Mumie mezi tulipány (Larry, AU)

7. Zákon smečky

Na policejní stanici v Londýně byl z rána vcelku klid, ale Liam už si na to zvykl. Působilo to, jako by si Louis odvezl všechny starosti s sebou. Momentálně byla pro Liama největším problémem v práci ukradená mrtvola, kterou v zásadě taky řešil Louis. Mimo práci už to však tak v poklidu nebylo.

Mira před ním něco tajila a on to velice dobře poznal, protože patřila k lidem jako byl Harry. Neuměla lhát, takže to na ní okamžitě poznal. Několikrát se jí ptal, ale nikdy se nic konkrétního nedozvěděl, takže se nakonec rozhodl, přijít tomu na kloub. Hned po příchodu do práce zamířil na oddělení, kde Mira pracovala a šel rovnou ke kapitánu Brinovi. Přesně, jak se domníval, našel ho po hlavu v papírech a brýlemi na špičce nosu a skoro dopitou studenou kávou v hrnku ze společné kuchyňky s logem Supermana, který v ní Liam vídal ještě v době, kdy na stanici začínal.

„Přeji dobré ráno, Adame," pozdravil ho poručík a kapitán oddělení podvodů k němu znaveně zvedl hnědé oči, pod kterými se jasně rýsovaly tmavé stíny. Vypadal, že už pár dní nespal.

„Jak pro koho..." zamručel, ale stejně se zeptal, „co potřebuješ, Liame?"

„Chci se zeptat na Miru. Poslední dobou nějak není ve svý kůži, jestli chápeš a tak mě napadlo, nemůže to souviset s něčím v práci?"

„Myslíš Miru Smithovou? Tak ta podle mě nemá vůbec důvod chovat se nějak divně, spíš by měla být šťastná, povýšení je přece skvělá věc..."

„Počkej, povýšení? Proč mi to neřekla? Bude z ní skutečná policistka?"

„Ano, v Manchesteru," řekl už nezaujatě Adam, opět se věnuje papírům a Liamovi tak nevědomky vzal slova i náladu.

* * *

Tentokrát nejeli autem v tichosti, jelikož Bram nebyl Isaac, Bram si vydobyl nejen místo řidiče, ale i zapnuté rádio, přičemž se rozhodl, že angličanům aspoň předvede své umění zpěvu. Harry s Louisem seděli vzadu spolu. Louisovi rádio lezlo na nervy stejně jako poslední dobou všechno a korunu tomu nasadil muž za volantem, když začal ničit i jeho oblíbenou píseň od Oasis. Harry se to snažil ignorovat, ale policistovy falešné pokusy o napodobení zpěváka mu drásaly uši.

„A vy dva jste teda jako spolu, jo?" zeptal se Bram, když se očividně rozhodl, že jeho kvalitního doprovodu Whitney Houston nejsou angličané hodni.

„Ano," odpověděl mu stroze Harry, jelikož Louis ztratil veškerý zájem se s policistou bavit s posledním tónem jeho teď už bývalé oblíbené písně a ignoroval ho.

„Hele a kterej z vás je jako holka? Jako já vím, že jste oba chlapi, jen nevím, jak se tomu říká," zachechtal se Bram, jako by bylo to, co řekl bůhví jak vtipné.

„Děláš si prdel?" vyjel něm Louis, když viděl reakci svého přítele, který se zatvářil nejdřív překvapeně a pak zahanbeně sklopil pohled. Modrooký nemohl vědět, že se takhle policista bavil s Isaacem a tak byl zvyklý mluvit tímto způsobem i s ostatními.

„O co jde? Nemyslel jsem to nijak zle, s Isim tak mluvím pořád," zmateně se ohlédl Bram, když zastavil před prvním květinářstvím.

„To je možný, ale s Isaacem se pravděpodobně znáte dýl a ne každej ti tohle bude tolerovat, ta otázka nejenže byla naprosto nevhodná, ale taky velmi osobní!" pokračoval Louis. Harry ho nakonec zastavil lehkým poplácáním na koleno.

„Lásko, to je dobrý, nemyslel to tak, je to v pohodě," zašeptal a modrooký se stáhl, ale stále se nepřestával mračit.

„Omlouvám se, jestli jsem vás nějak urazil, to jsem vůbec nechtěl," omluvil se Bram a Harry mu věnoval slabý úsměv.