MELS // Severus Snape FF //

-25-

Nymfadora se na ni dívala s bolestí a šokem, ovšem Mels to teď nezajímalo. Děti pro ni byly svaté. A ta žena, ač zlomená .. to dítě by pro ni dalo život a to se ještě ani nenarodilo a ona se vydala chvíli před porodem do takové bitvy a to musela být navíc ještě tak vyčerpaná! Neustále na sebe aplikovat matoucí kouzlo je hodně náročné.

Teď se ale musí v klidu nadechnout. Jsou uprostřed bitvy a ona si nemůže dovolit se rozčilovat. Ne! Musí jednat racionálně, takže Dora musí zmizet.

"Běž za Brumbálem nebo Severusem. Řekni jim, že musíš pryč a že se o náš úsek postarám, ať nemají starosti," řekla nekompromisně. Ta hloupá žena chtěla něco podotknout, ale Mels ji popadla za triko a vytáhla na nohy.

"Žádný protesty nebo tě tam osobně dotáhnu, ale uvědom si, kolik nevinných životů tím ztratíme!" Nymfadora svěsila hlavu. Když se jí podívala opět do očí, kývla a jako správný vycvičený voják běžela pryč. Mels si dovolila ji doprovodit pohledem až ke kraji lesa, než odvrátila pohled.

Situace se nevyvíjela příliš dobře, takže nesmí zahálet. V písku zahlédla svoji hůlku. Sebrala ji a vydala se k prvnímu Smrtijedovi. Stala se strojem a nedovolila si ani jednou zaváhat nebo ztratit jediného člověka na dohled.

---

Severus měl plné ruce práce. Pořád někoho posílal pryč. Když k němu dorazila ta šílená Tonksová, málem to s ním seklo. Nikdy v životě necítil tak intenzivní strach. Kdyby neměl takovou praxi v uchování klidného obličeje, nikdy by se mu nepodařilo zůstat ve více méně klidu. Naštěstí, když mu to hodně zmateně vysvětlila, mohl zlehka vydechnout. Vypadalo to, že jde jen o ní, ale i tak se musel Severus přesvědčit, že je v pořádku. Že žije.

Stačil jeden pohled a byl ujištěn, že je více než naživu. Jeden pohled a opět se mu rozbušilo srdce. Merline, taková síla! S kým jsem to uzavřel přátelství, nebyl jsem trochu blázen? V tu chvíli by kleknul na kolena a odpřísáhl jí všechno, klidně i svůj život. Bylo to k nevíře. Viděl mnoho nadaných kouzelníků, kteří oplývali silu a uměli divy. Sám taky nebyl jedním z těch méně zdatných. Tohle nicméně bylo něco nevídaného.

Čarodějové nikdy nepoužívali hrubou sílu. Bylo to něco, co bylo trochu buranské, mudlovské a hlavně to popíralo všechno, na co je kouzelnický svět takzvaně hrdý. Tahle zrzavá čarodějka na druhou stranu ... Bylo to neuvěřitelné na pohled a hlavně pro něj nepředstavitelné v praxi.

S její pomocí to vlastně docela rychle mizelo. Severus se vrátil ke své povinnosti a ani se nenadál a bylo po všem. Všichni byli vyčerpaní, ale než se daly do pořádku nějaké trosky, slunce vyplulo a ozářilo svými paprsky vesnici. Fénixův řád se pomalu přemístil do hlavního štábu. Všichni byli neskutečně unavení, ale Severus nezaregistroval nikoho, koho by (ač to může znít strašlivě) na první pohled postrádal.

Mels také nikde nezahlédl a doufal, že už se dostala pryč. Proto, jako poslední zamířil směr Grimmauldovo náměstí.

---

Mels trochu pobolívaly spánky, ale jinak se cítila docela čiperně. Když všichni Smrtijedi zmizeli nebo byli zajati, bylo třeba dát do pořádku pár větších pohrom. Taky pochovat několik osob. Ztráty byly na obou stranách a Mels si mohla dovolit odhadnout, že na jejich straně snad i větší. Když s uhaslo několik požárů a poopravilo pár domů v opravdu kritickém stavu, spěchala ke krbu.

Snažila se být v klidu, ale skutečně se blížila ke své hraně. Když se vřítila do kuchyně, všichni zmlkli a tiše ji pozorovali. Dora sklopila hlavu a zhluboka se nadechla.

"Můžeme to probrat jinde?" zeptala se tiše, zatímco jí černé vlasy zplihle splývaly podél obličeje. Mels se zadívala na tu zlomenou ženu a musela se párkrát nadechnout. Rozuměla bolesti její ztráty, ale ...

"Myslím, že by bylo zbytečné se opakovat," pronesla ledově. V tu chvíli snad v kuchyni byli úplně všichni. Dokonce i Severus, který celou scénu pozoroval se zdviženým obočím.

"Já .." snažila se ze sebe dostat Dora, ale Mels ji umlčela pohybem hůlky. Dvě mávnutí jí stačila, aby provedla dvě kouzla. Jedno jí přičarovalo meduňkový čaj a druhé odhalilo její břicho těsně před porodem. Celá místnost jako by se zhluboka nadechla. Mels došla k ženě a podala jí čaj.

"Meduňka dělá dítěti i tobě dobře. Nejradši bych tě tady teď přetrhla, ale to by k ničemu nebylo. Měla bys vědět, že děti jsou dar, kterého bys sis měla vážit a střežit ho jako ten největší poklad." Udělala malou pomlku a nemohla si odpustit ten malý dodatek.

"Víš jak jsem to poznala?" Žena k ní vzhlédla a oči se jí plnily během těch slov slzami. "Když si tam ležela, bezbranná, děti poznaly to nebezpečí. Využily magii, která v plodech je, aby tě ochránily. Kdyby ta magie byla zasažena cizí magií, pravděpodobně by to nepřežily," zašeptala.

Mels se podívala po místnosti a pak zpátky na ni.

"Možná by bylo nejlepší, kdyby si tu teď zůstala. Molly ti určitě ráda pomůže. Podle mě máš tak dva týdny maximálně." Molly se hned přihnala k dívce a ochotně souhlasila. Byla to úžasná žena. Mels se otočila na odchod, ale na prahu se donutila ještě otočit k zlomené ženě.

"Co tím myslíš, děti?" zeptala se šeptem žena.

"Budou to dvojčata, oba budou mít tvůj dar," zašeptala a vydala se ke krbu. Když míjela Severuse, věnoval jí zvláštní pohled. Mels přepadla drobná melancholie. Co když ji začne nenávidět?

---

Aloha!

Zdravím vás u dnešní kapitolky! Taková trochu ponurá, což mně přijde, že je poslední dobou snad každá.🤦‍♀️😂❤

Snad se vám všem daří a užíváte si krásného počasí!🌼😍

Teď budu mít pernější týden, takže se s příští kapitolou těším opět za týden v PONDĚLÍ!

Děkuji mnoho za vaši úžasnou podporu, jste všichni skvělí, dělá mi to ohromnou radost! Vaše🌼💖

Lilly ❤