Mumie mezi tulipány (Larry, AU)

30. Absurdní je slabé slovo

Mladá žena seděla na posteli. Z okna mohla sledovat nemocniční pokoj ženy, kterou v dětství považovala za svou matku a kterou za svou matku do teď považoval její muž. Nebylo divu, že sebou nechal tak snadno manipulovat, když v podstatě všechno, co kdy udělal, záviselo na slovu jejich „matky". Ona byla tou, která stála za vším zlým, co ji a jejího muže v životě potkalo. Zasloužila si trpět nejhorším možným způsobem. Smrt jejího manžela, kterému dělala celé roky krytí a záměrně přehlížela jeho bestiální nutkání a později činy, nebyla dost. Zasloužila si hnít v nejhorším vězením. Přesně o to se ale ona hodlala postarat.

Rána na jejím břiše nejspíš potřebovala převázat a vydezinfikovat, ale prozatím si nemohla dovolit kontaktovat nikoho z Maastrichtu, kdo by jí mohl pomoci.

Kontaktovat ovšem mohla někoho mimo Nizozemí a přesně věděla kdo to bude. Kdyby teď nakráčela na policii s tím, že má usvědčující svědectví v případu vraha neviňátek i v tom s bílými tulipány, zatkli by ji a nikdo by jí nevěřil. To nemohla riskovat. A právě proto teď kontaktovala anglickou policii emailem adresovaným přímo na její vedení. Na jejím mobilu zbývalo už jen pár zbývajících procent baterie a nabíječku u sebe neměla. Silně doufala, že jí procenta vystačí, alespoň než se email skutečně odešle.

Když se na obrazovce mobilu objevilo „úspěšně odesláno", mladá žena si upozornění ani nedokázala přečíst, jelikož její vidění bylo náhle zamlžené, obvazem na jejím břiše prosákla krev a ona si musela lehnout, její hlava byla náhle těžká a oční víčka se zdála jako železná opona. Pak už byla jen tma, už ani bolest necítila.

* * *

Liam seděl za stolem v Louisově kanceláři, když přišel email z neznámého zdroje. Nejprve zavolal Davidsona – IT technika, aby si byl jistý, že nejde o nějaké svinstvo, co by jim prolomilo zabezpečení celého oddělení sotva by to otevřel – až pak teprve email otevřel.

Přelétl očima těch pár řádků a musel to udělat ještě dvakrát, protože měl pocit, že se musel splést a přečetl to špatně, ale počtvrté už mu bylo jasné, že písmena se zázračně nepřeskupí.

Někdo mu právě poslal přesné souřadnice místa, kam Garett Dwain ukryl tělo své poslední oběti a veškeré důkazy z ostatních vražd, které se jim nepodařilo nalézt. Navíc tu byla přiložená fotka Garetta Dwaina a nějaké ženy, v níž Liam poznal herečku, kterou před lety podezřívali ze spoluúčasti na únosech i vraždách. Na fotce s nimi pak byli dvě děti. Starší chlapec a mladší dívka.

To ale pořád nebylo všechno. Byl u toho vzkaz. Vzkaz, který Liam okamžitě musel sdělit Louisovi.

Vytočil jeho číslo a čekal.

* * *

Louis skutečně netušil, co se sebou má dělat. Tentokrát to byl nezvykle on, který se nechával objímat. Harry ještě na chvíli usnul a objímal ho jako živého plyšáka. Kdyby ho teď nedržel, nejspíš by se zvedl a šel někam ven na vzduch. Měl pocit, že to na něj všechno padá. Přišlo mu, že všechno, co poslední dobou udělal, bylo špatně. Hlavně tím vším ubližoval Harrymu a on ho i tak nechtěl nechat jít. Každý normální člověk by se na něj vykašlal, odešel by z jeho života, jako už to udělalo tolik lidí před ním, ale Harry ne, i když ho o to s pláčem prosil.

„Nad čím přemýšlíš?" zašeptal Harry potichu, tak aby ho nevyděsil, ale sebou stejně cukl, byl příliš zabraný v myšlenkách.

„Nad tebou."

Louis by svůj hlas málem nepoznal. Byl mnohem chraplavější než normálně.

„Nade mnou? Proč nade mnou?"