to uchopit správně a nějak s tím pracovat. Naštěstí byl velmi rychle učenlivý a základy měl pokryté.  Bylo sice stále divné budovat z ničeho něco, ale podařilo se to a Severusovi to bylo velmi nepohodlné, alespoň zprvu. Když měl čas se s tím trochu sžít, docela to vítal jako dobrý nápad. Ještě aby ne, musela se v duchu pousmát nad jeho reakcí, když si mohl poprvé zkusit výhody. Je pravda, že to bylo lehce neotesané, ale nebylo to vůbec špatné.

Zatímco se Mels honily podobné myšlenky hlavou, seděla u dlouhého stolu na schůzce Fénixova řádu. Jelikož Mels veškeré potřebné informace znala, příliš pozornosti řediteli nevěnovala. Bylo jí jedno, jestli to někdo vidí, i když věděla o jedincích, co to určitě postřehli.

Bohužel jí ale záblesky z minulosti dostihly a ona se začala hrozit té zítřejší příšernosti. Věděla, že pokud se dnes nevyspí, bude mít velký problém s používáním síly. Vše musí být perfektní, protože jestli se něco podělá, všichni jsou v pěkném maléru.

Spoustě lidí se to nezdálo jako dobrý nápad. Slyšela věci, jako že to není dobré pro její bezpečí, že to bude nápadné a že budou prozrazeni, a další hovadiny, kterých si Mels na jednu stranu cenila a které ji na tu druhou děsně rozčilovaly. Sice měla všechny ráda, ale nikdo ji pořádně neznal a stejně se báli o její čistou duši. Jak mohou vědět, že nebyla žádným vraždícím psychopatem? Je faktem, že už nějaké lidi zabila. Vyjímečně se uchylovala k zakázané kletbě, většinou stačila nadměrná síla nebo schopnost elementu, ale vzala život a té tíhy nebude nikdy zproštěna. 

V kontrastu se k tomu staví vědomí, kolik životů tím zachránila. Nikdy to pro ni nebude omluva, to v žádném případě. Bude to ale ten spouštěč, který jí připomene, proč to udělat znovu. 

Mels oklepala hlavu, aby z ní vyhnala nepříjemné myšlenky a aby se alespoň trochu soustředila na rozhovor. Oplatila Severusovi jeho pohled a už už se její myšlenky stáčely k tomuto muži, když k ní promluvil Brumbál.

"Slečno Wernerová, je něco, co byste ráda doplnila?" zeptal se jí a oči mu zářili. To vypovídalo  o tom, že ví, že ho moc neposlouchá. Upřímně jí to ale bylo úplně jedno. Rozhlédla se okolo a všichni na ni zvědavě pokukovali. Někteří jedinci si na ni po tom, co se stalo se Smrtijedy dávali pozor a někteří si ji zase více oblíbili. Našli se tu ale i tací, kteří nesouhlasili, protože se jim nelíbilo, že by měl Voldemort po ruce takovou zbraň. To přišlo Mels odporné, ale pochopitelné zároveň, ovšem snažila se nepouštět si to k tělu.

Teď to ale bylo to poslední, nad čím Mels přemýšlela. Věnovala řediteli klidný pohled, který rozumně neprozradil ani kousíček nejistoty.

"Myslím, že jste to shrnul dostatečně," řekla a věnovala všem takový pohled, který jim jasně dával najevo, že už nemá zájem poslouchat ty řeči. Na Molly bylo znát, že by ještě ráda něco dodala, ale věnovala jí jen smutný pohled a podívala se na Artura, jako by ho žádala o pomoc. Ani její muž ale nic neřekl a tím byla schůzka ukončena. 

Mels se vydala ke krbu, ale než tam došla, doběhla jí osoba, kterou slova pálila na jazyku celou dobu, ale očividně nechtěl svědky a to Mels trochu vadilo. Otočila se na muže, který ji právě chytil za rameno a sundala mu jeho ruku dolů. 

"Mels žádám tě nechoď, je to špatný nápad," řekl Sirius a Mels si musela povzdechnout. Tento muž jí dělal vrásky už od začátku, ale myslela si, že už je to za nimi. Na začátku mu vadila, protože ji viděl na chodbě hradu se Severusem a vůbec ji neznal. Pak si ji zničehonic oblíbil a nyní si myslí, že má na ni nějaký bohové vědí jak veliký vliv. To se Mels ale vůbec nelíbilo.

"Promiň, ale to nemůžu a neudělám. Ani se neobtěžuj mi to nějak vymluvit, protože já jsem pevně rozhodnutá," řekla mu vážně a doufala, že už nebude pokračovat. Bohužel tento lehce cholerický kouzelník neměl v plánu couvnout.

"Za to může ten parchant viď?" zeptal se naštvaně a slova se mu draly ven skrz zaťaté zuby. Mels se musela trochu narovnat a snažila se udržet klidný výraz.

"Parchant? Momentálně jediný, který mi leze na mysl, jsi ty, podle toho jak se chováš," pronesla a do hlasu se jí vkrádal ledový osten. Samozřejmě věděla, že naráží na Severuse, ale nesnášela, když se do jejího přítele někdo naváží. Obzvlášť když ví, že ho má ráda.

"Láká tě na černou magii? Nebo ti zblbnul hlavu nějakejma kytkama? Jinak u zatracenýho Merlina nechápu, proč se s takovým člověkem bavíš," řekl rozzlobeně a Mels se otočila a šla ke krbu.

"Z takových předsudků je mi na blití, Siriusi. Kdyby si se obtěžoval se na něj pořádně podívat možná by jsi zjistil, že je to daleko lepší člověk, než ty se svým přístupem kdy budeš," ukončila to a krbem se vydala do ředitelny.

Netušila, že celý jejich rozhovor byl odposloucháván a to ne jen jednou osobou.

---

Když Mels dorazila do pokoje, okamžitě se otočila a šla zase zpět. Nemohla dostat z hlavy to, co říkal Sirius. Lidé se nikdy nezbaví předsudků. Když se spřátelila se Salazarem, taky jí to její přátelé vyčítali. Také jí říkali, že jí něčím motá hlavu a že by ho měla zavrhnout.

Nikdy nechtěli zjistit, jaký úžasný člověk to byl. Když zmizela, zahořkl a začal dělat zlé věci, o tom žádná. Mels to věděla a nikdy mu to nemohla zazlívat, protože si to sama trochu vyčítala. Minulost ale už nikdo nezmění a ona za ní neohlíží. Alespoň se snaží.

Mířila si to na pozemky na její tajné místečko u jezera. Svým přátelům ukázala spoustu schovaných míst, která neznali, ale tohle si nechala pro sebe.

Bylo to její útočiště. Když si sedla a opřela se o strom, výhled, který se jí naskytl smazal veškeré mraky s její mysli.

Milovala západy slunce a ten moment, kdy se den překlopí v nádhernou noc. Ač sem nikdo nechodí existuje osoba, která na ní asi dala stopovačku a najde ji všude.

Mels vzhlédla k Severusovi, který v ruce držel termosku plnou voňavé černé kávy a nějaké dobroty od skřítků.

Musela se na něj usmát a pokynula mu, aby se posadil vedle ní. Na nic nečekal a když se uvelebil, nabídl jí kávu a nějaký zákusek, který chutnal jako ... krumkake.

Bohové. Mels na něj musela zírat hodně vyjeveně, protože se začal smát. A když se Severus směje, znamená to už hodně.

Krumkake je tradiční norský zákusek, neboli jídlo z její domoviny a Severus jí udělal ohromnou radost. Dlouho uvažovala o tom, že by je udělala.

Když se jeho smích utlumil pouze se usmál a řekl prosté "děkuji".

Mels hned došlo, co asi myslí a pouze se na něj zářivě usmála. Pozvedla hrnek, který byl plný kávy a naznačila přípitek.

Položila svoji hlavu na jeho rameno a vychutnávala si ten nádherný výhled. Přesně tohle potřebovala. Trošku klidu a tichého porozumění od jejího přítele. A nebyla sama.

---

Ahoj!❤️

Včera jsem neplánovaně usla a zapomněla jsem kapitolu zveřejnit, tak se nezlobte. Příště už konečně dojde na tu velkou smrtijedskou párty a posunem to dál, ale momentálně jsem prostě potřebovala ty kapitoly vyplnit i jejich city a pochody, protože ty části miluju a jsou potřeba 😊.

Musím se opakovat a poděkovat za komentáře a votes, vítám nové čtenáře, kteří si můj příběh přidávají do knihovny a děkuji držákům, kteří tu se mnou jsou stále a jsou pořád snad spokojení 😍🌸🌼.

*Další kapitolku vidím na středu, mám závěrečky v autoškole a nestíhám :)).

Těším se na vás za týden s další kapitolou. Vaše 🌸🌼

Lilly ❤️