Mumie mezi tulipány (Larry, AU)

18. A všechno bylo v pořádku...

Harry seděl na posteli v hotelovém pokoji a snažil se soustředit své myšlení na knihu, kterou mu dal Louis k Vánocům, ale přistihl se při tom, že čte stejný odstavec už asi po páté a stále ne a ne pochopit jeho význam. Nakonec s povzdechem odložil knihu na noční stolek a vzal do ruky mobil.

Na tapetě zamykací obrazovky měl už asi měsíc fotku Louise, když jednou usnul a Štístko se mu rozvalila na břiše, které pro ni bylo pravděpodobně nejpohodlnějším pelíškem, čemuž se on ani nedivil. Ač tapety často měnil, tahle fotka mu prostě přirostla k srdci. Na hlavní obrazovce pak nebyl nikdo jiný něž Louis s Lokim, který si ho skutečně oblíbil, a když zrovna nebyla na blízku Štístko, sedával mu spokojeně na rameni, nebo na hlavě a odmítal se od něj hnout. Bylo zajímavé vidět to ďábelské stvoření, jak k někomu skutečně přilnulo a dokonce za docela krátkou dobu.

Harry upustil od sledování tapety s zamilovaným, něžným úsměvem a radši přešel do kontaktů, v nichž vyhledal Gemmino číslo a vytočil jej. Jeho sestra hovor přijala hned po dvou zazvoněních.

„Ahoj Harry, copak potřebuješ?" ozvala se vesele a Harry se musel usmát. Gemma vždy přenášela svůj optimismus na všechny, s nimiž mluvila.

„Ahoj, Gemm, chtěl jsem se zeptat, jestli bychom se mohli vidět, nezdržím tě dlouho, jen potřebuju mluvit s někým neutrálním," vysvětlil a snažil se znít vyrovnaně.

„Stalo se něco? Zníš nějak divně. Něco s Louisem?" veselost v jejím hlase nahradila starost.

Jak vždy všechno pozná z pár slov?

„Ne, nic se nestalo, teda aspoň myslím, nevím, jen mám takový divný pocity. Ale co vím, tak se nic nestalo, jen bych fakt potřeboval s někým mluvit."

„Dobře, tak já přijdu k tobě nebo se chceš někde sejít?"

„Kousek od našeho hotelu je taková malá kavárna, tak možná tam?"

„Vím, kde to je, budu tam do půlhodiny," odpověděla a zavěsila.

Harry ještě chvíli zíral do zdi a přemýšlel, co jí vlastně chce říct, ale pak se rozhodně zvedl z postele a šel se do koupelny obléct.

* * *

S Gemmou se setkali v domluvenou dobu ve zmiňované kavárně a oba si objednali kávu a nějaký Harrymu neznámý zákusek, který ale Gemma vychvalovala do nebe. Posadili se do rohu kavárny k velkému oknu do zahrady za budovou. Mile působící obsluha jim přinesla kávu i zákusky a Gemma už dál na nic nečekala.

„Tak povídej, co se děje? A než řekneš, že o nic nejde, v telefonu to znělo důležitě a když se teď na tebe dívám, vidím, že tě něco očividně trápí, takže mluv," usrkla ze své kávy tmavovláska a se zaujatě pozdviženým obočím hrnek položila zpět na podšálek.

„Já vlastně ani nevím, všechno by mělo být fajn a v pohodě, teda když nepočítám, že mě odvolali z případu a Louis tak pracuje s Isaacem sám a to mě přivádí k šílenství... Vím, že nemám žádný důvod žárlit, Louis mi to ukazuje každý den, ale prostě se nemůžu zbavit toho pocitu, že se něco děje-"

„Počkej, počkej, počkej. První věc – kdo je Isaac? A další věc – proč tě odvolali z případu? Nějak se nechytám."

„Isaac je zdejší policista, který nám – teď už jen Louisovi – pomáhá s tím případem, je mladší a všiml jsem si, že po Louisovi pořád tak kouká. Jak jsem říkal, nechci žárlit, protože k tomu asi nemám důvod, ale nejde se tomu ubránit..." povzdechl si kudrnatý a již po několikáté zamíchal svou kávu, přičemž ho jeho sestra propalovala zkoumavým pohledem.