Mumie mezi tulipány (Larry, AU)

34. Vlastně to šlo celkem dobře

Liam nervózně postával u rodinného domu, který znal ještě z dětství. Jeho dříve světle meruňkový nátěr byl dávno pryč a nahradil jej okrový. Dveře už nebyly bílé a nezdobil je věnec květin, jako když tu ještě bydlela s otcem jeho matka, teď byly z tmavého dřeva se zlatým zdobením, ale skutečné zlato to jistě nebylo, to se jen Tamara – nynější partnerka jeho otce – snažila zabodovat u sousedů. Stejně jako ta na oko bohatě vyhlížející, jinak neskutečně fádní fontána, která v zahradě nahradila dětskou houpačku a matčin nádherný záhon petúnií.

Naposledy si potáhl z cigarety, než ji uhasil o popelník na koši a rozešel se zazvonit. Zayn mu nabízel, že by mohl jít s ním, ale on už teď věděl, že by to pravděpodobně nebyl nejlepší nápad.

Jeho otec slavil narozeniny, ale on hodlal využít příležitost, kdy tu budou všichni známí i jeho sourozenci, aby všem nějak šetrně sdělil svoje nedávné zjištění, že jeho sexuální orientace není taková, za jakou ji měl. Podle testu, který si dělal na internetu – což sice nebyl nejdůvěryhodnější zdroj, ale co už – byl z padesáti osmi procent hetero, ale co těch zbývajících čtyřicet dva? Touhle dobou už si byl skoro stoprocentně jistý, že je bisexuál a upřímně bylo fajn dát tomu, jak se cítil nějaké jméno. Zayn mu s tím smířením neuvěřitelně pomohl.

Zhluboka se nadechl a zazvonil na zvonek vedle dveří. Chvíli to trvalo, ale nakonec přišla otevřít Lydia, jeho starší sestra.

„Ahoj, Li! Jak se máš, bratříčku? Dlouho jsme se neviděli. Jak dlouho už vlastně?" objala ho vřele, tak jak to z jejich rodiny uměla snad jen ona a Brooke, ale to asi jen proto, že byla ještě malá. Liam do teď nechápal, že se jejich otec nechal přesvědčit k dalším dětem, když mu v té době bylo šedesát dva a měl už tři děti, ale Brooke byla zlatíčko a on ji měl rád jako vlastní sestru.

„Už to nějakou dobu bude, to je fakt," zasmál se, když jí objetí opětoval. „A mám se celkem fajn, vlastně asi víc než fajn," pousmál se. Lydia ho sjela zkoumavým pohledem a ušklíbla se.

„Že ty někoho máš?" zeptala se. Vždy tak přímá, poznamenal si v duchu Liam, ale usmál se.

„Vlastně ano, teda... Zatím jsme si neřekli nic oficiálně, ale jo, někoho mám."

„Jsem za tebe šťastná, Li," rozzářila se, pak ho vzala za ruku a dotáhla do obývacího pokoje, kde seděl zbytek jeho rodiny. Brooke k němu hned doběhla a objala ho. Měla stejné hřejivě hnědé oči jako on sám, ale vlasy měla špinavě blond po Tamaře.

„Ahoj, Li, přinesl jsi mi něco?" zeptala se zvědavě.

„Ale Brooke, to se copak sluší?" ozval se z křesla v čele stolu jejich otec, ale usmíval se. Na sofa vedle něj seděla Tamara s tím typickým neupřímným úsměvem a ostrýma šedýma očima. Vedle ní pak seděla Tori, stejně chladná a vypočítavá jako její matka, Oscar, který si očividně ještě nestačil uvědomit svou dospělost a konec jeho post-pubertální deprese, byl nejspíš stále v nedohlednu, ač mu bylo už dvacet dva a na opačné straně sofa seděla matka Liama, Lydie a právě Oscara. Asi bylo zvláštní, že se takhle scházeli, ale dělali to takhle už od rozvodu pravděpodobně kvůli dětem a tak už to tak zůstalo.

Na opačné straně stolu, naproti nim seděla Lydia, Brooke a Thomas, Lydiin přítel, vedle něj bylo volné místo právě pro Liama.

„To je dobrý. Ahoj, tati. A samozřejmě, princezno, už jsem na tebe někdy zapomněl?" sklonil se k ní a z kapsy vytáhl stříbrnou píšťalku, kterou jí dal. Brooke ji popadla a nadšeně zavýskla, načež hodlala i s dárkem utéct nahoru po schodech, ale pak se zarazila a ještě jednou Liama objala.