Mumie mezi tulipány (Larry, AU)

31. Protože všechno směřuje ke konci

Mobil na stole v Isaacově kanceláři se rozezvonil, ale nejblíž mu v tu chvíli byla Emma, takže to zvedla.

„Prosím, kancelář poručíka De Riddera, u telefonu policistka Emma Lorentzová," ohlásila se do telefonu.

„Oh dobře, myslím, že vám to můžu říct taky. Jsem Harry Styles, přítel Louise Tomlinsona, měl jsem vám nahlásit adresu, na které se nacházejí ty hledané děti a říct ať pošlete lékařskou pomoc do rozestavěné budovy vedle nemocnice."

Emma málem upustila sluchátko.

„Prosím? Jak-"

„Není čas, prosím věřte mi a udělejte, co vám říkám. Louis říkal, že jinak někdo pravděpodobně umře!"

„Dobře, já- já to hned začnu řešit. Možná přijďte na stanici, pomůžete nám, teď to položím, ano?"

„Ano, hlavně rychle, Louis šel někam sám."

Emma položila sluchátko a okamžitě vytočila číslo Isaaca.

„Isi, máme problém..."

* * *

Louis vyběhl z autobusu, kterým jel tak trochu na černo, protože nemohl ztrácet čas a stanul před nemocnicí. Po její pravé straně už odsud viděl staveniště a starou pravděpodobně nepoužívanou budovu. Hned věděl, že to musí být ono. Rozběhl se, i když už skoro necítil nohy a plíce ho štípaly.

Musela být v tomhle domě, jiná možnost tu nebyla.

Samozřejmě žádný výtah tady nečekal, takže se se sebezapřením znovu rozběhl do schodů a proběhl jedno patro po druhém, až se dostal do posledního podlaží. Bylo stejně prázdné jako ta ostatní, ale pak zaslechl tiché pípání mobilu, které vycházelo jakoby zpoza zdi, kde žádná místnost být neměla. Zaklepal na zeď a dutý zvuk mu napověděl, že za ní najde další prostor.

„Paní Van Halenová? Jste tam? Slyšíte mě?" zkusil zavolat, ale nic se neozvalo. Znovu na zeď zaklepal tentokrát silněji a kousek z ní upadl. Nebyla to obyčejná zeď, byla to jen dřevotřísková deska pokrytá omítkou. Chytré. Louis do ní znovu praštil a tentokrát byl kus, který odpadl mnohem větší a on tak mohl vytvořenou škvírou nahlédnout dovnitř do skryté místnosti.

Jeho oči si chvíli musely zvyknout na šero, které místnost plnilo, ale pak mu pohled padl na na zemi ležící bezvládnou ženu.

„Do hajzlu," zamumlal si pro sebe, načež začal do stěny narážet ramenem, až ji postupně rozbil natolik, aby se dostal dovnitř.

Okamžitě přiskočil k ženě a otočil ji do stabilizované polohy. V obličeji byla bílá a obvazem na jejím břiše prosakovala krev. Toho se bál. Musely jí prasknout stehy, možná se jí rána bez dostatečné a pravidelné dezinfekce zanítila. Louis nebyl doktor, do toho měl opravdu daleko, ale i on věděl, že jestli sem rychle nedostane lékařskou pomoc, mohlo by to dopadnout fatálně.

„Paní Van Halenová? Slyšíte mě? Pomoc je na cestě," mluvil k ní a opravdu silně doufal, že jí i sám sobě jen něco nenalhával. Obavy o tohle z něj opadly přesně pět minut na to, když do dveří vrazil Isaac se zásahovou jednotkou a několika zdravotníky.

„Uvedl jsem ji do stabilizované polohy, pravděpodobně jí povolily stehy, když jsem přišel – je to tak deset minut – už byla v bezvědomí, na podněty nereaguje," nahlásil Louis jednomu ze zdravotníků, když se další dva začali věnovat bezvládné ženě.

„Udělal jste to přesně tak, jak jste měl. Děkujeme, my už si to teď převezmeme."

Louis pak svou pozornost přesunul k Isaacovi.