Mumie mezi tulipány (Larry, AU)

20. Isaacovo sólo

Omlouvám se, že je kapitola až teď musela jsem ji dopsat.😅

Červená složka papírů byla hozena na stůl ve výslechové místnosti a muž sedící za ním sebou trhl nad zvukem zabouchnutí dveří. Isaac ho vyslýchal poslední tři hodiny s malými pauzami, což pokládal za dobrou strategii, ale ledy se stále ne a ne hnout. Když si všiml, že muž sebou tentokrát škubl, pousmál se. Jeho plán asi zafungoval a vypadalo to, že by se muž mohl brzy zlomit a konečně promluvit.

„Vítejte zpět, pane Van Halene, tak? Už jste si rozmyslel, jestli mi povíte, kde jsou ty děti a s kým spolupracujete?" zeptal hlasitě posouvaje židli, na kterou si následně sedl.

„Nevím o čem mluvíte," pronesl muž jako již asi desetkrát předtím opět s ledovým klidem, což Isaaca začínalo víc, než štvát.

„Tak podívej, ty bastarde, jestli se těm dětem něco stane, cokoliv, i kdyby jednomu z nich chyběl jen vlas na hlavě, tak ti zařídím doživotní pobyt ve společné cele a nechám mezi vězně uniknout informaci, že jsi prznitel nemluvňat," chytil muže za límec košile a slova zasyčel, takže je měl šanci slyšet jen on.

Když pak jeho límec pustil, Van Halen se sesunul zpět na židli a se zesinalým obličejem se na něj podíval, než promluvil.

„Naše matka... To ona ty děti má, my jsme je jen unášeli, jsme jen prostředníci, to ona tohle celé naplánovala," spustil, přičemž téměř nepřítomně hleděl do stěny, ani stopa po sebevědomém, arogantním muži, který tu seděl předtím.

„Koho myslíte tím „my"?" zeptal se už klidněji Isaac. Van Halen na něj teď působil úplně jiným dojmem, jako by jej jeho menší vyhrůžka změnila v někoho úplně jiného.

„Joyce..." hlesl, otřásl se, jako by si vzpomněl na něco hodně nepříjemného, ale dál nepokračoval, takže si Isaac musel nakonec opět vzít slovo.

„To je vaše sestra, mám pravdu?" pokusil se zjemnit svůj tón, jelikož viděl, že jinak se nejspíše dál neposunou.

„Ano," odpověď mu nějakou dobu zabrala, ale nakonec ji policista dostal.

„Kde ty děti najdeme?" opět se zeptal, protože jinak mohl očekávat pouze tichou hodinku.

„Můžu vám ukázat místo, kde jsme je měli předtím, ale určitě už tam nebudou, byli jsme domluvení, že se sejdeme včera v osm, takže když jsem nepřišel Joyce, měla za úkol děti přemístit, kam to netuším," vysvětlil a přestože mu Isaac zcela nevěřil, musel se smířit s tím, že z něj víc nedostane. Možná by to na něj mohl zkusit Louis, když ráno přijde.

„Fajn, ale to až zítra," zvedl se ze židle, načež přešel ke dveřím, které otevřel a promluvil k policistovi za nimi, „prosím odveďte pana Van Halena do cely třináct. Pro teď končíme."

* * *

Nutno podotknout, že Isaac ten den nešel vůbec domů. Celou noc strávil na služebně a snažil se pochopit, proč by zrovna Van Halenovi unášeli děti. Že by se Harry nakonec s propojením té mumie s jejich případem pletl? A co ten vzkaz na zrcadle? Byl jsem veskrze hříšný. Jestliže Bůh může působit skrze mne, může působit skrze kohokoli. Proletělo mu hlavou a hned měl tendenci nechat si opět přivést Van Halena.

Mezi papíry na svém pracovním stole si našel fotku toho vzkazu, okamžitě si vzpomněl na slova Lei - Je to citát zakladatele řádu Františkánů - Františka z Assisi - mohli tedy předpokládat, že šlo o náboženského fanatika, někoho silně ovlivněného vírou. Ale Van Halen byl spíš blíž chatrné psychice, než někomu zapálenému do vnucování náboženských postojů, možná tedy spíše jeho sestra nebo matka? Isaac několik minut nepřetržitě sledoval fotografii a snažil se přijít na něco, co je ještě nenapadlo.