MELS // Severus Snape FF //

-34-

Mels by s radostí řekla, že si užila pár klidných, normálních, školních dní, ale jakoby by slovo normální v Bradavicích obstálo déle jak pár hodin.

Školou se táhlo prapodivné napětí, jako by se snad k něčemu schylovalo. Slunko bylo schované za tmavými mraky, na které se trochu mračila, když procházela skrz hrad ze své konečné hodiny.

Po cestě téměř nikoho nepotkala, jelikož odcházela později a toto bylo poslední vyučování, které se dnes konalo. Pomáhala profesorce Babblingové sklidit nějaké materiály a zároveň se Mels ptala, z jakých materiálů se učí. Horko těžko vydolovala nějaké zdroje, protože s pravdou to není tak jednoduché, přičemž jí profesorka nabídla svolení do oddělení s omezeným přístupem pro pozvednutí jejího vzdělání. Mels jí zdvořile poděkovala a řekla, že to zváží. Byla to velmi laskavá dáma.

Zatímco se jí podobné myšlenky honily hlavou, dorazila téměř k velké síni, kde se začali shromažďovat studenti, kteří si chtěli s někým poklábosit před blížící se večeří. Mels nikoho příliš nevnímala a snažila se dostat co nejrychleji z toho chumlu lidí, což byla obrovská chyba.

Když uhýbala jednomu prvákovi, kterého očividně hlad dohnal ke běhu po chodbě nehledě na hrozící školní trest, narazila do někoho jiného. Osobu, které se snažila podvědomě vyhýbat a to oprávněně. Jakmile se totiž dotyčná žena začala sbírat ze země, upřela na ni svoje obrovské oči a zhluboka se nadechla.

"Třikráte už krev byla prolita pro splacení dluhu, tři životy si kletba vyžádala. Jeden život ještě ale žádán je, tak to bylo určeno už tisíce let zpět.

Až měsíc prolije krev a oblohu sežehne oheň, had uštkne hada a kruh bude uzavřen. Smrt, která zanechala znamení na padlé hvězdě, ukojena bude a robě své od sebe odváže."

Mels dvakrát mrkla, aby vyhnala slzy z očí. Zatímco se žena před ní snažila vzpamatovat, ona měla v hlavě totální prázdno, než se do ní vyřčená slova zaryla jako ostrý střep. Doprdele.

Rychle, ale obezřetně začala skenovat své okolí, aby zajistila, kdo to mohl postřehnou. Buďto ale výroky této ženy už nikoho nezajímaly nebo byla nepozorná, protože nikoho nespatřila. Nebála se tedy upřít svoji pozornost zpět na profesorku Trelawneyovou, která jí zkoumala zvláštním pohledem. Mels mezitím stihlo zatrnout a lehce se jí orosilo čelo.

"Omlouvám se," spustila Mels a ač nerada, natáhla ruku, aby jí pomohla vstát, "nedívala jsem se na cestu."

Profesorka schovala její ruku ve svých dlaních. Chvíli jí zkoumala dlaň a když byla očividně spokojená, skenovala její obličej, na kterém se zrcadlilo, jak moc vyvedená z míry je. Mels trhla a svoji ruku přitiskla na břicho. O krok ustoupila a to přivedlo ženu před ní zpět z tranzu.

"Drahá pověz, proč nechodíš do mých hodin? Vidím v tobě tolik potenciálu, jako snad nikdy v nikom. Vnitřní zrak z tebe přímo čpí a jako ... jakoby jsi byla propletená s osudem," vydechla přímo omámená. Mels couvla o další krok a věnovala profesorce pohled, který v sobě neměl nic laskavého.

"Já ale o budoucnosti nechci vědět nic. Je to kolikrát akorát na škodu," řekla jak nejvíc neutrálně mohla a už si to pádila do společenské místnosti. Nějakým způsobem se jí podařilo obejít její přátele a dostat se do ložnice, kde se vrhla na postel a prudce za sebou zatáhla závěsy. Jelikož ale měla čelo u okna, slyšela jak s její první slzou dopadla na okno i první dešťová kapka.

Mels věděla, že to musí přijít. Dokonce byla překvapená, že to trvalo takhle šíleně dlouho. Osm měsíců. Ale i když byla připravená, že neuslyší nic hezkého, realita byla prostě příliš těžká. Potřebovala teď někoho obejmout. Někoho, kdo by jí řekl, že to bude dobré a že společně najdou řešení. Nikdo takový ale nebyl. Nikdo neznal celou pravdu a tudíž na to byla sama.