Mumie mezi tulipány (Larry, AU)

23. Amnézie

Nezvykejte si na tak časté vydávání, tyhle části se jen velice dobře píší a taky se snažím psát než nastoupím do práce tento pátek, pak už to bude bohužel složitější. ❤

Harry na něj čekal. Čekal dokonce mnohem déle, než jak se domluvili, když se pak přiblížila třetí hodina ráno, začal mít strach, proto vzal do ruky mobil. Nechal mobil zvonit dostatečně dlouho na to, aby mu to Louis vzal, ale nic se nedělo. Zkoušel to asi desetkrát, ale stále nic. Ležel tedy dál a čekal, jen čekal, protože jednou Louis přijít musel.

Jenže Louis se začal probírat zrovna ve chvíli, kdy to jeho přítel vzdal. Měl hrozně sucho v krku a připadal si, jako by ho někdo kopl do hlavy. Tenhle pocit nezažil tak dlouho, že měl pocit, že asi umírá. Zároveň vůbec nechápal, jak se takhle mohl cítit, když včera vůbec nepil... Počkat včera? Rychle se posadil, což zjevně nebyl nejlepší nápad, protože se s ním hned zhloupl svět. Bylo mu hrozně špatně. Co se to s ním sakra stalo? Nechápal. Byl oblečený, alespoň částečně, a zbytek jeho oblečení ležel zmačkaný vedle postele. Natáhl se do svojí bundy a vytáhl mobil.

Displej ukazoval téměř čtyři hodiny ráno. Harry musel být strachy bez sebe a to mu potvrzovalo i asi patnáct zmeškaných hovorů. Měl taky několik zpráv od Brama a od Emmy nebo spíš jen od Brama z Emmina mobilu. Louis na sebe okamžitě nasoukal kalhoty, které si nepamatoval, že si sundával, jenže pak si uvědomil, že není sám a jeho žaludek udělal znovu hned několik salt.

Isaac se na posteli přetočil na záda a něco nesrozumitelného zamumlal. Louis měl pocit, že bude zvracet. Nepřemýšlel nad tím, prostě ho chytil za ramena a ne zrovna šetrně s ním zatřásl.

„Co- co? Co se děje? Kde to jsem- Louisi? Co tady děláš? Oh můj bože, moje hlava. To mě kopl kůň nebo co?" nejdřív zmateně vyjekl, načež bolestně zakňoural.

„Za tu hlavu si můžeš sám, nevím kolik jsi toho vypil, ale já jsem na tom podobně a to jsem nepil vůbec, aspoň co vím. Ty nevíš, co se stalo?"

„Ne, nic si nepamatuju."

„No tak to je skvělý, protože já taky ne. Do prdele, nespali jsme spolu, že ne?" zděsil se modrooký, což přimělo Isaaca rychle se posadit, načež bolestně zasyčel.

„Ne... Ne, tohle se nestalo! Nemohlo se to-"

„Louisi, hrozně se omlouvám, ale fakt si vůbec nic nepamatuju. Poslední si vzpomínám na to, jak sedím na baru."

„Já bych Harryho nikdy nepodvedl, určitě to musí mít jiné vysvětlení. Ne, nemůžeš nějak zjistit..."

„Co? Jestli jsme spolu měli sex? Jak to mám podle tebe zjistit?"

„Já nevím! Jasný? Já nevím, ale nemůžu Harrymu lhát! Nikdy jsem mu nelhal o ničem důležitém! Je určitě strachy bez sebe a já... Chápeš, že jsem ho možná podvedl? Navíc s tebou! Kdybych skončil u Brama bylo by to v pohodě, ale jsi to ty."

Louis si zoufale vjel prsty do vlasů. Isaac se kousl do rtu předstíraje, že ho zrovna tahle poznámka nezabolela, avšak zároveň věděl, že se tohle nikdy nemělo stát.

„Nemusíš mu lhát, jen mu to neříkej. Tohle se opravdu nemělo stát, ne že bys nebyl přitažlivý a nebudu lhát, určitě bych si dal říct, ale nikdy bych- Nic bych nezkoušel na šťastně zadaného, aspoň za střízliva určitě ne. Strašně mě mrzí, co se stalo, ale ani jeden si to nepamatujeme, tak co na to prostě zapomenout a předstírat, že se to nikdy nestalo. Všichni tak budou šťastnější," navrhl mladší a byl skutečně upřímný. Tak, jak moc se mu Louis líbil a stál by o něj, tohle nechtěl. Nechtěl být důvodem zbytečného neštěstí dvou dalších lidí.